Musím se přiznat, že když jsem si přečetl článek pod názvem „Ruská média: Česká republika otevřeně deklarovala svůj prospěch z prodlužování konfliktu na Ukrajině“dostupném na linku:

https://cz24.news/ruska-media-ceska-republika-otevrene-deklarovala-svuj-prospech-z-prodluzovani-konfliktu-na-ukrajine/

a četl jsem zde ty perly vycházející z úst ředitele firmy EGAP Davida Havlíčka o připravované úvěrové pomoci českým firmám ze sektoru výroby zbraní, tak mě rázem polil studený pot.   

 Nelze se divit mé reakci po těch mých hororových zkušenostech ze zkolabovaného projektu elektrárny Adularya, kde jsem se potkal se stejnou státní společností EGAP, která se zde v článku nafukuje jako holub na střeše a slibuje podporu a financování vojenských výrob v této zemi a kdo ví, co ještě k tomu.

    Vždyť já už jsem se jednou s takovouto přeochotou financovat české projekty a tzv. pomáhat českým firmám v exportu, setkal, a to za podobné vládní konstelace ODS a TOP 09, a to v letech 2009–2011. Nakonec z této „přeochoty“ poskytovat úvěry na projekty prováděné českými firmami zbyla 40 miliardová rána pro český státní rozpočet. A zde popisuje pozdější ministr financí A. Babiš, co bylo výsledkem této otevřené ruky Páně u „vlády rozpočtové odpovědnosti“ při poskytování úvěrů na nové projekty.

https://www.facebook.com/214827221987263/posts/1624183651051606?sfns=mo

   Tato ztráta se tenkrát za Babišovi vlády pokryla státní pojišťovně EGAP a České exportní bance (ta nesla 5% spoluúčast na ztrátách) ze státního rozpočtu. Ale jak víme, Babiš po důchodcích nešel, takže důchodci na sobě dopady za hospodaření EGAP nepocítili.

    Může se mě někdo zeptat, a co na tom bylo špatného, že stát pomáhal českým firmám? A já na to odpovím, že celkem nic, ale že jak je obvyklou praxí v této naší banánové kotlině, tak ta „sleva nebyla zadarmo“, no a tak se koni, jak se říká, na zuby moc nekoukalo, a riziko projektu sem, a riziko projektu tam, a financovalo se kde co jako o závod.  A byla z toho ta darda 40 miliard korun do deficitu státního rozpočtu pro Babišovu vládu. 

   Už jsem zde na tomto portálu popisoval ve svých dřívějších článcích, že si za cca 12 miliard českého státního úvěru pro tureckého investora řekli na České exportní bance v roce 2010 o „všimné“ 5 milionů USD, prý to ale není pro ně, ale pro nějaké to ministerstvo, ale to už jsem tu psal a tak se nechci opakovat. 

    Takže jsa vyzbrojen svojí zkušeností z dřívějška, se nemohu ubránit obavě, že se tu chystá při této nové „iniciativě“ současné vlády plné vznosných slov opět období, kdy budou stranické pokladny některých stran praskat ve švech finanční likviditou. A již i prosakuje ven, že tentokrát ten velký mejdan zatáhnou naši důchodci a očekává se, že to bude s velkým pochopením. Tak doufám, že se důchodci ukážou, žádná láce, jen ať se práší za kočárem. 

    Když tenkrát to zahřívací kolo v letech 2009–2011 dobře dopadlo, a penízky přišly tam, kam měly, a nikde nikdo nebyl přistižen při těch nekalých peněžních transferech, a jediným přistiženým, souzeným a odsouzeným byl jen ten, co na tu korupci policii upozornil, tak proč to nezopakovat? Nad vším tu v této republice bude nadále bdít svým sokolím okem JUDr. Bradáčová, a to dokonce už z vyššího postu – Nejvyšší státní zástupkyně, tak co by se tu mohlo ještě zvrtnout?

    Asi doufají u vlády, že už se tu další podobný idiot neobjeví, co si nenechá rozumně domluvit a pořád si někde stěžuje a provokuje, ale ten již také dostal, co si zasloužil. Odtokový kanál je nachystán, jen si ještě zajistit ty příští volby. A máme už tu přece ten rumunský precedens, kdyby ty volby v prvním kole tak nějak nedopadly.

