Je možno důvěřovat policejnímu vyšetřování v této zemi?

     Na základě mých vlastních zkušeností ze zcela konkrétních kauz, můj názor zní: Nelze!

   Nyní budu hovořit o brutálním zásahu policejních těžkooděnců na schodech Národního muzea. K zásahu se ve veřejném prostoru méně či více vyjadřuje řada občanů, aniž by měla o incidentu mezi policií a demonstranty vůbec nějaké objektivní informace.

   Já tam však v sobotu dne 11.3.2023 byl! A jako účastník sobotního zásahu police u Národního muzea jsem hned v pondělí 13.3.2023 podal k Policejnímu prezidentovi stížnost na brutalitu zásahu policejních těžkooděnců vůči demonstrantům. Následující den jsem pak napsal dopis rektorovi Vysoké školy ekonomické (VŠE) doc. Ing. Dvořákovi, Ph.D, ve kterém jsem ho varoval, aby nepodnikal žádné kroky vůči doc. Ševčíkovi, dokud nebude vyšetřování skončeno, neboť jako přímý účastník sobotního zásahu policie u Národního muzea jsem v pondělí 13.3.2023 podal Policejnímu prezidentovi stížnost na brutalitu zásahu policejních těžkooděnců vůči demonstrantům.

    Pak se hned zvedla vlna solidarity s doc. Ševčíkem a nechci být domýšlivý, ale je možné, že i můj dopis rektorovi VŠE Dvořákovi takříkajíc zabral a dopomohl tomu, že doc. Ševčík stále ještě na VŠE vyučuje. Má to však jeden háček a ten zmiňuji na konci článku.  

     A nyní k události před Národním muzeem z trochu jiného pohledu.

     Náš rychlokvašný prezident P. Pavel alias Pávek, nás všechny ty, co jsme se domáhali, aby z českého Národního muzea zmizela vlajka Ukrajiny, nazval těmi, co přišli bořit.

    Podle pana prezidenta rádoby moudré, podle mě však drzé!

   My jsme chtěli udělat přece jen něco hodně podobného, co už dávno před námi udělali aktivisté pod názvem STOHOVEN s prezidentskou standardou, kterou z pražského Hradu odstranili a nahradili ji červenými trenýrkami. A právě s těmito stohovnovými aktivisty prezident Pavel bez ostychu pletichařil o navrácení standardy na Hrad, kam také nepochybně patří.

   Že by tedy dvojí metr pana prezidenta, který se v úřadu ještě ani neohřál, ale už má ve všem jasno?!

    Za více slov už mi prezident Pavel nestojí.

    Ale zpět k zásahu policie.

   Odpověď od Policejního prezidenta mi sdělila, že se šetřením zásahu policie u Národního muzea bude zabývat Odbor vnitřní kontroly Krajské policie hl. města Prahy. V tom však vidím kámen úrazu. S tímto Odborem mám totiž z minulosti vlastní a zcela konkrétní zkušenosti, a doplňuji, že zkušenosti velmi negativní!

   V srpnu roku 2020 jsem byl na jedné demonstraci na Malostranském náměstí napaden bezdůvodně policistou, a to tak, že mě zezadu uchopil loktem pod krk a dovlekl mě ke kamennému sloupu, kde mně následně vrazil špici svého loktu do oblasti krční tepny a při tom tlačil svým loktem můj krk proti onomu kamennému sloupu.

   A světe div se - na kamerách z Malostranského náměstí záznam o délce 4 minuty chybí!

   Kdyby se mi ve zmíněné oblasti krční tepny neobjevil za pár dní cca 10 cm sytě modrý hematom, tak bych věc asi nechal být. Ale, když už jsem měl takto viditelný důkaz v ruce, tak jsem nelenil a podal jsem stížnost na policii. Když jsem viděl, že se policie do tohoto prošetřování nijak moc nehrne, tak jsem dodatečně podal i oficiální trestní oznámení na obvodní státní zastupitelství v místě mého bydliště.

