Jak se jeví Ústavní soud řadovému důchodci?

     To, co však bylo většinou občanů předpokládáno se ukázalo jako dobrý odhad: žaloba byla zamítnuta. Ovšem způsob, jakým se to stalo, stojí za povšimnutí. Mluvil jsem se dvěma právníky a to, co jsem jako laik cítil, mně bylo potvrzeno. Potřeba dosti nadstandardně dlouhého zdůvodnění naznačuje, že byla asi nutnost něco lehce zamlžit, tedy odborně zakecat. Jsou v tom jistě i ty konkrétní námitky třech soudců, kteří pro zamítnutí nehlasovali.

    Jedním z nevětších mínusů na celé proceduře a to jak fakticky  v parlamentu, tak i v rozhodování ÚS je selekce těch, kterých se úprava dle výše inflace týká. To, že se zvyšování platů ústavním činitelům týká také soudců – platí to známé, že kapři si rybník nevypustí. Částky to nebyly malé; šlo o desetitisíce. Ano, někde jsem si přečetl, že celková částka zvýšení je něco přes 700 miliónů ročně, což je ve srovnání s tím, co měli dostat důchodci nesouměřitelné, ale principiálně a zvláště MORÁLNĚ je to nonsens!

     O tom, že jsme na jedné lodi – pane Fialo – lze úspěšně pochybovat. Povědomost, že na ní jsme se projeví akorát tehdy, když potřebujete veslaře v podpalubí. Jenže to podpalubí má (zatím) jednou za čas možnost známkovat a troufám si odhadovat, že si většina přeje vás vidět za branou státních úřadů, tedy zvenčí. A vůbec by bylo žádoucí, když by se tak stalo hned zítra.

    A určitě si vezměte sebou paní Pekarovou – Adamovou a spol., neb právě ten parlament se z bašty pětislepence na sporné ústavnosti podílel nejvíce. A bylo by dobré, vážení občané, využít volby do evropského parlamentu jako REFERENDUM o vládě zoufalců, slepených zcela nevhodným lepidlem zvaným Antibabiš.

     Závěrem si zde neodpustím asociaci, že se mně stále vrací obraz, jak papež žehná zlodějině pirátů; no prostě Lidovci s těmi se šátkem přes oko mně nejdou dohromady.