Připomínka výročí úmrtí Petra Zenkla

Zenkl byl původní profesí učitelem češtiny, vyučoval mimo jiné s E. Benešem na obchodní akademii v Karlíně. Zanedlouho vstoupil do politického života, nejprve do komunálního. V roce 1919 převzal funkci karlínského starosty, v roce 1926 se stal ředitelem Ústřední sociální pojišťovny a byl jedním z autorů soustavy nemocenského a starobního pojištění. V roce 1937 vystřídal v čele hlavního města Prahy odstoupivšího K. Baxu, který byl rovněž národním socialistou. Nový primátor však již neměl dostatek času, aby se mohl ve své nové funkci náležitě realizovat.

Po okupaci českých zemí nacisty v březnu 1939 je 1. září zatčen a uvězněn nejdříve v koncentračním táboře Dachau, následně, až do roku 1945, v Buchenwaldu. Zde těsně unikl smrti. Po osvobození Československa se postavil do čela obnovené ČSNS, i když nebylo zpočátku jasné, že bude předsedou strany. O slovo se hlásil ,,legionář" J. David, který se těšil důvěře nemalé části členské základny. Nicméně i s podporou E. Beneše, F. Zeminové a dalších politických přátel převzal nejvyšší stranický post právě Zenkl.

V obnovené republice vstupuje po volbách 1946 Zenkl do vlády a stává se prvním náměstkem premiéra Gottwalda. V této době se již naplno rozhořel zápas mezi demokratickými silami a komunisty a Zenkl byl jednou z ústředních postav tohoto boje. Je komunisty veřejně dehonestován v tisku, obviňován z evidentních nepravd, dokonce je označen jako ,,prominentní buchenwaldský vězeň." To už se ale blížily únorové události 1948 a s nimi i nešťastný odchod z vlády 12 ministrů nekomunistických stran. Zenkl, H. Ripka a další se domnívali, že tím zbrzdí nástup komunistů k moci. Opak byl však pravdou, protože jej ještě více urychlili. Komunisté během pár dní převzali do svých rukou absolutní moc a začali likvidovat své politické odpůrce. Nejtvrdší úder přirozeně mířil na národní socialisty a jejich špičky - Zenkla, Ripku, Krajinu či Drtinu a mnohé další.

I když byl Zenkl po únoru 1948 bedlivě střežen, podařilo se mu za pomoci přátel z Československa v srpnu 1948 uprchnout. Prakticky ihned potom se postavil do čela Rady svobodného Československa, vrcholné představitelky emigračních proudů v exilu. Byl rovněž předsedou exilové Československé strany národně sociální. Ve svém dlouholetém snažení se zasazoval o jeden ústřední cíl - porazit všemi dostupnými prostředky totalitní režim v Československu. Toho se však již nedožil. Umírá ve věku 91 let ve státě Raleigh v Severní Karolíně. Jeho ostatky byly v roce 1992 převezeny do Československa a jsou uloženy na Vyšehradském hřbitově.

Zenklovi patří v historii ČSNS čestné místo po boku M. Horákové, J. Stránského, P. Drtiny, V. Krajiny a dalších demokratů, kteří usilovali o rozvíjení demokratických hodnot v naší zemi a později o jejich zachování v boji s komunistickou totalitou.