Krátkozrakost Bidenových protiruských sankcí

Hackerské útoky

Ruským útočníkům se podle médií podařilo infikovat síťový nástroj zvaný Orion od americké softwarové firmy SolarWinds. Tento program kromě vládních institucí využívaly mnohé velké korporace. Domnělý hackerský útok však ve skutečnosti žádným útokem nebyl. Nešlo o útok na americké instituce nebo infrastrukturu, nýbrž o špionážní operaci v kyberprostoru a tyto akce provádí všechny velmoci, aniž by za to byly sankcionovány. Bidenova administrativa tím zavádí nový a velmi nebezpečný precedens do mezinárodních vztahů. Navíc, americký spojenec Izrael provedl otevřený akt kybernetické sabotáže proti Íránu v transparentní snaze zničit rozhovory USA s Teheránem, aniž to Washington odsoudil.  Takto má vypadat mezinárodní řád podle amerických představ?

Vměšování do voleb

Pokud jde o údajné ruské „zasahování“ do posledních voleb, nikdo netvrdil, že šlo o pokus o zmanipulování samotného hlasování. V rozsahu, v jakém k němu došlo (a nebyly zveřejněny žádné důkazy o jeho rozsahu), šlo o velmi omezenou operaci skrytého vlivu, jaké USA také často samy prováděly. A pokud Washington otevřeně podporuje opozici vůči současné ruské vládě, může očekávat, že Kreml odpoví stejně.

Podněcování Talibanu

Asi nejabsurdnější je prohlášení vysokého úředníka Bílého domu, že Rusko podporovalo útoky Talibanu proti americkým a koaličním jednotkám v Afghánistánu. Opravdu potřebuje Taliban ruské povzbuzení k útoku na americké jednotky? A proč by se Rusko mělo zapojit do takové strategicky nesmyslné a provokativní akce? Proč o tom Bidenova vláda vůbec mluví v souvislosti se sankcemi? Jsou neprokázaná obvinění odpovědným způsobem vedení zahraniční politiky USA? Jednou z oblastí, kde USA potřebují a mohou získat důležitou pomoc Moskvy, je právě pokus o afghánské mírové urovnání a zabránění přímému vítězství Talibanu. Toto prohlášení však takovou spolupráci vylučuje.

Závěr

Posedlost ruskou hrozbou je anachronismus z éry studené války. Biden evidentně není schopen skoncovat s touto obsesí a stále považuje sankce za způsob, jak přimět jiné země, aby se podřídily americké vůli, místo jednání o kompromisu ohledně společných životních zájmů. Tyto sankce vženou Rusko ještě více do náruče Číny. Riskují, že ruská ekonomická závislost na ČLR natolik zesílí, že žádná budoucí americká administrativa nebude schopna tyto země oddělit, a to navzdory zjevnému strategickému zájmu USA.