Jiří Paroubek: Projev k hlasování o nedůvěře vládě

Po necelých dvou letech, od velmi zjitřené volební kampaně před sněmovními volbami bychom právě dnes měli vyhodnotit ty marketingové akce, které se významně podepsaly na konečném výsledku voleb a utvořily tak tuto svým složením opravdu – abych to řekl slovy krále Ludvíka XVIII. – „podařenou sněmovnu“. Dinosauři, Přemluv bábu a Řecko, abych jmenoval alespoň ty nejprolhanější marketingové akce.

Tak pěkně popořádku. Nejprve dinosauři. Věci veřejné, deklarovaná strana přímé demokracie (rozuměj zkamuflovaných vnitrostranických referend), erotického kalendáře (to bylo zatím asi to nejlepší z politické tvorby VV) se proslavila před volbami jako hnutí udatných bojovníků proti dinosaurům a korupci. Po krátkém čase od voleb musel užaslý občan zjistit, že tito lidé, o nichž neměl tušení až do chvíle, kdy se objevili na ministerstvech a ve vysokých parlamentních funkcích, překonali svou nestoudností všechno, co tady do té doby bylo. Stačí si jen vzpomenout na soudní proces před 14 dny, jehož hlavním aktérem je dokonce hlavní náčelník této strany. Před 14 dny měl užaslý národ po celý týden možnost sledovat vlastně v přímém přenosu nechutnou reality show, ne nepodobnou jiné pokleslé show z hotelu Paradise, kterou opravdu otrlí diváci sledují s perverzním potěšením v televizi.

Pohled do útrob strany údajné přímé demokracie a čiré transparentnosti, boje proti korupci a dinosaurům byl vskutku nevábný. Jsem i dodatečně velmi rád, že jsem po vyhraných volbách v květnu 2010 odešel z funkce předsedy nejsilnější strany v zemi. Přiznám se, že jedním z hlavních důvodů bylo to, abych nemusel jednat s představiteli tohoto podivného zájmového uskupení o koaliční spolupráci, což by mělo jen jediný výsledek. Legitimizoval bych tuto mocenskou skupinu, politickou odnož šmírovací agentury, její představitele a posvětil bych „potřebnost“ a mravní oprávněnost koalice ODS a TOP 09 s VV. Takhle je to jen a jen plná osobní a politická odpovědnost pánů Nečase a Schwarzenberga. Oni si vybrali koaličního partnera zcela svobodně a přitom věděli, o co jde. Staroněmecké přísloví praví: „společně chyceni, společně pověšeni“. Pochopitelně v tomto případě zcela obrazně.

Podařeným mediálním skečem byla také akce „Přemluv bábu“, která měla odradit emočně působivě od účasti ve volbách, či alespoň od volby levice významnou část seniorů. Ti měli cítit jakési vnitřní provinění, že stále ještě žijí a čerpají jaksi nadbytečně důchod pro svůj neužitečný život ve světě, kterému již vůbec nerozumí. To byl leitmotiv klipu. A že by tedy neměli hlasovat proti pravicovým stranám a jejich prozíravým reformám a jimi připraveným světlým zítřkům. Tato výtečná akce byla ještě vhodně doaranžována studentskými volbami na středních školách. Neříkám, že mě naplňuje nadšením, že mohu říci „já jsem Vám to říkal“, když vidím současný vývoj platů středoškolských učitelů a slyším úvahy o tom, že bude v krátké době potřeba zrušit 17 tisíc učitelských míst… Je to smutné.

Akce „Oblbni bábu a dědka“ byla politicky nadmíru úspěšná. Věřím, že „spokojení“ důchodci jsou dnes připraveni se hlavním protagonistům „výzvy“ složit na pomník. Statisíce důchodců po drakonických „reformách“ dnešní vlády stojí před skutečnou Sofiinou volbou: utratit ztenčující se reálný důchod za dražší nájemné, aby měli střechu nad hlavou, nebo za jídlo, aby přežili anebo za léky, které k životu nezbytně potřebují. Ano, žijeme ve svobodné společnosti, i důchodce si může vlastně zcela svobodně vybrat. Je jen otázka k čemu je taková svoboda pro důchodce, který má 8.000,- či 9.000,- Kč důchodu.