   Věc jsem od počátku považoval za jasnou, vždyť přece na Malostranském náměstí, kde sídlí Parlament České republiky, a v blízkosti se nachází také řada zahraničních ambasád, tam je nanejvýš pravděpodobné, že tam má policie svoje kamery. Moje takřka jistota se však brzy vytratila. 

   Věc dostal nejdříve k řešení Skupina vnitřní kontroly Obvodního ředitelství policie pro Prahu 1, který učinil závěr, že záznamy z kamer zkrátka nejsou, protože právě po inkriminované 4 minuty byly prý všechny kamery mimo záznam, a že jsem si to napadení zkrátka celé vymyslel, a hematom jsem si na krku vymodeloval sám. Tuto verzi potvrdilo prý 7 policistů, kteří údajně byli na místě incidentu, a že viděli na vlastní oči, že se mě příslušný (já bych řekl útočící) policista ani nedotknul.

   S tímto závěrem policie jsem samozřejmě nesouhlasil, a proto jsem se odvolal na vyšší policejní orgán. A teď pozor, vážení! Moje odvolání řešil přesně ten samý odbor vnitřní kontroly, co má nyní řešit ony události před Národním muzeem.

  Samozřejmě, že mechanismus „ruka ruku myje“ zafungoval perfektně a tak verdikt odvolacího Odboru vnitřní kontroly na Krajské policii potvrdil závěr Skupiny vnitřní kontroly pro Prahu 1.

   Moje námitka, že bych přece musel být absolutní idiot, kdybych riskoval postih za křivé obvinění vymyšleným příběhem o mém napadení a dokreslil jej hematomem a to vše v místě, kde policie bude mít svoje kamery. Jakožto logický argument mi však tento nebyl nic platný, a nebyl mi nic platný ani následně -  ve stížnosti u Policejního prezidenta, GIBS, i u Ministra vnitra.

    Pravdu nechtěli znát ani na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně, ba ani u Úřadu ombudsmana JUDr. Křečka. Státní byrokracie tak rozhodla jasně – příběh o mém napadení jsem si vymyslel, a na krku jsem si vymodeloval 10 cm modráka sám. Moje námitka vždy zněla, a jak jsem si ho vymodeloval? Taková ústa tady přece nemá ani Lucie Bílá.

   A druhý případ? Trestní oznámení na podezření z korupce v případě výstavby elektrárny Adularya v Turecku.

   Čtyři roky mého života, ve kterých jsem absolvoval téměř stejné martyrium, jako v případě mého napadení na Malostranském náměstí, a to opět až k Nejvyššímu státnímu zástupci Igoru Střížovi a k Ombudsmanovi JUDr. Křečkovi.

  Mohl bych tu přidat ještě moji zkušenost s vyšetřováním / nevyšetřováním mnou nahlášeného údajného atentátu na bývalého premiéra A. Babiše, kdy tento případ se už ted´ po volbách jaksi nehodí vyšetřovat, a tak byl zřejmě dobře zameten pod koberec. Tam také figuruje Krajská policie z Prahy, konkrétně - Odbor terorismu a extrémismu.

    Moje poslední 4 roky života nebylo nic jiného, než boj s policií a státním zastupitelstvím o dosažní alespoň kousku spravedlnosti v této zemi, a ve všech těchto případech to dopadlo stejně. Zmanipulováno! Zameteno pod koberec!

   Vážení, zajisté se mi nedivíte, že už vím dopředu, jak vyšetřování týkající se Národního muzea skončí. Kdybych mohl vsadit všechny moje peníze, co mi zbyly po tom zkonfiskování  mých celoživotních úspor uložených ve Sberbance, tak bych vsadil na jistotu, že vím, jak skončí vyšetřování zásahu policie u Národního muzea.

  No a díky tomu, že jsem zde na portálu Vaše Věc důsledně popisoval všechny moje významné kauzy, a to, jak mého napadení policistou na Malostranském náměstí, tak i případu turecké elektrárny Adularya, či případ domnělého atentátu na bývalého premiéra A.Babiše, nelze mě nyní racionálně nařknout z toho, že jsem si zmíněné příběhy účelově vymyslel.

