Opravdu to nejsou náckové, jsou to fašouni

26.8.2011 11:48

Jak už to bývá, politici i média mají sklon “objevovat Ameriku” poněkud později, než my, obyčejní pozorovatelé dění. A tak se nyní občas objeví hláška, že někdo z Klausovy party je nácek. Dotyčný se pak poprávu ohradí.

Ponechme stranou poněkud vulgární nápad, abychom opláceli podle známého principu “na hrubý pytel hrubou záplatu” a ty, kteří nás všechny bez rozdílu bezostyšně a účelově naházeli do jakéhosi fiktivního spolku zemských škůdců, spiklenců, havlistů, židozednářů, zednářů a pravdoláskařů, častovali hodnotově neutrálním označením “nácek.” Nácek přece není totéž co nacionální socialista, nácek je - prostě nácek. Tento návrh pokládám za sice možný v lidové mluvě, ale přece jen trochu pod úroveň slušné žurnalistiky a politické debaty.

Budeme-li ovšem postupovat přece jen seriózněji, nemůžeme Jakla, Hájka, Bátoru a spol. označovat za nácky či nacionální socialisty, protože to oni opravdu nejsou a právem se cítí poškozováni takovými nálepkami. U soudu by hravě vyhráli. Tuto nevyjasněnost zazlívám i Kalouskovi, neboť své jinak legitimní výhrady proti dosazenému Bátorovi sám oslabuje neznalostí termínů a faktů. Ve skutečnosti totiž nejde o nacisty či neonacisty, ale o fašisty. Slovo “neofašista” nepokládám za vhodné, neříkáme ani “neokomunista.” Označení “neonacista” se již sice vžilo, ale ve skutečnosti užívání tohoto termínu zastírá fakt, že nejde o nic jiného, než o nacismus. To že se renovuje tak dlouho po válce, neznamená, že je to nějaká jiná ideologie, než ta stará Hitlerova. Fašisté naproti tomu navazují na český fašismus oscilující okolo Strany národní jednoty za Druhé republiky a mají blíže k fašismu Frankovu než k nacismu německému, který byl nakonec jen určitou radikální formou fašismu s akcentovaným rasismem. Ponechme stranou kategorie jako pravicovost nebo levicovost, tyto nacionalistické směry se oběma charakteristikám vymykají, jejich společným rysem je vulgární populismus a romantický nacionalismus. Dosti často jsou čeští fašisté ostře vyhranění proti nacistům, stejně jako za Druhé republiky stáli mnozí čeští fašisté ostře proti německému nacionálnímu socialismu. Na druhé straně dnes stejně jako ve 20. a 30. letech oba tábory šovinistů někdy splývají a překrývají se, fašisté se například rádi zastávají trestaných nacistů, nebo jim jinak vyjadřují sympatie. Vzhledem k mlhavé povaze české extrémistické scény a malé znalosti historie je zde jistě mnoho mladých a nevyhraněných příznivců násilí a šovinismu, kteří se přikloní buď k nacismu, nebo k fašismu podle momentální nálady, inspirace nějakou osobností, pod vlivem kamarádů, internetu a podobně. V případě voleb by tedy nová česká fašistická strana (určitě by se tak nejmenovala) získala i hlasy mnoha nacistů (stejně tak jako hlasy z jiných subkultur, skupin a stran včetně komunistů - ostatně mnozí dnešní autentičtí pravičáci a skalní konzervativci mají rudou minulost, to se týká i Hájka).

Pletete si fašisty s nácky? Aneb jak třídit odpad

To, že jsou v okolí Václava Klause fašisté, což je “hodnotově neutrální politologický termín,” je snadno dokazatelné, a jejich pokřik, že to nikdo nedokázal, je směšný. Samozřejmě, že sami o sobě veřejně neřeknou: “Já jsem fašista.” Vědí, že zatím by takový coming out byl nepopulární, a tito lidé se sápou po popularitě s nasazením vskutku hodým lepších věcí. Na svých webech, v diskusích a fórech ovšem už tak úzkostní nejsou, oslavují italský fašismus, Pinocheta, Franka, Salazara, Tisa… Stačí se podívat. Jejich portál Národní myšlenka je plný nepokrytě fašistických článků. Stejně tak další spřízněné portály (ostatně ty stejné články vycházejí zároveň na všech spřízněných webech, jejich mnohost je tak trochu optickým klamem, autorů je ve skutečnosti velmi omezený počet). Tito autoři postupně ovládají některá mainstreamová média a veřejné mínění. Že jde o oživený fašismus, pozná nejen každý politolog, historik, sociolog, ale i každý střízlivě myslící občan.