    Ale i kdybych nakrásně věřil, že pro protentokrát, že se tato úvěrová kampaň vedená opět těmi „známými firmami“ ve vládě nezvrhne v nějaký ten megakorupční mejdan, tak přesto musím tu vytrubovanou pomoc EGAP českým firmám konfrontovat s tím, jak jsem tu „pomoc“ českým firmám zažil v reálu já od té samé firmy EGAP v letech 2016 a 2017.

   Zabýval jsem se tu doposud tou finanční stránkou věci, zjednodušeně řečeno: „zaplať a dostaneš“, ta věc však měla i jinou dimenzi, a tou byla ta skutečná praktická pomoc od dvojice poskytovatelů finančního zajištění pro projekt Adularya, a tou byla - Česká exportní banky a EGAP, a to v situaci, kdy dojde k problémům. A jak je vidět na těch všech zkolabovaných projektech za 40 miliard korun (například: cementárna Phu Son ve Vietnamu, výstavba apartmánů v tuniském letovisku Hammamet, stavba paroplynové elektrárny Poljarnaja v Rusku atd.), tak si myslím, že zde zejména selhala tato dvojice českých finančníků, a to tragicky.

   Jen zavzpomínám, že když se dostal projekt Adularya do problému v roce 2016 s tím, že se ukázalo, že kotle rakouské firmy Andritz nepracují správně, tak tato státní pojišťovna EGAP mohla vzít iniciativu do  svých rukou. Vždyť tato společnost měla rok času na to, aby si zjistila příčiny špatné funkčnosti kotle na elektrárně a mohla vyvodit z odborných analýz nápravná opatření. EGAP, jako největší věřitel generálního dodavatele elektrárny – firmy Vítkovice Power Engineering (VPE), měla přece nástroje k tomu, aby přiměla VPE, si nárokovat utrpěné škody na dodavateli špatně pracujících rakouských kotlů. A EGAP měl mít snad jako největší věřitel také zájem na tom, aby se VPE snažilo vyrazit z rakouského dodavatele kotlů co největší kompenzace. Přesto, že tento postup přenesení škody na viníka v době platnosti záruk rakouského dodavatele kotlů byl naprosto logický, a já jsem vedení EGAP zavčas varoval, že je třeba ty kotle u rakouské firmy reklamovat, i tak EGAP nechal projít tu záruční dobu a nezajistil podání reklamace na rakouského dodavatele kotle.    

    Kdyby byl býval tehdejší generální ředitel EGAP dal na má slova mu osobně sdělená, a špatné kotle by u firmy Andritz reklamoval, tak se mohl zachránit před bankrotem nejen VPE, ale i další firmy z vítkovického holdingu.

    Krátce řečeno, společnost EGAP projevila naprostou nekompetentnost a netečnost k osudu nejen tohoto projektu Adularya, ale i k osudu generálního dodavatele elektrárny Adularye – to je firmy  Vítkovice  Power Engineering (VPE) a nechala  tuto firmu i s jejím projektem elektrárny zbankrotovat.

        Obětí zkolabovaného projektu Adularya však nebyla jen samotná firma VPE, ale i nejcennější firma ze struktury vítkovického holdingu, a to firma Vítkovice Heavy Machinery (VHM). A teď se dostávám k hlavnímu tématu, o kterém jsem tu chtěl psát.

    Společnost VHM byla dlouholetým vysoce prestižním výrobcem ušlechtilých ocelí na našem trhu, kdy nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že tato firma byla tím pravým pokračovatelem tradic původní železářské firmy Vítkovice založené před téměř 200 lety. A svým výrobním profilem tato firma přece naprosto jasně zapadala do sféry vojenské produkce. Vždyť výroba té správně vymazlené oceli společně s vítkovickými kovacími zařízeními dávala možnost pod jednou střechou produkovat například hlavně pro kanóny. Co je tedy lepším příkladem pro vojenskou výrobu než to, co se vyrábělo ve Vítkovicích, kdy nechal tento stát a Česká exportní banka a EGAP před 7 lety s naprosto lehkým srdcem tuto firmu se potopit? Já sám jsem kupříkladu nabízel v Turecku ty hlavně do kanónů z Vítkovic pro turecký vojenský sektor.

   A teď  tu chce EGAP a český stát nabízet firmám z vojenského sektoru to, co mohlo pomoci před pár lety zachovat tuto tradiční českou výrobu v českých zemích s českou zručností a českým know how? Jenže tenkrát zájem nebyl a teď najednou, že by zájem opravdu byl? Tady už je u VHM vymalováno, teď už se může Fialova vláda postavit na hlavu a tu výrobu ušlechtilé oceli ve VHM neobnoví. Zařízení dílen se rozprodalo a ti lidé, co tenkrát uměli tavit ocel, ti už jsou Bůh ví kde.

