Mohl by mi V. Špidla vysvětlit, jak to vlastně myslel?

Z jeho slov usuzuji, že má tendence hodnotit politika až podle výsledků. Jak jinak si mám vysvětlit, že byl podle něho J. Paroubek v první fázi, kdy převzal vládu po Grossovi, výborný krizový manažer, ale jeho výsledek ve volbách byl nečekaný a velmi dobrý. Nečekaný, myslím tím nečekaný úspěšný výsledek, tak jak já vnímám svět, nemůže dosáhnout výborný krizový manažer. Od výborného krizového manažera se velmi dobrý výsledek, podle mého soudu, očekávat musí, ale obzvlášť v politice ani maximální výkon předsedy jakékoliv strany nemusí ve výsledku znamenat uchopení moci. Pánem je volič a v neposlední řadě média, která dokáží mnohé. Kdyby květnové vítězství  zaručilo vládnutí a to i přesto, že by předvolební kampaň probíhala naprosto identicky, tak by o negativní konfrontaci, jenž nezaručovala koaliční potenciál, nepochybně nepadlo v Hyde Parku ani slovo. Nechce se mi věřit, že by se Vladimír Špidla chtěl zařadil do jednoho šiku s těmi, kteří si myslí, že po bitvě mají nárok na generálskou uniformu. Myslím si správně, že by na ní měl mít nárok jen ten, kdo v průběhu bitvy uvnitř strany transparentně kritizoval zvolenou taktiku a nabízel jiná řešení?

Velmi by mne zajímalo, v čem mám spatřovat nenalezení dobré strategie, neboť o ní kdekdo mluví, ale nikdo zatím pregnantně nevysvětlil jak měla vypadat. A hlavně, v čem byla nesprávně konfrontační, neboť volby jsou o tvrdé konfrontaci myšlenek a jejich nositelů. Rozhodně nejsou o biblickém nastavování tváře a místo kamenů dopadajícich na hlavu protivníkovu metat nazpátek chléb. Mám snad souhlasit s novináři, konkurenčními politiky, ale i politiky z řad ČSSD, že si na náměstích levným pivem, párky a Michalem Davidem voliče ČSSD kupovala? Copak novináři ze strachu, aby nebyli podezřelí, že se nechají koupit, raději ignorují pohoštění, kterého se jim při výkonu jejich práce dostává na tiskových konferencích, či akcích na kterých politici prezentují plody své práce? Copak kvalitně placení politici nevyužívají kdejakou možnost zdarma uspokojovat - lépe řečeno, za peníze daňových poplatníků, neboť z nich jsou různé repre-fondy financovány - své mlsné jazýčky a s V.I.P. vstupenkou v kapse navštěvovat kulturní akce? Neboť se tak běžně děje a nijak zvlášť mne to nepobuřuje, tak opravdu nechápu, proč by se nemělo měřit všem stejným metrem a proč by i volič nemohl před volbami dostat něco, v uvozovkách, zdarma. A když se nedají pohoštěním bez poplatků koupit novináři a nedají se jim ovlivnit ani politici, tak proč bych si to měl myslet o voličích? Oni snad nemají svůj rozum? Nehledě na to, že termín „předvolební guláš“ není výmyslem soudobé politické scény. Připomínám to jen proto, abych od srovnávání „to by se tenkrát nemohlo stát“ předem odradil vykládače údajně krystalicky čisté prvorepublikové politické scény.

A teď k tomu nejdůležitějšímu. Na jakém argumentačním portfoliu by například V. Špidla v květnu udržel koaliční potenciál, když stěžejním mottem politických soupeřů ČSSD bylo strašení Řeckem, rozvracení mezigenerační solidarity (Přemluv bábu) a svalování zadlužení na zneužívání zdravotní péče a sociálních dávek. A nejen to? Jakou notu by do sociálně nepřátelské notové osnovy pravicových stran vsunul, aby to koaličně ladilo? Co je vlastně špatného na tom, když politik před volbami jasnými formulacemi nenadbíhá těm, kteří svým viděním světa stojí na úplně jiné straně společenské barikády? Není na tom náhodou špatné pouze to, že to přinese vítězství bez vládnutí? V. Špidla se na mě nesmí zlobit, ale přesně tak vnímám jeho kritiku vůči J. Paroubkovi a stejně tak bych ji vnímal, pokud by ji použil proti komukoliv jinému. Jak to tak vypadá, tak ho můj nesouhlas nemusí moc rmoutit. Ukazuje se, že jeho upřednostňování koaličního potenciálu, před ideovou zásadovostí, zvlášť, když byla hlasitě proklamována na předvolebních mítincích, si vzali k srdci všude tam, kde se spojili s politickými stranami se kterými se v květnu ČSSD (J. Paroubek) spojit z důvodu razatně rozdílných programů nemohl. J. Paroubek podle mého soudu nerezignoval na funkci předsedy z tohoto důvodu, ale proto, že se mu (ČSSD) nepodařilo vyhrát zásadní většinou.

Zřejmě jsem z jiného těsta než Vladimír Špidla, ale já si nemyslím, že by se musel tento výsledek u voličů ČSSD míjet účinkem. Volič ČSSD má svou hlavu a třeba je víc kritický k dnešním nevynuceným námluvám s ještě včera úhlavním nepřítelem. Nehledě na to, že s vytrubováním, že květnové vítězství je politická porážka iniciativně začali ti členové ČSSD, které už pomalu dvacet roků vidíme po boku všech předsedů ČSSD. Asi vědí, proč to dělají. "Já nic, já muzikant," místo "chci něco dělat a ne vše se mi musí podařit" se v ČSSD prostě vyplácí. S tím snad ani V. Špidla nemůže souhlasit. Odtřelování pracovitých však dává bohužel chodcům při zdi zapravdu.