Využil jsem institutu veřejného soudního projednání

. Příčinu vidím v našich "volnomyšlenkářských" zákonech. Vycházím totiž z dlouhodobého přesvědčení, že stát, potažmo veřejná zpráva už 26 roků "nakupuje" služby od privátních subjektů příliš draze, zatímco sociální smír chce pořídit pokud možno za pakatel. Hýčkaný privátní sektor si prostě zvykl na velké marže z veřejných zakázek a tak do výběrových řízení chodí s vysokými nabídkami. Cena obvyklá je proto v praxi podle mne složitě uchopitelný pojem, neboť metr stejného chodníku stojí rozdílně i obce, které od sebe leží pár kilometrů a u soudu to nekončí. Něco jiného by bylo, kdyby se rok co rok zákonem schvaloval ceník, za který by veřejný sektor musel stavět, bourat, cokoliv nakupovat či organizovat společenské-kulturní akce. Ten neexistuje, neboť přeci nejsem jako oni a proto centralizaci cen, byť v zájmu státní kasy, nepřipustíme. Nic na tom nemění fakt, že existuje seznam, který doporučuje ceny za jednotlivé stavební úkony. Není to prostě zákonná norma. A právě díky těmto nejasnostem se nemusím v roli řadového občana pouze ptát, zda bylo či nebylo jakékoliv vítání občánků předražené, ale stejnou otázku bych si mohl položit u vítání potentátu z celého světa, oslav různých výročí, státních recepcí. Paradoxně a v zájmu polopatického vysvětlení své myšlenky, i u vynaložených veřejných prostředků s jmenováním nových soudců na Pražském hradě. Zkrátka a dobře. Péče řádného hospodáře musí mít podle mého soudu zákonem jasně vymezená pravidla v podobě konkrétních čísel, potažmo povolené marže, aby nemohlo být pro jeden soud XYZ drahé a pro druhý to samé XYZ ne. Inteligentní čtenář jistě pochopil, že se snažím popsat čeho se společnost měla po "sametu" vyvarovat.Tedy nejasných pravidel, která si lze vykládat různě. V žádném případě nevyslovuji názor, jak by tato kauza měla skončit. Budu naprosto spokojený, když skončí spravedlivým rozsudkem.