Potřebujeme Českou televizi?

Česká televize rozhodně nepřináší objektivní a vyvážené zpravodajství. Řadou způsobů naopak sama – na domácí scéně – situaci utváří. Stačí se podívat na úvod Otázek Václava Moravce, kde zazní „a o jakých tématech se po dnešních otázkách začne mluvit?“. Stejně jako v případě kampaně proti Jiřímu Paroubkovi a dnes proti Miloši Zemanovi se fakticky podílí informováním o akcích na jejich organizování. Je snad dnes dán stejný prostor stoupencům M. Zemana, jejich vyjádřením a akcím?

Česká televize a její publicistika je dlouhodobě nástrojem jednostranné propagandy. Bylo tomu tak třeba se vstupem republiky do NATO, v souvislosti s referendem o vstupu do EU nebo v případě americké radarové základny. V těchto případech, pravda, šlo souběžně o vládní propagandu. To je ale lhostejné. K tomu ČT zřízena nebyla. Není státní televizí a platí ji občané.

Nyní jsme již rok svědky naprosto jednostranného informování o událostech na Ukrajině. Jistě, za těch dvanáct měsíců dokonce i Česká televize pozvala např. Jiřího Vyvadila do pořadu Interview. Nicméně v takových případech, zde v osobě redaktorky Z. Tvarůžkové, je zřejmá připravená manipulace rozhovoru. Že se to v případě Vyvadila nepodařilo je jiná. Vskutku úchvatný je potom jednostranný výběr hostů např. na kanálu ČT24, ať již jde o tzv. odborníky nebo o všem píšící novináře.

Nechci rozebírat podíl České televize na volebních kampaních, kde jistě je možné stanovením formátu mnohé dosáhnout. Napadne ale třeba, jak se ČT podílela ve chvílích vzniku TOP 09 na zformování této strany. Konečně M. Kalousek je takovou hvězdou, že ani dnes se snad jediný problém neobejde bez toho, aby od ČT nedostal prostor k jeho okomentování.

Průzkum společnosti SANEP letos na jaře ukázal, že informace zpravodajství České televize považuje za důvěryhodné (ano či spíše ano) 57,9 procenta respondentů. V předchozím průzkumu v roce 2010 to bylo o 30 procent víc. Zcela šokujícím údajem průzkumu potom je, že Česká televize je ze všech médií vnímána jako ve zpravodajství názorově a informačně nejvíce ovlivnitelná z pohledu zájmových politických a finančních skupin.

Jaké jsou to skupiny? Že by snad Zdeněk Bakala, „jehož“ redaktoři jsou obvyklými hosty zpravodajství? Ale jehož jméno bylo naprosto bezprecedentně vystřiženo z vystoupení Miloše Zemana, když zaznělo vedle Viktora Koženého? Nejtragičtější ovšem je, že z Kavčích hor k tomo zaznívají pouze falešné výmluvy. Jak asi manipulují s jinými informacemi?

Veřejnost, která je nucena formou koncesionářských poplatků, odváděných pod nemalou sankcí, nucená platit provoz České televize, začíná z působení leninských obhospodařovatelů mít nemalou pachuť. Nic víc nemůže pocity vyjádřit, než kolující bonmot, že „Pravda začíná tam, kde končí signál České televize“.

V souvislosti s přípravou nového mediálního zákona je třeba si položit dvě zásadní otázky, které zazněly na facebooku. Potřebujeme tedy českou televizi? Odpověď je, že ano. Druhou otázkou je, zda potřebujeme Českou televizi. Tady odpověď zní stejně jednoznačně: ne.