Klausovy růžové brýle

Co mi utkvělo v hlavě kromě obvyklých frází, odboček a věcí, které v žádném případě nesouvisí s 93. výročím založení první československé republiky, byla jeho sentence, že žijeme v ,,nejblahobytnější etapě dějin". Pan prezident si asi nevšiml, že světový globální kapitalismus je v křeči, v těžké krizi, a není jisté, zda se z ní vůbec dostane. V našich, českých podmínkách, nemohou být slova o blahobytu míněna vážně. Je vidět, že Klaus nechodí mezi obyčejné lidi, protože jinak by věděl, že až polovina českých domácností je více či méně zadlužena, tři pětiny občanů žijí od výplaty k výplatě, dvě třetiny nedosáhnou na průměrný plat, který je u nás nejčastěji (medián) 18 000 - 20 000 Kč hrubého.

Klaus před týdnem také nezaregistroval početnou, asi čtyřtisícovou demonstraci proti Nečasově vládě, kde by se lidí mohl sám zeptat, jak se jim v ,,nejblahobytnější etapě" našich dějin žije. Možná by se sám divil, kolik lidí má co dělat, aby uživili sami sebe či své rodiny za nesrovnatelně nižší mzdu, než má prezident reoubliky. Jeho konzervativní přesvědčení a ideologie mu však neumožňují vidět věci tak, jak jsou ve skutečnosti. Pokud hovoří o jakémsi ,,blahobytu", tak ten mají na svědomí především levicové vlády, jež zde vládly v letech 1998 - 2006, a nikoliv vlády pravicové. Za nich se prokazatelně tempo růstu životní úrovně občanů zastavilo, a to zejména díky jejich sociálním experimentům, které většinu pracujících lidí poškodily. Pravice u nás vládne již šestým rokem a za dobu svého panování sotva přinesla svým občanům něco pozitivního, pouze chorobné škrtání, v němž se pravicoví ministři předhánějí.

Pokud Klaus vysvětluje éru skvělého blahobytu tím, že bohatší ještě více bohatnou a sociálně potřební se dostávají do pasti chudoby, pak má nepochybně pravdu. Přece jen vysokopříjmoví se o trochu více snažili než ti chudí, kteří si za to mohou sami. Nicméně pan prezident, který je prezidentem všech občanů, by si měl uvědomit, že vyspělost státu se pozná nikoliv tím, jak se co nejvíce ulevuje vysokopříjmovým skupinám, ale jak se stát dokáže postarat o nejchudší a sociálně potřebné vrstvy. A to by si měl Klaus uvědomit, pokud je toho schopen.

Klausovi zbývá do konce mandátu ještě něco přes jeden rok. Politikové při příští prezidentské volbě musejí vybrat takového nástupce, který by byl kromě samozřejmé nestranickosti (to nebyl případ Klause) také svrchovaným prezidentem všech svých občanů. Takového prezidenta bych potom uznával.