    A tato firma VHM padla po téměř 200 letech výroby jako nepřímý důsledek pádu firmy VPE. A řeknu to zjednodušeně, k tomu, aby se zachránila firma VPE i VHM, stačila jen jedna jediná věc, zkrátka reklamovat špatné kotle u rakouského dodavatele firmy Andritz. Já do dnešního dne nechápu, jaký motiv vedl tuto státní pojišťovnu EGAP, aby ve své podstatě umožnila rakouské firmě Andritz, se vyhnout své zodpovědnosti za zmaření celého tohoto projektu a návazný pád firmy VPE. Tam je jen jedna jediná logika, že ta sleva opět nebyla zadarmo. 

    Firma Vítkovice Heavy Machinery se neúčastnila žádnými dodávkami na projektu Adularya, to není ten případ, že by VHM dodávalo nějaká zařízení pro projekt Adularya a ta zařízení by pak VHM nedostala zaplacena, jak se to stalo u některých jejich sesterských firem. VHM se jen určitou mírou zaručila za dluhy právě tohoto generálního dodavatele elektrárny VPE vůči České exportní bance, a tak i když tato ručení vůči České expertní bance tuto firmu VHM táhla dolů, tak nebylo zase tak velký problém od těchto závazků firmě VHM státem dopomoci. Jenže nebyl zájem ze strany českého státu zachraňovat tohoto velkého českého výrobce ušlechtilých ocelí v naší republice.

     Tedy, firma VHM nezkrachovala kvůli přemírným dluhům, tato firma zkrachoval díky nepřízni bank, které se na tuto firmu vrhly poté, co zkrachovala její sesterská firma Vítkovice Power Engineering. Byl to velice neférový přístup ze strany soukromých bank, které přinutily tuto firmu VHM v rámci jednání o poskytnutí financování pro další provoz výrobní jednotky k tomu, aby na sebe tato firma převzala závazky za firmu VPE a poté, co bankám firma VHM vyšla vstříc, tak banky prohlásily firmu VHM za nebonitního zadluženého zákazníka a odmítly jí poskytnout slíbený úvěr.

   Je trošku paradoxní, že pokud říkám, že projekt Adularya, a tím i VPE, dojely na spolupráci s rakouskou firmou Andritz, tak jednou z těch bank, která pomohla zaříznout VHM, byla banka s rakouským majitelem. Jen připomenu při této příležitosti, jak se tu jásalo před řadou let, jak se podařilo úspěšně předat české banky do zahraničních rukou i s českými střadateli, a pak tu vidíme ten výsledek, absolutní nezájem o osud tradiční české firmy ze strany zahraničních bank.    

   Pokud tu prohlásím, že tak, jak české státní firmy EGAP a Česká exportní banka nepřímo poslali firmu VHM do bankrotu, tak o těch soukromých česko-zahraničních bankách musím prohlásit, že tyto banky firmu VHM opravdu zařízly.

   Jak se používá rčení „run na banku“, tak v tomto případě to bylo obráceně - „run bank na firmu“. 

     Kdo chce vědět více o tom, jak došlo „k podrazu“ ze strany soukromých bank vůči VHM, tak zde je rozhovor s majitelem firmy Vítkovice a.s. o pádu firmy VHM: 

   „Vítkovice nad propastí, část firmy zkrachovala, druhá hledá partnera. Můžou za to banky, které si stáhly peníze, říká Světlík“.

https://archiv.ihned.cz/c1-66033330-vitkovice-nad-propasti-cast-firmy-zkrachovala-druha-hleda-partnera-muzou-za-to-banky-ktere-si-stahly-penize-rika-svetlik

    Cituji z tohoto rozhovoru: „Podle majitele Jana Světlíka za to mohou banky, které odešly od podepsané dohody a stáhly si všechny peníze. "Máme přitom připravené zakázky za více než miliardu. Atmosféra na trhu je velmi dobrá, takže krok bank nechápu," řekl HN“.