Pro občany z toho plyne pro příští volby jediné poučení. Nenechat si radit celebritami se statisícovými měsíčními příjmy předem adorovanými pravicovými médii a stát se skutečnými a nezávislými občany hájícími svobodu a své oprávněné zájmy.

Nu a co Řecko? Také dobrý předvolební skeč! Prý se brzy zhroutí česká ekonomika. Ještě dnes čtu nehoráznosti o 13. důchodu, jednorázovém výdaji státu v roce bez valorizace důchodů a dívám se na konstantní výdaje státu, které chce tato vláda zajistit ve státním rozpočtu jako věcné břemeno příštím generacím: např. opt-out v důchodech a národem oblíbené církevní restituce. Vlastně přesněji restituce katolické církvi, abych byl zcela přesný, což není nic jiného nežli finanční reparace vyplácené národem katolické církvi po dobu příštích třicet let.

A jaká je realita, pokud jde o ekonomickou kompetenci pravicových vlád? Česká pravice se staví ráda do role odpovědného hospodáře. Nic však není vzdálenější realitě. Za léta 2007 – 2011 se podařilo pravicovými ministrům financí vyprodukovat úctyhodných 720 mld. Kč deficitu státního rozpočtu. Tedy včetně 156 mld. Kč rozpočtových rezerv vytvořených levostředovou vládou v letech 2004 – 2006 a zkonzumovaných od roku 2007 vládou pravice.

Minulý týden v interpelacích dostal pan premiér od jednoho z koaličních poslanců žertovnou otázku, co tomu říká, že vláda dnes vlastně zachraňuje veřejné finance před pádem po předchozích rozmařilostech levicových vlád. A jako rádoby odstrašující příklad byl oběma pány uváděn schodek státního rozpočtu za rok 2006, který dosáhl 98 mld. Kč.

Máte pravdu, je to již na první pohled děsivé číslo. Rozebereme si však trochu toto číslo. Klasická ekonomická poučka říká, že v čase konjunktury (a v době, kdy jsem stál v čele vlády, tedy v letech 2005 - 2006 byly růsty HDP z dnešního pohledu neskutečných 6, 4 % a 7%), se mají vytvářet rezervy na méně příznivá období, resp. mají se hradit ztráty z minulosti. Jak to tedy bylo v roce 2006:

- stát vytvořil rozpočtovou rezervu 46 mld. Kč

- stát 20 miliardami uhradil ztrátu Konsolidační agentury

V roce 2005 byl faktický výsledek hospodaření státu ještě příznivější (55 mld.; 46 mld.; 20 mld.)

Síly setrvačnosti v ekonomice státu jsou nesmírné. Konjunktura a dobrý fiskální vývoj státu tak trvaly po letech 2005 a 2006 ještě v roce 2007. V roce 2008 byl skvělý hospodářský růst sražen na 2,4%, a to v důsledku počínající hospodářské krize (když jsem o ní hovořil, slyšel jsem z vládních rad slova o šíření poplašné zprávy aj. hlouposti) a díky chybné zj. daňové a obecně hospodářské politice tehdejší Topolánkovy vlády. Z toho všeho vyplývá jediné: pravice a ekonomická kompetentnost, to je oxymóron. Tedy česky řečeno protimluv, prostě nejde to k sobě.

Dámy a pánové,

úroveň správy státu, kvalita vládnutí poklesla za rok a půl existence Nečasovy vlády naprosto závratně. To tady opravdu ještě nebylo.

Představitelé koalice drmolí nesrozumitelné mantry o radikálním boji proti korupci, jímž už věří jen nenapravitelní naivové. Bártovy obálky, ProMoPro anebo korupční skandál monumentálních rozměrů na Drobilově ministerstvu ŽP, to jsou dnes prostě pojmy. Jména četných ministrů, kteří již vládu většinou s nebetyčnou ostudou opustili, už si většinou pamatují jen političtí fajnšmekři.

