Fyzika (6.) Když dvakrát 300.000 nedává 600.000

← 5. díl - předchozí

← 1. díl - začátek

Taková fyzikální souvislost se stala veřejně srozumitelnou. Kdysi bylo lidem hodně náročné uvěřit v omezenou rychlost pohybu hmoty ve Vesmíru. Dnes už nad tím veřejnost není v rozpacích, proč rychlost světla veškerý známý pohyb omezuje. Víme to, a hotovo.

K omezené rychlosti patří paradox korábu v jeho těsně podsvětelné rychlosti letu, který vypustí sondu. A ta má od něho opět málem rychlost světla skoro 300.000 km/s. A jak pozemšťané?

Představa spojitého prostoru nabízí pouze výpočetní zdůvodnění ve smyslu: 300.000 + 300.000 ≠ 600.000.

Jinak v bodovém prostoru, ovládaném Zdrojem – generátorem pulsů.

~ Světový prostor

Dodnes nejsnadněji uvažujeme, podle Euklidovy geometrie, spojitý světový prostor. Podle něj by byly v našem světě dva body, sobě nekonečně blízké.

Jenže, je trochu nesrozumitelné - jak by bylo možné spojitý světový prostor vytvořit? Vnucovaný alespoň informaticky do lidského vnímání.

Dokud věda nepřijala novější názor - Vesmír začal velkým třeskem - pak nemusela vznik Vesmíru řešit. Byl zde odedávna, podobně jako duchovní poznání neřeší původ našeho Stvořitele.

Časový počátek Vesmíru vyžaduje posouzení, na jakém základě je asi stvořen. Má-li být světový prostor spojitý, pak si dovedu představit vznik Vesmíru příkazem: „Budiž Vesmír!“

Kdežto lidská informatika zpracovává data v jejich bodovém provedení. Zpětně lze uvažovat také konstrukci Vesmíru z oddělených bodů hmoty, umístěných v nachystaných prostorových posicích pravoúhlé sítě. A to z bodů informatických. Prostě, každá posice je něčím obsazená nebo je volná. Různými sestavami bodů pak ať vzniká kterákoliv látka – hmota nebo pole. A tak dál; máme co hledat na tisíce let. Anebo víc.

~ Mezní rychlost pohybu

Dál k mezní rychlosti pohybu světla („c“ ~ 300.000 km/s). Kosmický koráb nemůže dosáhnout této rychlosti. Jenže, co když má koráb vůči Zemi rychlost blízkou „c“ a dál vypustí sondu, která má - proti němu - rovněž rychlost blízkou „c“? Pak bychom čekali, že na Zemi hodnotíme rychlost - při vhodném nasměrování - až skoro dvakrát „c“? Tento závěr fyzika odmítá: dbá hraniční světelné rychlosti.

V zavedeném spojitém prostoru tuto souvislost nevysvětlím. Vesmír však různými mechanickými modely popisuji v odlišném podložení. Oddělenými posicemi jak pro tvorbu prostoru, tak i času. Hmota ať se mění v oddělených okamžicích. Tímto přístupem rozkreslím koráb se sondou.

Hypotetický, skrytý vesmírný pulsní Zdroj ať vytváří 1 sekundu obrovským počtem 10 na 43. pulsů, který je určený Planckovým časem. Podobně dráhu světelného fotonu, v délce 300.000 km, vytvoří za 1 sekundu stejný počet pulsů, 10⁴³. Každý hmotný bod ať se pohybuje výhradně rychlostí světla z jedné posice do sousední – takový nejkratší délkový úsek značím PL (délkový puls). Kdežto nejkratší čas 1 PT (časový puls) značí, že hmotný bod zůstává bez pohybu - v určité posici. Při vzpomínce na éter označím zdrojové pulsy PE. Jsou využité jako PL nebo PT, v tomto nejjednodušším zavedení.

~ Koráb, vyslaný ze Země, vypustil sondu

Pulsace pro 3 tělesa

Koráb má těsně podsvětelnou rychlost pohybu oproti Zemi. Sonda, z něho vypuštěná, získala proti korábu stejně velkou podsvětelnou rychlost. Výše zavedeným postupem, s pulsy, zobrazím souvislosti pro Zemi, koráb a sondu. A to odvozeně ze Speciální teorie relativity.

