Překvapení a nejasná budoucnost Slovenska

Jak je zřejmé z volebních výsledků, resp. z počtů mandátů, jež získaly jednotlivé strany, sestavit novou slovenskou vládu nebude jednoduché. Může to být dokonce zcela nemožné. R. Fico bude muset sestavit vládu složenou z reprezentantů čtyř stran. Relativně jistou do koalice má SNS a snad i Síť. Ale v tomto případě by chyběly k většině v parlamentu 2 mandáty. Na to, kdo by mohl být tím čtvrtým subjektem v koalici, můžeme jít vylučovací metodou. Vyloučit ze spolupráce se Smerem pro tuto fázi vyjednávání je možné obě pravostředové strany, což jsou Svoboda a Solidarita a Obyčejní lidé. A samozřejmě také Kotlebu, otevřeného ctitele prezidenta klerofašistického Slovenského štátu Tisa a jeho Lʾudovou stranu. Vyloučit z koaličních úvah můžeme také Most - Híd, liberální maďarsko-slovenskou stranu. Ta nepůjde do koalice, v níž bude zastoupena SNS, takže vlastně zbývá jen nová strana Sme.

Případná pravicová koalice pěti stran proti Ficovi by ovšem byla ještě méně stabilní a funkční nežli koaliční vláda vytvořená v roce 2010 Radičovou. Připomeňme, že její vláda skončila velkým debaklem slovenské pravice.

Řešením, pokud R. Fico, ani pravice nebudou při sestavě vlády úspěšní, může být nakonec úřednická vláda. Slovensko bude od 1. července předsednickou zemí EU, a musí tedy mít stabilní vládu, která se nebude od počátku potácet ve fatálních vnitřních sporech. Pokud se Ficovi (a ani pravici) nepodaří sestavit vládu s většinou v Národní radě, převezme iniciativu (pravicový) prezident Kiska a pak už R. Fico nemůže očekávat žádné dobré řešení. Kiska bude mít snahu vybrat do čela vlády takového kandidáta, který bude mít šanci si udělat jméno při slovenském předsednictví EU, a stát se tak do budoucna tmelící osobností pravice, což zužitkuje v mimořádných parlamentních volbách do roka a do dne.

Ztraceno pro Fica v tuto chvíli nic není, ale karty pro něj nejsou dobře rozdané. V každém případě se pro toto vítězství Smeru hodí jako charakteristika nejlépe označení vítězství Pyrrhovo.

Jaké jsou příčiny hubeného vítězství Smeru?

Těchto příčin je jistě celá řada. Tou jednou je ostatně vynikající vítězství Smeru v posledních parlamentních volbách. To vítězství bylo tak grandiózní (a tak neopakovatelné), že řada politiků Smeru podlehla představě, že dostali Slovensko jaksi do věčného pachtu. Ztratili ostražitost, někdy i soudnost, mysleli si, že si můžou dovolit všechno. Opakované korupční kauzy ve zdravotnictví, které si vynutily odchod ministryně zdravotnictví a předsedy parlamentu (!) se v preferencích Smeru neprojevily okamžitě, ale až s odstupem.

R. Fico vsadil ve volební kampani, kterou de facto zahájil v roce 2014, na impozantní „sociální balíčky“. Soc. dem. kabinet pravidelně uskutečňoval výjezdní zasedání v problémových regionech Slovenska. A sliboval a snažil se i plnit své sliby. A přesto to nestačilo. Bylo to totiž poněkud stereotypní a viditelně účelové. Ficův kabinet během čtyř let neudělal mnoho proto, aby se zásadním způsobem změnila situace ve školství a zdravotnictví, tak silně zdecimovaných předchozí pravicovou vládou.

Lidé ovšem mají krátkou paměť, a konečně ani Smeru se nechtělo problémy v těchto rezortech tvrdě odpracovat. A k tomu pak ta korupce… A snaha zakrýt tuto nemohoucnost nebo neschopnost řešit skutečně velké problémy Slovenska ve školství a zdravotnictví vedla k soustředění se na jednu, falešnou, kartu. Na virtuální problém s uprchlíky. Tato karta ale jen přihrála hlasy Kotlebovi.

Volební kampani Smeru také chyběl viditelný vrchol, závěr.

Memento mori!

Česká sociální demokracie by se měla z faktorů, které ovlivnily nepříliš vydařený volební výsledek Smeru, poučit. Korupce a její nedůsledné řešení, programová stereotypnost, žádné nové zajímavé osobnosti ve vedení strany či na ministerstvech (nikdo z úspěšných županů či primátorů nebyl vytažen do centrální politiky) nejsou faktory vedoucími k volebnímu úspěchu.

Jiří Paroubek