Jiří Šlégr ve sněmovně: Rozpočet je bohužel zcela „kalouskovský“

Projev Jiřího Šlégra k jednání o státním rozpočtu na rok 2013 ze dne 28. 11. 2012:

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové,

ministr financí Miroslav Kalousek předložil na středečním zasedání vlády další verzi návrhu státního rozpočtu na rok 2013. Základním parametrem – pro ministra Kalouska zřejmě nejdůležitějším – je zachování schodku státního rozpočtu na hodnotě těžko uvěřitelných 100 miliard korun. Jen pro připomenutí – poslední návrh ze začátku listopadu měl deficit jen něco málo pod 100 miliard. Ale hlavní rozdíl mezi návrhy, které mezi sebou dělí pouze pár dnů a odsouhlasení zdražovacího balíčku, je 36 miliard korun. Co nám tím ministr financí chtěl říct? Pro mě jako sportovce to je jasné. To není fér hra. Nový rozpočet počítá se snížením výdajů a také i příjmů o 4,1 miliardy, předchozí snižoval výdaje o 40 miliard. Ptám se, jak se tak velký rozdíl dá rozumně a seriózně vysvětlit?

Ministr Kalousek neustále opakuje, že musí udržet deficit pod 3% HDP. I současně navržený deficit je pod úrovní 2,9 procenta HDP. Prosím vnímejme, že to je přání ministra Kalouska, tedy vůbec nikdo to po nás nechce. Nejsme v situaci Řecka, nemáme problémy se státním dluhem. Opusťme ale tuto mantru ministra financí a podívejme se na rozpočet detailněji.

Do předpokládaných příjmů návrhu státního rozpočtu na rok 2013 byl promítnut nižší očekávaný daňový výběr a výběr z pojistného na sociální zabezpečení. Ministr se odvolává na aktualizované predikce základních makroekonomických ukazatelů, tedy růst či spíše stagnaci a propad HDP, inflaci, nezaměstnanost a další ukazatele. Na základě těchto údajů ministr financí ponížil příjmy rozpočtu o 4,1 miliardy. Já mám poměrně přesnou představu o proporcích, ostatně se takový cit zvláště u sportu, kterému jsem se celý život aktivně věnoval, předpokládá. Tedy ony 4,1 miliardy představují necelou jednu pracovní směnu výkonu celého národního hospodářství, přesně 7 hodin. Nebo také nějaké 3 desetiny procenta rozpočtu. Přirovnám – li to k rodinným financím, pak jde v případě měsíčního rodinného čistého příjmu 20.000 korun o snížení o celých 75 korun!!! Pociťujete ve svých vlastních financích rozdíl mezi 20.000 a 19.925 korunami? Nedokážu si vůbec představit, při výkyvech, které způsobuje počasí, nově uzavřené kontrakty, ale třeba i změny ve vývoji zaměstnanosti, jak lze tuto částku v tak titěrné hodnotě skutečně odpovědně stanovit.

Nicméně pokud se podíváme na absolutní hodnoty jednotlivých položek rozpočtu, budeme šokováni.

Příjmová část rozpočtu je dle mého názoru v absolutních číslech vysvětlena alespoň relativně rozumně. Hovoří se o zvýšení příjmů od státního podniku Lesy ČR o dvě miliardy korun nebo se počítá se snížením výdajů spojených se státním dluhem díky našemu příznivému ratingu o další dvě miliardy korun. Co se mi však nelíbí, je to, že další 3,3 miliardy korun chce rezort financí ušetřit snížením mandatorních výdajů v sociální oblasti. Už teď jsou dávky pro nejpotřebnější nemorální.

Očekává se ode mě, že se zaměřím na kapitolu rozpočtu věnovanou sportu. Ano a současná podoba rozpočtu je pro mě nepřijatelná. Oproti roku 2012 je rozpočet na sport snížen o 25,6%, v absolutní částce pak o 777 milionů. Znamená to, že celkový rozpočet na sport činí neuvěřitelné necelé 2,3 miliardy korun. Stalo se tedy něco, na co jsem v loňském roce upozorňoval, a to, že daných 800 milionů korun navíc do sportu není garantováno a tudíž o ně mohou sportovci přijít.

Vše je o proporcích. Sport je totiž nejenom významným společenským fenoménem, ale zcela nepřehlédnutelným ekonomickým odvětvím.

