P. Duchoslav: Josef Toufar po 65 letech důstojně pohřben

Likvidaci klášterů, církevních řádů a kongregací předcházela s největší pravděpodobností akce StB, která svou brutalitou předznamenala další kroky režimu proti domnělým i skutečným oponentům.

Dne 11. 12. 1949 a 25. 12. 1949 se v malé obci Číhošť několikrát při mši pohnul kříž nad oltářem, což tehdy nikdo neuměl racionálně vysvětlit. Zpráva se zakrátko dostala i ke komunistické tajné policii, která začala rychle jednat. Již v lednu 1950 byl Toufar zatčen a odvlečen do Valdic, kde jej vyšetřovatelé podrobili sérii neuvěřitelně brutálních výslechů (mučení elektrickým proudem, neustálé bití, baštonáda atd.), a přinutili k doznání, že křížkem skutečně hýbal právě číhošťský farář. K tomu vyfabulovali i další obvinění, mezi nimiž bylo i sexuální zneužívání dětí.

StB využila vyčerpaného Toufara ještě k manipulativní filmové rekonstrukci „zázraku“ pod názvem „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“, kde měl zbědovaný farář vystupovat a „posloužit“ jednak k diskreditaci církve jako takové, jednak poukázat na její spojení s Vatikánem a samozřejmě americkým imperialismem. Protože již Toufar nebyl schopen prakticky mluvit, natožpak veřejně vystupovat, využila StB k propagandistickému filmu pouze několik záběrů, přičemž ve většině natočeného materiálu vystupoval za Toufara převlečený příslušník StB. 

Den poté, 25. 2. 1950, Toufar na následky krutého mučení zemřel a jeho tělo spočinulo pod falešným jménem J. Zouhar v hromadném hrobě v pražských Ďáblicích, kde byly jeho ostatky v listopadu 2014 vyzvednuty. Odtud pak vzešla následná iniciativa na jeho důstojný pohřeb na místě, kde se odehrála tragická kapitola z dějin komunistického násilí, tedy v obci Číhošť.