Od chlípných Židů po fašistického generála. Proč se přeme o Bátoru

Také jejich veřejná vystoupení jsou podle všech kritérií fašistická: xenofobie, šovinismus, nenávist k demokracii, idealizace zromantizované minulosti a předvatikánského katolicismu, sexismus, homofobie, antisemitismus, prostě celý komplex fóbií, volání po vládě pevné ruky, po patriarchální rodině, zastrašování (sem zatím patří hlavně hojnost podávaných trestních oznámení a žalob), vyhrožování a pomluvy, příprava na převzetí moci nedemokratickým postupem (otevřené protlačování exponentů fašismu na významné funkce přímo z Hradu a lpění na dobytých pozicích byť za cenu paralýzy a rozkladu vlády).

Za pozornost a nikoliv nepodstatnou stojí též to, s jakou vehemencí brání tito vzájemně spříznění lidé tzv. svobodu slova, pokud jde o jejich soukmenovce. A kolikrát v kontrastu s tím hází trestním oznámením a žalobou, když se kdokoliv odváží je kritizovat. Nazývám-li je nyní fašisty, je pravděpodobné, že mne zažalují za pomluvu a budou to odůvodňovat tím, že oni sami se fašisty nenazývají. Na druhé straně se někteří z nich snaží dosáhnout osvobození pachatelů rasových vražd, například se veřejně pohoršují nad výší trestu pro vítkovské žháře. Propagace nacismu a fašismu by podle nich také neměla být vůbec stíhána. Umíte si představit, jakou politiku by provozovali, kdyby se dotali k moci? Své kritiky a “nepřátele” by přinejmenším zavírali do vězení, jsou mezi nimi ovšem i tací, kteří jíž dnes žádají tresty smrti. Jejich ideologie je zcela průhledná: pravdu určují oni, svobodu chtějí pouze pro sebe, kritiku trestají, vraždy a pokusy o vraždu omlouvají, pokud je páchají jejich přátelé. Již dnes je vidět tento dvojí metr na jejich slovníku: sami sprostě urážejí své oponenty, vulgárně napadají pana prezidenta Václava Havla, ale jsou nadmíru nedůtkliví na i tak nevinné slovíčko, jako je například “poskok.” A již dnes si vytvářejí seznamy nepřátel. Polarizují společnost neustálým vyhledáváním vnitřního nepřítele a viníků krize. Rádi se stylizují do kýčovité role mučedníků a obětí, když je veřejnost odmítá, rádi mluví o mediální štvanici atd., mohou si však dovolit například takové porušení pracovní kázně, jaké si nemůže dovolit žádný zaměstnanec, protože za nimi stojí velmi silná protekce. Jsou to “disidenti” v měkkých sametových křeslech.

Adsense

Opravdu to nejsou náckové, jsou to fašouni

Komentáře

Nejčtenější za poslední týden

Babiš se s Pavlem nemaže…

Mají mírová jednání mezi USA a Íránem vůbec šanci?

Jízda na tygru

Trump chce z NATO, aby mohl stát za Izraelem proti Turecku

Irán poděkoval Putinovi…

Kam až dožene Trumpa frustrace z hrozícího debaklu v Íránu?

Pavel má jednoduché zacílení: nekonečnou válku na Ukrajině

Analýzy

František Škvrnda: Ťažká porážka Viktora Orbána

Zbyněk Fiala: POHŘEB NATO

Místo sjednocování dochází k atomizaci levice

Drzost amerických velvyslanců vůči republice přesahuje meze

Branislav Fábry: Agresia voči Iránu: Ďalší dôkaz lži o „morálnej prevahe“ Západu?

Kdo vyhrává v konfliktu v Perském zálivu?

Ivo Šebestík: Jak se zrodila mentalita amerických „elit“?