Stát je oběť, ne viník

Doslova k smíchu až k popukání, byť po takovém smíchu většině občanů zbudou oči jen pro pláč, je aktivita těch samých politiků, když zájmy státu hájí. S mazaností bolševických ideologů ukazují na vnitřního nepřítele, kterým je líný občan, jenž nechce pracovat a raději se houpe v pohodlné sociální síti. Jsou to pacienti, kteří zneužívají zdravotní systém. Studenti, kteří si na úkor státu prodlužují mládí. Důchodci, kteří si z podprůměrných platů, narozdíl od našich čestných privatizátorů, nenašetřili na důstojné stáří a sobecky se spoléhají na důchodový systém. Samozřejmě nezapomenou dodat, že na tyto státní výdaje se skládají jen ti pracovití.Kladu si otázku. Proč to dělají?

Jedinou odpovědí, která mne napadá je, že jim setsakramentsky záleží na tom, aby nám z hlavy vyhnali pocit národní hrdosti a vnímání státu, jako přirozeného záchytného bodu v dobách pro jeho občany zlých. Nemyslím si, že se mýlím. Pod dozorem voličů, kteří si svého státu a svých spoluobčanů váží, by se nedal tak snadno demontovat! Proto do něho současní vládní politici šijí hlava nehlava. Pořád je ho o co oškubat.