Peníze z evropských fondů, a to dnes tuší i malé děti, nebudou republikou dočerpány. Jen si to nepřipouštějí (či spíše nechtějí připustit) ministři a odpovědní státní úředníci, kteří nás drží v hluboké temnotě o rozsahu tragédie, která nás čeká až se uzavřou účty evropských peněz. My se můžeme dnes jen sázet, o kolik že vlastně nebudou dočerpány evropské peníze v současné finanční perspektivě let 2007 – 2013. Bude to 150 miliard anebo dokonce až 200 mld. Kč. Příčinou tohoto stavu je korupční prostředí, nekonečná manažerská neschopnost vedení většiny ministerstev a kolosální neschopnost úředníků zpracovávajících na ministerstvech žádosti o evropské peníze. Těžkou ránu čerpání evropských peněz zasadila v minulém týdnu EK, když pozastavila Česku čerpání evropských peněz. Vláda se může jen utěšovat, že se to za několik měsíců změní a systém auditů na MF bude řádnými způsobem nastaven. Chci říci v této souvislosti jednu věc. Vláda by měla být schopna nést mužně důsledky tohoto svého pochybení a neschopnosti a nesnažit se to „hodit“ na své předchůdce z doby před 6 až 7 lety. To je nefér, ale chápu to. Tonoucí se stébla chytá, ale jen blázen mu věří.

Vláda svou nečinností a osobně premiér svým kapriciózním stanoviskem ve věci fiskálního kompaktu EU zkomplikovali situaci země mj. ve vztahu k jednáním o evropské finanční perspektivě na léta 2014 – 2020. Tato zoufalá a neudržitelná pozice premiéra, ODS a VV a tedy většiny vlády nás může stát desítky miliard. Může tedy přijít republiku hodně draho a je velmi nepraktická. Nečasova vláda – a zejména zástupci ODS a VV v ní – přitom nepřichází s žádnou jasnou alternativou vůči prohlubující se integraci EU, kterou chce uskutečnit jádro i zdrcující část zemí EU. Užší kooperace s Putinovým Ruskem tou alternativou asi nebude, díky rusofobii velké části české pravice. Alternativou v pohledu české vlády nejsou s ohledem na komunistožroutství velké části české politické třídy jistě ani komunisté v Číně či další levičáci v Brazílii. Vůbec jsou to, včetně Indie, podezřele rychle rostoucí země. Pryč od nich.

Vláda nemá vůbec žádnou vizi, směr nebo dokonce strategii, kam směřuje ve své vnitřní a zahraniční politice země. Ona prostě nesměřuje nikam. Vládní reformy nenahrazují a nemohou nahradit vizi ani strategii rozvoje státu a české společnosti. Měly by být především nástrojem k růstu životní úrovně a zvelebení země a ne vlastním cílem vládní politiky.

Vláda dokázala svými návrhy, majícími za cíl omezit akademické svobody a zavést školné na VŠ, poprvé od listopadu 1989 dohnat studenty i akademiky ke stávce a vyhnat je do ulic. To je opravdu unikátní politická hloupost. Vláda dokonale léčí vysokoškolské studenty z pravičáctví šokem.

Církevní restituce jsou v pojetí Nečasovy vlády pokusem o revitalizaci pozice katolické církve v zemi, aby se co nejvíce blížila majetkové, hospodářské a společenské pozici, kterou katolická církev získala na základě výsledků třicetileté války a rozchvácení majetku české nekatolické šlechty a před josefínskými reformami.

Ministru práce se postupně podařilo rozvrátit dobře fungující Úřady práce a rozbít celý systém výplaty dávek, který přivádí do naprostého zoufalství ty nejubožejší z ubohých (např. občany s těžkým zdravotním postižením atd.). Zdravotně postižené, chudé a důchodce vláda ztotožňuje dlouhodobě s lenochy.