    Ještě bych mohl dodat příběh, který také najdete v mých článcích na portále Vaše Věc, jak se na Facebooku nějakého Romana Máci objevila moje fotografie z oné zmíněné demonstrace přes Malostranské náměstí s mým jménem a s rokem narození a s informací, že jsem navštívil koncert Alexandrovců v Praze. A pod touto mou identifikací bylo možno v diskusi nalézt „moudrou radu“ at´ prý toho zmrd.. někdo sejme“. Co tak dotyčného rozlítilo? Že by ti Alexandrovci? To už snad ani ti Wagnerovci nebudí tolik emocí, jako ti Alexandrovci? Ten případ jsem také řešil s policií a dosáhl jsem jen toho, že Mácovi zavřeli na týden Facebook a ty informace o mně se vymazali, a bylo hotovo.

    A teď je čas na to, abych vyvodil nějaký závěr. Tedy, aby se nechala policie vyšetřovat tuto záležitost s brutálním zásahem těžkooděnců u Národního muzea, to nebyl ode mne opravdu dobrý nápad. Když policie dokázala dát na Malostranském náměstí dohromady 7 policejních svědků, aby přebili moje svědectví, dovedete si představit, kolik těch falešných svědků od policie teď dokáží proti mně postavit od Muzea? A myslí si ještě někdo snad, že česká policie tady má nějaké skrupule? Ani za nehet! Jaký závěr z toho plyne? Že ten případ se musí šetřit nezávisle na policii, musí se toho ujmout možná nějaká ta parlamentní komise, možná, že se dá ustavit nějaký ten lidový vyšetřovací tribunál, já nevím co, poraďte.

    V každém případě, zvedla se tady solidarita s doc. Ševčíkem, to je vynikající, ale stejně tak se všichni zde musíme přičinit i o to, aby ten výsledek vyšetřování byl spravedlivý, a ne ten, co tady má již dnes policie na Odboru vnitřní kontroly při Krajské policii hl. města Prahy zřejmě připraven v šuplíku dopředu. Jsme tedy zatím jen na půl cesty a nesmíme dopustit, aby výsledkem nějakého zmanipulovaného policejního vyšetřování se stal závěr, že policie jednala úměrně, že nikdo žádnému demonstrantovi nezkřivil ani vlásek na hlavě. Tímto závěrem se popře celý ten boj za doc. Ševčíka, a pokud, podle mé rady, čeká potutelně současný rektor VŠE doc. Ing. Dvořák, Ph.D opravdu na to, až se takovýto závěr jeden den vytroubí z ČT a ze všech těch „spřátelených“ médií, pak bude mít rektor VŠE v ruce silný nástroj, jak s doc. Ševčíkem konečně zatočit.

   Zatím jsou znaky toho, že předseda hnutí PRO JUDr. Rajchl do věci - prověření zásahu policie u Národního muzea chce jít. Já mu věřím, ale současně dodám i to, co napsala Soňa Peková v článku: „V tuto chvíli není jiná cesta, Jindra Rajchl nutně potřebuje naši pomoc“.

 https://www.nespokojeny.cz/sona-pekova-v-tuto-chvili-neni-jina-cesta-jindra-rajchl-nutne-potrebuje-nasi-pomoc/

    V čem že to potřebuje Jindra Rajchl podporu? No aby se znovu neopakovalo třeba ono „ A tu máš Rajchle kropáč, a to přímo od Wágnerovců“, jak se událo naposledy na demonstraci dne 11.3.2023.  

  Zde jsou články, které jsem zveřejnil dříve na portále Vaše Věc o kauzách zmíněných v tomto článku:

https://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/blizi-se-jiz-apokalypticky-projekt-vystavby-elektrarny-adularya-v-turecku-ke-svemu-konci

https://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/stiny-jednoho-horkeho-letniho-dne-roku-2022

https://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/jak-pravda-laska-nezvitezila-nad-lzi-nenavisti

https://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/quo-vadis-hamackova-policie                                                                                                     

                                                                                                          Miroslav Kelnar