Proč o tom hovořím. Současný objem sportovního trhu ČR je odhadován na více než 70 mld. Kč. Pokud se soustředíme pouze na daň z přidané hodnoty jako na klíčovou příjmovou stránku státního rozpočtu, tak příjmy ze sportovního prostředí dosahují zhruba 15 mld. Kč. Připočítejme k tomu fakt, že přibližně 1% všech zaměstnanců je u nás spojeno nějakým způsobem se sportem. Z toho jednoznačně vyplývá, že sportovní prostředí je čistým plátcem do státního rozpočtu a že má navíc značný potenciál růstu. Premiér Petr Nečas sice hovoří o prorůstových opatřeních, Kalouskův rozpočet je však prakticky neobsahuje. No a sport je typickým příkladem toho, co by se dalo pro příjem do státního rozpočtu skutečně prorůstově udělat. V porovnání s EU je ve sportu u nás zaměstnána zhruba pětina zaměstnanců a také obrat je podstatně nižší. To znamená, že zde máme potenciál pro zcela jasný pákový efekt. Každé zvýšení podpory sportu spustí lavinu příjmů do státního rozpočtu – porostou nákupy sportovního vybavení, bude vyšší zájem o trenéry a s tím související i další obslužný personál, poroste počet sportovišť, zvýší se výroba sportovního oblečení a sportovních doplňků. Nebo alespoň jejich dovoz. Ve výsledku pak bude nejen nižší nezaměstnanost a nižší výdaje na dávky v nezaměstnanosti, ale hlavně bude vyšší příjem z DPH a také příjem z realizovaných odvodů za zaměstnance. No a to můžeme vztáhnout na celé naše hospodářství. Rozumná cílená podpora ne jen jednoho odvětví ale i dalších, které mají potenciál vysokého multiplikačního efektu, a máme zde nastartovaný tolik potřebný hospodářský růst. To však ministr Kalousek a ani celá vláda zřejmě nechce vnímat.

Dovolte, abych se ještě vrátil k úvodu. Téměř všechny schodky státního rozpočtu vyprodukované ministrem Kalouskem se pohybují v řádu 100 miliard korun. Čím to je, že před Kalouskem tak nehorázné schodky nebyly? Nechť k nám prohovoří sám ministr – cituji jeho vystoupení z Otázek Václava Moravce z 18. listopadu tohoto roku:

„Říká-li pan předseda, že se neustále zvedají daně, tak bych rád řekl, že i po tomto daňovém balíčku, který byl tedy napodruhé prosazen, bude daňová zátěž o 2% daňové kvóty nižší, než byla za pana ministra Sobotky, což je o 80 miliard ročně. Pořád pan ministr Sobotka vytahoval lidem z kapes o 80 miliard více, než bude dělat tato vláda příští rok. To prosím, abyste si povšiml. To jsou přesná čísla.“

Ministr Kalousek tak přiznává, že nechává v kapsách bohatých podniků a podnikatelů od tzv. daňové reformy v roce 2008 80 miliard. Přiznává, že bere tisíce z kapes těch, kteří nemají nejen na nájem, ale ani na dvě jídla denně. Programově zatěžuje naše děti dluhem, který budou splácet dlouhá léta, a nechává přitom volné pole působnosti podvodníkům distribuujícím nezdaněné pohonné hmoty. Zdaní naftu tak, že miliardy daňových výnosů zůstávají v zahraničí. Přitom tělesně postiženým rodičům pečujícím o dítě, tedy rodičům, kteří nemohou pracovat, stát zrušil i dávku zajišťující dorovnání do životního minima. Škrtnutím pera stát udělal z desetitisíců invalidů práce schopné nezaměstnané a také nezaměstnatelné. A co je zcela nehorázné, vysokou daní na alkohol a neschopností sledovat její odvádění, stát způsobil „problém“ s metanolem. Právě ta neschopnost působení státu jako hlavního garanta nezávadnosti potravin, nápojů a i alkoholu na trhu je to, co všechny oběti metanolu mohou vyčítat. Snižování platů policistů, pracovníků finančních a celních úřadů, státní potravinářské inspekce, hygienických stanic a vůbec všech, kteří jsou napojeni na státní správu, z nás dělá oběti rezignace státu na své nejdůležitější funkce ve jménu jakéhosi důležitého šetření, šetření na platech výkonných pracovníků zajišťujících chod našeho státu. Jsme obětí podvázaných Kalouskových rozpočtů. Tento rozpočet – bohužel – není jiný, je zcela kalouskovský.