Kdo dal právo menšině rozhodovat za většinu?

Ano, pohrdání většinou, občany, voliči, kteří nevolili dle jejich představ, ale byla jich většina, začíná být nepřijatelné a nabývá podoby pokusu o státní převrat. Pohrdají tím i demokracií, kterou mají jinak pokrytecky plná ústa.
Jsou jak smečka hladových, bezprizorních psů, kteří si zuřivým štěkáním a agresívními výpady chtějí urvat vedoucí postavení ve společnosti, volby - nevolby.

Můžou mít za sebou nespočet ústavních právníků s falešným, křivým smýšlením, ale ani jim se nemůže nikdy povést natolik pokřivit právo a demokracii, aby nikým nevoleni a volby prohrající vyhráli tento svůj mocichtivý, nelegitimní a nelegální boj se základními principy demokracie.
V tomto státě by chtěli nedostudovaní teologové, věku i rozumu nevelkého, kteří sami sebe prohlásili za nějaké obskurní vůdce, kompenzující si tak zcela zřejmě své původně zakrslé ega, s potřebou dokázat sami sobě především, že mohou vést davy kamkoliv se jim zachce, doktovat premiérovi, který vzešel z řádných, demokratických a svobodných voleb, co má a co nesmí dělat, kdo smí a kdo nesmí být ministryní spravedlnosti, etc.

Pomocí neskutečných, nehorázných lží o údajném porušování Ústavy by dokonce chtěli zbavit funkce i prezidenta republiky, jsou na jeho adresu vulgární, sprostí, hnusně, neeticky se vyjadřují k jeho zdraví, dokonce mu někteří veřejně přejí, ale i vyhrožují smrtí. Toť vskutku etalon slušnosti, politické kultury a kultivovanosti, noblesy ala Schwarzenberg.

To ta většina bude muset bojovat za demokracii, nejenom chvilkami, ale, jak je vidět, pořád. Protože ta menšina po ní šlape, plive na ni, chce jí zhoubně zničit.

K menšině se, z důvodů především jim známých, přidává i část (zase jenom menší, naštěstí už) "umělecké fronty", která ztrácí jistoty svých dotací a grantů ze státního měšce a která si rozhodně na svůj chléb vezdejší nevydělá skrzevá svůj talent a skutečné umění, jelikož to tam není. Celá umělecká obec už snad nebude jako jeden muž (žena) hajlovat a posléze, za pár let, přísahat věrnost, jak tomu bylo v historii. Těch pár šmír na tribunách demonstrací, se silně fašistickým smýšlením o většině, je už jenom politováníhodná.

Volby ať jsou tou nejdůležitější bitvou v boji o moc a nejvyšší funkce ve státě, jejich výsledek. A nespokojenost, protest poražených, na který m ají demokratické právo, ať je veden slušně, vpravdě kultivovaně, ten dialog s vítězem nesmí být ze strany poražených stokou, kanálem a smrdutou žumpou, jak nám to v současnosti předvádí opozice a političtí aktivisté.

Milion chvilek slušnosti by to chtělo, hulváti agresivní.