Nezapomínejme na 15. březen 1939

Březnové tragické událostí před 74 lety, měly svůj počátek v mnichovském porcování Československa, a to za souhlasu Anglie a Francie. Mnichovská zrada zásadním způsobem negativně ovlivnila i poválečný vývoj jak v naší vlasti, tak i v celé Evropě. Mnichovem 1938 začalo i poválečné rozdělení Evropy.

Někteří evropští politici dnes spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa. Předkládají za pomoci mnohých medií i nové výklady evropských dějin. Jsme svědky cílených útoků na prezidenta Dr. Edvarda Beneše, zejména v souvislosti s výsledky druhé světové války. Právě ty totiž měly dopad na viníky mnichovské tragedie, tedy i na sudetské Němce. Jejich poválečný transfer do Německa byl proveden v souladu s Postupimskou dohodou z roku 1945.

V současné době probíhá v některých politických kruzích, zejména v Rakousku a Německu, kampaň za odsouzení či zpochybnění Dekretů prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše. Je pro nás – národní socialisty - proto zcela nepřijatelné, aby se na této účelové kampani proti České republice podíleli i někteří čeští politici, příkladem je ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Také nemusíme jezdit s „prosíkem o odpuštění“ do Mnichova, jako letos v únoru premiér Petr Nečas. Jeho vystoupení před poslanci bavorského zemského sněmu bylo směrováno zcela nezakrytě k sudetským Němcům. Z jeho úst nepadlo ani slovo o jejich vině za rozbití Československa.

Osvobození od německého nacismu nám nevybojovali ani Bavoři, ani rakouská knížata. O svoji opětnou svobodu jsme museli tvrdě bojovat. Československo se stalo součástí vítězné koalice zásluhou našeho zahraničního a domácího odboje. Naši vojáci bojovali na všech frontách druhé světové války. Umírali nad Anglií, ve Francii, v SSSR, v Africe…. Letos 8. března jsme si připomněli 70. výročí bitvy u Sokolova nedaleko ukrajinského Charkova. Tam naši vojáci začali svou vítěznou cestu z východu do své vlasti. Tisíce našich hrdinů zaplatilo životem naší svobodu právě na těchto bojištích. Za německým řáděním v Československu zůstaly statisíce mrtvých, zůstaly vypálené Lidice, Ležáky, Ploština…