Kdy se Ukrajinci zeptají: Jak dál?

Evropa selhává ani ne tak v materiální podpoře změn v Kyjevě, i když i tady asi není vše plně v souladu se sliby, ale spíše kontrole toho, jak jsou poskytované prostředky využívány. Není příliš jasné, zda všechny eura skončí vynaloženy „proevropsky“. Podle mnoha zpráv si ukrajinští oligarchové opět našli cestu, jak si přijít na své.

Není divu, že roste skepse Ukrajinců vůči vlastní vládě i Bruselu. Jedna věc jsou proevropské „ambice“, které jsou jim předkládány. Na druhou stranu jsou občané členských zemí unie uklidňováni, že Ukrajina se přinejmenším v historicky blízké době, pokud vůbec, nestane. Konečně takový přístup je zřejmý nyní v Nizozemsku v souvislosti s dubnovým referendem o asociaci Kyjeva k unii.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že „orange“ se proti asociační dohodě s Ukrajinou postaví. V referendu by až 65 procent jeho účastníků mohlo dohodu odmítnout. Takový výsledek by jistě posílil euroskeptické proudy v unii. Je to velká výzva pro europeismy v Nizozemsku i Bruselu. Není divu, že dochází ke koordinaci ovlivňování výsledků lidového hlasování. Nemusíme se ani moc zamýšlet, abychom si položili otázku: Koho vlastně „bruselská“ byrokracie podvádí? Občany členských států? Ukrajince?

Euroskeptici by jistě rozvolňování Evropské unie uvítali. Ovšem i je může ohrozit výbuch skepse na Ukrajině. Nejde přitom jen o nějaké průzkumy veřejného mínění. Přehlížíme působení dost dobře vycvičených a ozbrojených složek ukrajinských nacionalistů a fašistů. Co budeme dělat, až se metodami vlastními jejich hnutí začnou doma i v Evropě ptát: Jak to tedy ve skutečnosti s tou cestou do Evropy je?

Je mně líto obyčejných Ukrajinců. Zjevně je nečeká šťastná budoucnost.