     Je to neuvěřitelné, a je to podezřelé, s jakou lehkostí obětoval tento stát a EGAP a ČEB firmu VHM po téměř 200 letech existence neblahému osudu a zničil tím tradiční českou firmu s českým know how, a dnes jako by se obrátil svět, české státní orgány tu vycházejí s touto úvěrovou iniciativou. Já tomu nevěřím, starého psa přece novým kouskům nenaučíš, já v tom opět vidím jen ten tah, jak si napěchovat stranické pokladny u těch nám dobře „známých firem“.   

    Není od věci si připomenout, jak česká vláda pod taktovkou ODS zatočila v 90. létech s dalším českým výrobcem ušlechtilé oceli, a to s POLDI Kladno, taktéž velkým a prestižním výrobcem ušlechtilé oceli u nás. A dnes bychom mohli říci, že po pádu VHM už snad zbývá v ČR jen ŽĎAS jako větší výrobce ušlechtilých ocelí. A v této situaci začneme najednou mluvit o tom, jak budeme podporovat českou zbrojní výrobu.       

    Takže pro zvýraznění paradoxu, jak to bylo dříve, a jak je to dnes, zacituji pana Havlíčka z EGAP:

„Obranný sektor má klíčový význam a není nic důležitějšího než mít tyto výrobny strategického významu přímo v České republice,“ uvedl.

    A není třeba chodit vůbec daleko. Jak je to dlouho, co stejným způsobem nechala česká vláda padnout strategického výrobce železa v ČR – firmu Liberty, a opět se český stát na tento kolaps díval a nehnul pro tuto českou firmu prstem. Ne, zájem českých firem je této vládě úplně ukradený, ale když řekne EU, tak se Fiala jako podlézavý školní žáček přetrhne aktivitou a najednou je chuť podporovat i ty výrobce, kteří byly této vládě ještě nedávno úplně ukradení.

    Mohu ještě připomenout, že někdy v době, kdy padala firma VHM, tak se při určité příležitosti vyjádřil ten, co nic dobrého českému národu nepřál, a to byl Karel Schwarzenberg, že prý jsme se úspěšně zbavili špinavých výrob, do dnešek si tato jeho slova pamatuji. Doufám, že se tato Schwarzenbergova slova připomenou, až tu potopíme poslední český průmyslový podnik. 

     Ale dovolím si ještě zaspekulovat, že po 35 let trvající likvidaci českých firem se od důchodců již ani neočekává nějaká podporá českých výrobců, spíše jen aby tito zatáhli nákupy ze zahraničí právě toho, co jsme kdysi sami zde v této zemi vyráběli. Generace, která nejenže nerozšíří bohatství vytvořené předky, ale naopak to cenné dědictví po předchozích generacích přímo likviduje a eventuálně ho ještě nechá nazývat špínou, tak takováto generace nechť propadne peklu.

    Asi by se teď hodilo zde udělat dlouhý seznam těch českých pohřbených firem, které byly položeny na oltář tzv. „demokracie“ a Havlovy strategie po likvidace zbrojní výroby v této zemi, počínaje již zmíněným Poldi Kladno, Zbrojovkou Brno, ČKD Praha atd. Ale to byl opravdu dlouhý seznam.  

   Ještě využiji příležitosti, abych odkázal čtenáře k článku pod názvem: „Kaňky na bílém kostýmu Lenky Bradáčové“ na linku:   

Kaňky na bílém kostýmku Lenky Bradáčové - Médium.cz

který mě velice potěšil. Nevím, kdo tento článek napsal, ale autor zde šel přímo k jádru věci. Poprvé zde ve veřejném tisku čtu varování před posunutím JUDr. Bradáčová, PhD na ještě vyšší pozici, než jakou měla dosud.

     Tak, jak se tato dáma „udělala“ na post Vrchní státní zástupkyně na MUDr. Rathovi, kterého dostala za katr za údajné nějaké korupční praktiky, tak mám neblahý dojem, že se tato dáma prokvalifikovala na post Nejvyšší státní zástupkyně tím, že naopak bravurně zametla pod koberec korupční kauzu Adularya a dokázala zajistit i odsouzení toho, co sveřepě trval na tom, že se případ musí vyšetřil. To vše vykonala ona, tato věrná služebnice této vládní Pětidemolice, a já tu stále postrádám v této naší společnosti nějaký ten náznak odporu proti povýšení JUDr. Bradáčové na post Nejvyšší státní zástupkyně. Místo toho tu vidím kolem jen netečnost a odevzdanost tohoto národa osudu.

Miroslav Kelnar