Okamuru bych nevolil na senátora a už vůbec ne za prezidenta republiky

Spočívá v tom, že Tomiu Okamurovi, zřejmě z politické vypočítavosti (populismu neodrazujícího velkou skupinu potencionálních voličů), nejde o zavedení pořádku napříč všemi vrstvami naší společnosti. Naopak se podle mne svoji myšlenkou, že účelem jím navrženého zákona nebude snaha někoho honit za to, že si na melouchu přivydělal pár desítek tisíc, ale jen ty kteří nedoloží, kde vzali peníze na stamilionový penzion a proto by o něj měli přijít, přiznává k třídnímu ekonomickému boji, neboť by ty méně úspěšné pro daňové úniky v řádech tisíců korun nehonil. Paradoxně i přesto, že by si fuškou přivydělávali právě na podezřelých stavbách penziónů za stamiliony. Stejně tak  velkorysý byl k "malým" daňovým zlodějničkám za takřka stoprocentní volební podporu bolševik. Tím se podle mne T. Okamura dopouští obrovské politické chyby, neboť bohatým přihrává na oprávněnou argumentační smeč, že boj proti daňovým únikům je veden závistí k úspěšným, s cílem znepříjemňovat jim život. Zkrátka a dobře. 

Zákon o majetkových přiznáních by podle mne neměl lidi rozdělovat. Pořádek, nejenom proto že po něm volal nadporučík Mazurek v Černých baronech, musí být. Za pořádek, notabene daňový, však nelze považovat nějaký ideologický pardon šedé ekonomice nízkopříjmových skupin. Podle mne by měl každý, kdo k tomu bude relevantním úřadem vyzván, doložit, jak k majetku přišel, pokud mezi jeho oficiálními příjmy a nabytým majetkem bude podezřelá diference a samozřejmě zpětně. Pokud KSČM nemáme důvěřovat, neboť se před 23 roky jmenovala KSČ, tak stejnou nedůvěru by měl mít legislativním ustanovením výběrčí daní k podezřelým majetkům nabytých ve stejném časovém úseku a třešničkou na tomto pomyslném dortu by měla být nemožnost být takzvaně mimo systém. To jsou lidé, kteří si neplatí nemocenské ani sociální pojištění, nepodávají daňová přiznání a přitom neumírají hlady a kumulují majetek. Z mého pohledu to jsou příživníci, byť se ohánějí tvrzením, že od státu nic nechtějí, neboť nelze žít a nevyužívat statky, které z daňových výnosů platí stát. To samozřejmě nejsou evidovaní nezaměstnaní, neboť ti mimo systém nejsou.

Možná se pletu, ale podle mne by neměl být problém každou příjmovou skupinu občanů evidovat. Konec konců se to děje, neboť jsou známi statistické údaje, jaké procento lidí kolik vydělává. Například nezaměstnaní a lidé s podprůměrnou mzdou by byli v elektronické podobě vedeni jako skupina jedna. To samé by mohlo fungovat na katastru nemovitostí anebo evidenci vozidel. Tam by do čísly označených skupin byly rozděleny vozy nebo domy podle ceny. Například vůz od milionu do milionu a půl by měl číslo pět a pokud by ho nabyl člověk s příjmem ve skupině jedna, tak by byl následně podroben zdvořilému dotazu, aby doložil, jak k této částce přišel. Pokud by to fungovalo, pak by se těžko hledali dobrovolníci, na které by šibal přihlašoval nelegálně nabytý majetek, neboť by mnou navrhovaný postup zrušil povinnost státu, aby to byl on, kdo podezřelému dokáže, že majetek nabyl nelegálně. V žádném případě by se nejednalo o šťourání státu v majetkových poměrech občanů, neboť se jim v nich už teď dostatečně šťourá, "pouze" vyšťourané dostatečně nevyužívá.

Změna by tak nastala pouze v tom, že by měl stát už od počátku přehled, jestli si ho nabyvatel majetku, který stát eviduje, mohl dovolit. To samé by mělo platit i u aukcí uměleckých děl a samozřejmě i při nákupu akcií. Člověk, který ke svému bohatství přišel poctivě, musí mým návrhům tleskat, neboť v luxusních domech bydlí a v luxusních autech jezdí například i distributoři jedovatého alkoholu, nebo "podnikatelé" Janouškovského tipu a naštvaná společnost pak  hází všechny bohaté do jednoho pytle. Myslím si že ani nemusím dodávat, že Okamuru bych nevolil na senátora a už vůbec ne za prezidenta republiky.