Agrese, nebo osvobození. Má svět nečinně přihlížet?

Před nějakou dobou jsem četl analýzu, nebo spíše pokus o analýzu, protože se dívám skepticky na to, co novináři a politikové nazývají analýzou, že pokud nedojde k reformám v arabských zemích, že skončí na smetišti dějin.

Arabské jaro začalo náhle, prach tam ale doutnal řadu let. Maroko a Tunisko jsem považoval za relativně demokratické země, protože tam chodily ženy evropsky oblečené a stejně jako do Egypta tam jezdili turisté ze Západu po sta tisících. Ostatně i revoluce ve východoevropských zemích doutnaly a hněv lidí rostl řadu let, než dozrál a smetl komunistické režimy.

Pan Ondřej Kosina, VIP blogger na serveru Jiřího Paroubka www.vasevec.cz, zásoboval čtenáře články o tom, jak Kaddáfí má rád lidí, jak každé narozené dítě tisíci dolary. Pan Kosina mi připomíná komunisty, věří lživé propagandě diktátorů. Zažil jsem jako pracující jen cca 4 roky komunismu a už na střední škole jsme režimu nevěřili. Někteří z mých kolegů si s komunisty zadali, dělali kariéru tehdy i teď. Záleží na tom, co člověk považuje za úspěch. Ale to jsem trochu odbočil. Nicméně se domnívám, že zásah v Libyi pomohl prostým Libyjcům. Nevím, jak se jim daří teď, nevím, jak se daří lidem v Egyptě, tam to doutná už od svržení Mubaraka, já osobně bych si výlet do Egypta neudělal, totéž pro jistotu i, co se týče Tuniska.

Má se svět dívat nečinně, jak umírají deseti tisice civilistů? Ve válce se páchají válečné zločiny na obou stranách, to je realita. Záleží ovšem na tom, jestli to jsou zločiny podporované velením, nebo indivïduální excesy. Domnívám se, že nikoliv. Musí se ovšem postupovat s rozvahou. Kladu si otázku, zda si Assad uvědomuje, že se konec jeho režimu a jeho osobně možná velmi přiblížil. Lékař diktátorem a vrahem vlastních lidí. Nevím, zda většina našich čtenářů ví, že Radovan Karadžič byl rovněž lékař, dokonce psychiatr, místo pomoci postiženým aktivně páchal zločiny.

V této souvislosti se nabízí otázka, zda je vůbec možná nějaká demokracie v podobě, jak jsme na ni zvyklí v Evropě, v arabských a muslimských zemích. Domnívám se, že jediný sekulární stát mezi muslimskými zeměmi byl v Turecku. Ale to se teď vzdaluje sekularitě a blíží se rovněž muslimské ortodoxii. Kolik lidí ještě musí v Sýrii zemřít, aby nastal mír, aby padl režim jednoho muže, či jedné rodiny? Jak dlouho je Rusko ochotno více či méně jeho režim podporovat. Ostatně, když kritizujeme Rusko, tak Spojené státy podporovaly vojensky i finančně Mubarakovu diktaturu a spolupracuje s muslimskou despocii v Saudské Arábii. To by si měli uvědomit čtenáři nejen u nás.

Často se objevuje tvrzení, že „musí odrůst jedna či dvě generace, abychom se dočkali demokracie v podobě, jaká je na Západě.“ To je nesmysl, obyčejný člověk se musí stále přizpůsobovat politické realitě. Někdo kolaboruje a tyje ze situace za jakékoliv vlády.

Stačí se podívat na tak odpudivého člověka a politika jako je Jan Fischer. Deset let byl v KSČ a teď se tváří jako přesvědčený antikomunista, který „by nepřipustil vládu KSČM“. Který názor či postoj je u něj autentický, ten komunistický nebo antikomunistický a kolik ještě přemetů provede, nebude také kandidovat za SPOZ? Podobně je to s „knížepánem“. Ten se za socialismu tvářil jako bojovník za demokracii v ČSSR. Aktivně podporoval disidenty v komunistickém Československu. Spíše podporoval takovou změnu, která by pomohla jeho rodině k majetku. Před 8 měsíci jsme byli svědky masivní a lživé propagandě jeho stoupenců, že je noblesní, vzdělaný, čestný, že nás dobře reprezentuje. Novináři bojovali za zájmy svých chlebodárců, majitelé médii určitě nemají společně zájmy s důchodci, zdravotně postiženými a nezaměstnanými.

Jindřich Šídlo oblboval důchodkyně kecy o nonšalatnosti pana knížete a buranství pana Paroubka.

Teď se dozvídáme, že strašení komunisty už nefunguje, že naopak funguje vyvolávání nenávisti vůči církvím. V čele katolické církve v ČR máme člověka, který se vzhlíží k sebestřednému Václavu Klausovi, který spolu s knížepánem nazval demonstranty na odborářské akci nenávistnou lůzou. To si netroufli ani komunisté. Nejlépe je, když se jako antikomunista prezentuje člověk jako Jan Fischer, který si jednoznačně zadal s komunisty, nikoliv z přesvědčení, ale z čiré vypočítavosti, jak ostatně sám přiznal.

Po sametové revoluci jsem zažili, jak někteří rychle změnili dresy, zažijí to i v Sýrii, Libyi atd. Když se lid v Egyptě radoval, že odstoupil nenáviděný faraon Mubarak a vlády se ujala armáda, tak jsem kolegovi říkal, že jak dostanou lidi z ulic, tak si zase budou dělat, co budou chtít.

Válku v Afgánistánu proti Talibanu a Al Kaidě schválila OSN. Ovšem domnívám se, že za 11. záři 2001 si mohli Spojené státy samy. Kvůli masivní podpoře Izraele ze strany vlády George Bushe ml. Pokud by mě chtěl někdo udat na policii, tak to nezkoušejte, policie už něco podobného řešila a dospěla k názoru, že takový názor je sice extrémním, ale stále ještě v mezích svobody projevu. Demokraté v USA, Bill Clinton a Barack Obama se staví vstřícněji k zájmům Palestincům, když se podíváme na kořeny arabského terorismu, tak část náborářů teroristů by ztratila půdu pod nohama, kdyby Izrael umožnil vyřešení blízkovýchodního konfliktu a vytvoření skutečného palestinského státu. Někteří přední izraelští politikové se ovšem mírovému řešení brání zuby nehty.

Pokud si chcete něco přečíst o kořenech tohoto problému, přečtěte si knihu Davida Hisrsta Puška a olivová ratolest.

Uvěřili jsem propagandě USA a akceptovali válku v Iráku, teď už víme, že to byla lživá propaganda, že Irák neměl zbraně hromadného ničení, ale jeden z nehorších diktátorů padl, ale asi sotva se teď mají Iráčané lépe.

Já sám, když zvítězila Velká sametová listopadová revoluce, jsem se obával, abyc to nebylo ještě horší. Za socialismu jsem měl příjem z práce a ještě jsem vydělával na pirátském software a ještě před revolucí jsem vydělával prodejem svých programů.

Teď jsem 20 let v invalidním důchodu a mám se objektivně hůře než za socialismu. Přesto, že jsem iniciativní, aktivní a vzdělaný člověk, za 7 let jsem přeložil 7 knih a dvě už vydal.

Proto neodpovím na otázku, zda by měl svět v Sýrii zasáhnout, protože není jisté, zda se po pádu Al-Assada budou mít lidé v Sýrii lépe. Neodpovím záměrně i proto, že jsem se poučil a nevím, co je pravda a co propaganda