Tunisko, Egypt, Jemen, dk

Tunisko, Egypt, Jemen, kdo je další na řadě.

Před 21 lety jsme sami prožívali po letech mlčení většiny radost z blížící se svobody. Logicky jsem si jako myslící člověk kladl otázku, zda nenastanou ještě horší časy, a ještě horší režim. Demokracii jsem nezažil, jsem roční 1962, a neuměl jsem si tedy představit, jak to bude vypadat.

Tehdy světové agentury šířily záběry demonstrantů: „Polsko10 let, Maďarsko 10 měsíců, NDR 10 týdnů, Československo 10 dnů“. Deset dnů v Československu, které otřásly světem.

Na pár dnů jsme byli středem pozornosti světa. Nevím, jak často se nyní dostane Česká republika do televizního zpravodajství. Čas od času navštěvuji internetové stránky světových novin, nezdá se, že bychom byli pupkem světa.

Do dnes vzpomínám, jak byli revolučně naladěni moji učňové. V duchu jsem se smál, když žvanili, že Jakeš by měl mít stejný plat jako dělník. Inteligentnímu člověku bylo jasné, že se rozevřou nůžky mezi více a méně kvalifikovanými pracovníky.

Do dnes se směju, když jsem jim říkal, že továrna, pro kterou se učili, může zkrachovat. Tvrdili, že rozhodně ne. Továrna dávno nefunguje. Varoval jsem je, že může nastat vojenské řešení, pak jsem jim to ukázal na tom, jak se to vyvinulo v Rumunsku.

Tunisko, Egypt, Jemen, kdo je v arabském světě další na řadě? Irán, Sýrie?

Jaký režim nastane v Egyptu, Jemenu, Tunisku. Naivně jsem žil v domnění, že v Tunisku je relativně demokratický režim, když jsem vídal záběry v televizi. Mýlil jsem se.

Ostatně zajímavé postoje zaujali při návštěvách v porevolučních dnech západní turisté. Uváděli, že ten socialismus asi nebyl tak špatný, když viděli, co u nás pro stálo pivo, atd.

Pro některé občany u nás má demokracie velmi hořkou příchuť. Stačí spadnout z kola, skončit v částečném invalidním důchodu (teď  se již na plné a částečné invalidní důchody nehraje. Jsou 1., 2., a 3. stupně). Pak náhle zjistí, že pomalu nemají ani na nájem či jídlo, práci zdravotně postižení hledají obtížně, i když mají velmi dobrou kvalifikaci. Kecy o tom, že kdo nemá na nájem, dostane příspěvek na bydlení. Ano, 40 Kč měsíčně, nebo 400 Kč měsíčně, to nestačí ani na topení.

Demokracie v meziválečném Československu vydržela cca 20 let. Dnešní manažeři, podnikatelé, politikové se chovají stejně nestoudně.

Před 25 lety jsme se učili na vysoké škole, že v kapitalismu vyhrožují zaměstnavatelé zaměstnancům armádou nezaměstnaných. Ano, když se ti to nelíbí, na Tvoje místo čeká 10 nezaměstnaných. Arogance a nestoudnost v přímém přenosu. I státní firmy či instituce si najímají krizové manažery, jejichž úkolem je ušetřit za odstupné a donutit zaměstnance, aby raději dali výpověď  sami. I stát diskriminuje nejen zdravotně postižené. I státní instituce se raději vyplatí zvýšenými odvody, než aby splnily „povinnost“ zaměstnávat zdravotně postižené. Pokud někdo nabízí práci pro zdravotně postižené, tak evidentně to dělají cíleně, nabízejí méně, než by dali zdravým pracovníkům. Ze zdravotně postižených o´pracuje podle slov Václava Krásy, předsedy Národní rady zdravotně postižených cca 15  proc. Národní rada zdravotně postižených pravidelně zveřejňuje seznam státních firem a institucí, kteří neplní povinnost zaměstnávat zdravotně postižených. Vzhledem k tomu,  jsem si opatřil data o počtech zdravotně postižených, tak pokud mé závěry jsou správné, museli by všichni zaměstnavatelé zaměstnávat 10 proc. zdravotně postižených. Dnes tato povinnost )která stejně není povinností) platí pro firmy s více než 25 zaměstnanci, a musí (nebo spíše by měly) zaměstnávat 4 proc. zdravotně postižených.

Nejen u nás demokracie má hořkou příchuť

RNDr. Karel Vašíček

www.mathpublishing.eu