Blbost na kvadrát

Soudkyně měla údajně své rozhodnutí, že krádež prezidentské standarty ze střechy Pražského hradu není výtržnictví, nýbrž pouhá recese, zdůvodnit mj. tím, že rozhodující je povaha jednání, a nikoli místo, kde se čin odehrál.

To ale je blbost – když bude vášnivý sportovní střelec střílet na střelnici na holuby (na trap), nic se neděje (to místo je k tomu určeno); když bude stejný občan vášnivě střílet na holuby na Staroměstském náměstí, bude zadržen policií (to místo k tomu není určeno). Povaha jednání je v uvedených příkladech vždy stejná – místa různá. Tedy i různé následky. Vždy záleží též na místě, kde se čin stal.

Další intelektuální perlou je tvrzení, že soud je toho názoru, že obžalovaní s ohledem na skutkové okolnosti případu neměli v úmyslu komukoli cokoli odcizit či způsobit někomu škodu, základním a prvořadým úmyslem bylo tuto standartu sejmout a vyměnit za červené trenky, subjektivní stránka daného trestného činu nebyla naplněna.

To ale je blbost − sejmutí standarty podle soudkyně není odcizení. Takže všichni zloději mají vyhráno, vždyť také nekradou, nýbrž jen sejímají (kupř. prsteny z rukou jiných osob), vyjímají (peněženky z cizích kapes), přesouvají (cizí auto do své garáže) atp.; další příklady si doplňte sami. Odcizení znamená neoprávněné přisvojení si cizí věci či hodnoty. Ztohovna si snad prezidentskou standartu přisvojila oprávněně? Nebo standarta žádnou hodnotu nemá? A ztohovna si subjektivně nepřála standartu ukrást, že ano.

V usnesení je prý též uvedeno, že z provedených důkazů nevyplývá, že by se jednání obžalovaných nějak dotklo občanů republiky nebo že by se tak stalo způsobem, který by svědčil o celkově negativně zaměřeném postoji obžalovaných vůči společnosti či vůči spoluobčanům vůbec.

Ale dotklo se, dotklo: standarta prezidenta republiky je pro mě a jistě i pro mnoho dalších občanů státním symbolem. Neznám důvod, proč by skupina výtržníků s ní měla zacházet tímto způsobem. Výtržníci evidentně mají negativně zaměřený postoj vůči mně a dalším spoluobčanům.

Český literární hrdina Josef Švejk by uvedená zdůvodnění označil jako blbost na kvadrát.