Řazení generovaných pulsů PE, v jejich využití na PT nebo PL (Na vodorovné ose není pohyb v čase ani v prostoru). Svislé čáry určují okamžik vzniku dalšího pulsu.

I … Země je bez pohybu. Vznikající pulsy PE se mění v časové; samé PT, jeden za druhým. Náš newtonovský čas by jí nabíhal nejrychleji.

II … Koráb, v ustálené rychlosti, existuje ve stále opakovaném bloku 5 PE. Čtyři délkové přeskoky (4 zelené PL) následuje 1 PE využitý jako časový PT – koráb zastavený.

III … Sondu vypustil koráb, udělil jí stejnou rychlost, jakou má sám vůči Zemi.

Kosmonauti mohou něco dělat pouze v časových pulsech PT; přitom svými pohyby si mění PT v délkové PL, což zde nesleduji. V délkových PL body korábu navzájem strnou, kromě translace se žádná další činnost neuskuteční, ani myšlení.

~ Výpočty rychlostí

Světelná rychlost, tedy rychlost fotonu: c = 1 PL/1 PT.

~ Země hodnotí rychlost korábu: I  →  II

Korábová linka II má v bloku vždy 4 zelené délkové skoky PL a k nim jeden modrý časový PT.
Přitom na Zemi z 5 PE vznikne 5 PT.

Rychlost korábu (dráha/čas) v jednom bloku. Výpočet na Zemi: v_I-II = 4 PL/5 PT = 0,8c.

~ Země hodnotí rychlost sondy  I  →  III

V lince sondy se skládá blok pulsů z 25 PE, (nultý až 24.). Tedy ke 24 PL připadne 1 časový PT bez pohybu. Rychlost sondy, uvažovaná ze Země: v_I-III = 24 PL/25 PT = 0,96c.

~ Koráb hodnotí rychlost sondy  II  →  III

Koráb ve 25 PE má jen 5 PT (mezi nultým až 24.). Pouze v nich (0., 5., 10., 15. a 20.) kosmonauti hodnotí rychlost pohybu sondy, kdežto v ostatních pulsech strnou jak Šípková Růženka. Z korábu změřili v těchto svých 5 časových dílcích PT, že sonda překonala 4 úseky PL. Zjistili pohyb sondy (její zelené úseky PL) ve svých časových pulsech 5., 10., 15. a 20. Na korábu vypočítají rychlost sondy: v_II-III = = 4 PL/5 PT = 0,8c.

~ Graf pohybů

Na dalším obrázku tentokrát není na vodorovných osách sled Zdrojových pulsů PE. Nýbrž čísla úseků značí geometrickou délku [PL], jež objekty překonaly v prostoru (bodovém). V časovém pulsu PT (modrý) se sonda či koráb zastavily, Zeměkoule má PT stále. Sonda uniká korábu o 1 posici PL, když je koráb bez pohybu, PT.

Pohyb těles diskrétním prostorem

Rychlost korábu proti Zemi je stejná jako rychlost sondy proti korábu, to je 0,8c. Potom, proč je nakonec v obrázku koráb velmi vzdálený od Země, kdežto sonda se korábu vzdálila jen o 5 posic? To je promyšlený následek zavedení hraniční rychlosti světla „c“.

~ Závěr

Rychlost sondy – hodnocená pozemšťany anebo z korábu – nepřekročí rychlost světla.

Svět hledám podložený pulsy, které zajišťují pohyb prostorem a postup času. Při jejich obrovském počtu naše smysly hodnotí svět jako spojitý; bez nějakého cukání, jež by snad obrázky nabízely. Navíc nevnímáme lineární sled pulsů, nýbrž vjemy přisuzuji až jejich perspektivnímu přepočtu, pro délky a i čas.

K posouzení tohoto fyzikálního příspěvku by asi pomohlo kriticky prostudovat i další texty, s mnoha mechanickými modely – obrázky. Předností diskrétního řešení, s převodem do perspektivního vnímání, se nabízí být zdůvodňování základů teorie relativity. Dále výpočetní přesnost, daná lineárními rovnicemi. Odlišně vůči představě spojitého světového prostoru. Ten je ovlivněný zaokrouhlováním výpočetních výsledků u matematických iracionalit.

- pokračování -

— blog —