Brněnská dvanáctka (soudců) zamítla stížnost na valorizaci penzí

Koalice otevřeně jásá, jak to funguje, že soud dal za pravdu jejich „obhajobě“, že v době slibů nemohli tušit, že inflace se bude blížit dvaceti procentům a proto jako sociálně citliví ještě nechtěli důchodce zbytečně stresovat malováním čerta na zeď.

Ministr Jurečka tiše doufal,že „nahoře“ si vymodlí dvouprocentní inflační zázrak. Nestalo se. Vláda musela jít s barvou ven, což penzistům ubere 12 tisíc ročně.

No-moc to zase není. S bídou tak na jeden nájem v nijak velkém bytě, ale přesto by peníze navíc přišly vhod.

Opozice si stěžovala, že nemohla k zákonu diskutovat donekonečna, a že vedení rozpravu utnulo. Což ovšem stejně bylo jedno, protože, kdyby se mluvilo do umdlení, pak svěží koalice díky své početní převaze by stejně nižší valorizaci schválila.

Při sledování pana soudce, jak rozsudek zdůvodňuje slovy jako vystřiženými z předchozích výroků premiéra, ministra financí i ministra práce, pronášenými už měsíce dokola, je zřejmé, že soud spíš než ústavnost formálních kroků vlády a poslanců při schvalování, „soudil“, zda vláda by slibovaným zvýšením nepoškodila hospodářskou situaci země.

Ústavní soud se tady opětovně projevil jako politický orgán, jako nad vláda a nad parlament.

Když se to takhle hezky zaběhlo, tak proč živit 281 zástupců lidu na Malé strany, když by stačilo, aby každé vládní rozhodnutí i vládní návrh zákona rovnou schválil Ústavní soud?(Když je tak chytrej – chtělo by se dodat)

Pro zamítnutí stížnosti prý z patnácti soudců hlasovalo dvanáct. Není to hezké číslo?