Eman Pluhař: Nekončící hledání Jantarové komnaty

Myšlenka výzdobu odsud přestěhovat do Königsbergu, dnešního Kaliningradu, se zřejmě zrodila v hlavě župního hejtmana Ericha Kocha, za války gauleitera režimu v Königsbergu, Východním Prusku a Ukrajině. S městem staletí proslulým těžbou jantaru neměla jinak nic společného, ale v Königsbergu a v duchu nacistické propagandy budila dojem, že komnata je německou kulturní památkou, která se vrátila domů zásluhou Wehrmachtu atd. (dnes by její části byly hledaným zbožím pro sběratele suvenýrů, devocionálií či jiných reliktů z doby nacistické velmoci).

Radost z komnaty na zámku byla veliká, ale trvala historicky krátce, pouze do.příchodu Rudé armády v srpnu 1944. Pak byly na řadě opět stěhovací vozy. Po demontáži k evakuaci v třiceti sedmi bednách byla komnata připravena na odvoz vlakem nebo vojenskou kolonou v zámeckém podzemí. Jak vyplývá z rozhovoru syna správce zámeckých sbírek Alfreda Rohdeho, který evakuaci organizoval a řídil, otec v kritických dnech na otázku, co je s komnatou, odvětil, že je v bezpečí uložená v bednách ve sklepech pod zámkem. K rozhovoru došlo 13.ledna 1945. Pak komnata zmizela beze stop.

Rozhovor odstartoval vlnu poválečného, bezvýsledného a hysterického hledání pokladu, „osmého divu světa“, „svatého grálu“, a „tisíciletého pokladu“ a dokonce i „ nejcennějšího pokladu v dějinách lidstva“ provázenou vlnou oblíbené romantické dokumentace dnes především jako videa v sociálních sítích. Ve schématu hledání má komnata tři názorové směry: 1. Komnata byla za války ukryta, 2. Komnata byla ve válce zničena, 3. Komnata byla kvůli opravě rozdělena na dvě části a obě části opět ukryty (i ve Švédsku).

Německé dějiny nabízejí pro všechny tři směry obrovské možnosti. Vlastně v celé zemi, která za války před nepřátelskými nálety převedla do podzemí značnou část válečné ekonomiky, výrobu letadel, ponorek a supertajnývh zbraní a budovala podzemní továrny, obrovská armádní velitelství, nemluvě o štolách a prostorách solných dolů. Zde platí pro hledače různá omezení, protože podzemí Třetí říše je i památníkem obětí koncentračních táborů. Cílem bylo na prvním místě nacistické zlato, devizy, cenné papíry, umělecká díla, ale nakonec i Jantarová komnata.

Zásadní změnu v hledání mohla přinést rekonstrukce komnaty vyrobená na základě mezivládní německo-ruské dohody, která měla vernisáž 11.5.2003 na zámku v Petrohradu jako symbol nových německo-ruských vztahů. Vernisáž se konala za účasti prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina a německého spolkového kancléře Gerharda Schrödera. Diplomatická akce s kopií původní komnaty byla logicky možná pouze za předpokladu, že původní Jantarová komnata byla ztracena.

Hledání komnaty by také tím mělo skončit. Ale neskončilo. A na sociálních sítích se aktuálně řítí tanková armáda generála S. Pattona Durynskem a naznačuje místo, kde by se mohlo dále hledat. Připomínaná událost je z poloviny dubna 1945, kdy ještě nešlo o Jantarovou komnatu, ale pokud k události vůbec došlo, o výrobu a sklady tajných zbraní Třetí říše, včetně dvou prototypů německé atomové bomby, kterou USA nakonec ukradly v Německu!! a o několik měsíců později použily v Japonsku!!, prototypu antigravitačního pohonu Zvon a dnešních „neviditelných“ letadel a balistických raket a to vše pod vedením nedopadeného essesáka Kammlera. A souvislost s Jantarovou komnatou? Dle výpovědi Ericha Kocha, kterou učinil v sovětském zajetí, byla komnata ukryta tam, kde byly ukryty všechny tajné zbraně, tedy v Durynsku.

Foto: V. Putin a G. Schröder při představení rekonstruované Jantarové komnaty