Vláda prosadila kuriózní Občanský zákoník, který po svém uplatnění silně znepříjemní a zdraží život občanů. Autor či autoři kodexu zřejmě ideově navazují na archaický, polofeudální zákoník z doby někdejší rakouské monarchie, vracejí se vědomě do 19. století.

Důchodová reforma, postavená v plné režii privátních penzijních fondů na opt-outu, nebude přitom znamenat žádné zvýšení udržitelnosti penzí v budoucnosti. A jen otevřela cestu k razantnímu navýšení sazby DPH a tedy k rozsáhlému zdražení a růstu inflace (zatím téměř 4%). To se pochopitelně projeví ve zhoršení životní úrovně nejširších vrstev občanů – zj. důchodců, mladých rodin s dětmi a zdravotně postižených.

Vůbec – růst cen je oblíbenou disciplínou této vlády. nejtypičtější je to právě na příkladě vajec. Na vejcích – obrazně řečeno – byly položeny základy této koalice ve vajíčkových estrádách před volbami do EP i v kampani o rok později. Tehdy byly vejce za cenu do dvou korun, dnes se za ně platí šest až sedm korun. V úsilí hodném výstřednímu učení ču-čche podle Kim Ir-sena si dnes naši četní spoluobčané pořizují do svých městských příbytků kvokající slepice. Už se těším, jak si občané vytvoří na sídlištích celá společenství chovatelů slepic a budou si zapůjčovat kohouta, aby slepice měly lepší snášku. Drůbež bude jistě příjemným oživením balkonů domů na našich sídlištích, stane se českým folklórem. Cizina to jistě ocení.

Ministerstvo zemědělství údajně zastavilo dovoz levnějších vajec z Polska a Maďarska a tak čeští cukráři „vráží“ (abych to řekl s D. Rettigovou) do svých výrobků vejce až za 6 či 7,- Kč, naopak polští dovozci k nám sice nesmějí dovážet vejce, ale levné polské cukroví ano, což následně likviduje české výrobce cukrářských výrobků. Opravdu moudrá a promyšlená politika ministerstva a vlády.

Vláda se svými škrty konečně proškrtala až k recesi hospodářství a v tomto roce velmi pravděpodobně k jeho stagnaci. Neříkám, že to chtěla, ale prostě to tak dopadlo.

Během dvou let (2012 – 2013) nás zřejmě čeká – díky růstu sazeb DPH - rychlý růst cen potravin, léků a dalších druhů služeb. Likvidace doplatku na bydlení, jak o tom uvažuje vláda, může znamenat vyhnání desítek tisíc nájemníků z jejich bytů a jejich následné bezdomovectví.

Odstranění porodného je opravdu dokonalým „příspěvkem“ této vlády populačnímu vývoji.

A to jsem zatím ještě zapomněl na zdravotnictví. Myslím, že celé vrstvy obyvatel naší země pochopily, po přijetí systému finanční spoluúčasti, že jejich přístup ke kvalitní zdravotní péči bude velmi ztížen. Ministr zdravotnictví by se sám měl zachovat jako čestný muž a nebude-li beze zbytku splněn jeho závazný slib na navýšení platů pracovníků ve zdravotnictví starý jeden rok, měl by odstoupit ze své funkce.

Jak se zdá, hlavním dějištěm boje proti vládě nebude již napříště v parlamentu, ale ponesou je v příštích měsících odbory a protivládní občanské iniciativy.

Suma sumárum: čím dříve tato vláda skončí, tím lépe. A předčasné volby se mohou uskutečnit v termínu podzimních voleb do krajských zastupitelstev a senátu. Všichni si po nich oddechneme. Věřím, že i představitelé vládních stran. Měli by si zcela sportovně přiznat, že prostě neumí vládnout.

Čeká nás, dámy a pánové, opravdu horké jaro. A já věřím, že to bude poslední jaro této vlády, tedy, pokud projde dnešním hlasováním o důvěře.