Prezident na ostravské vš to zase obrátil - s tím školným!

V. Klaus dále navázal zmínkou o veřejného statcích (public goods)
a privátních statcích (private goods), kam řadí vš-studium.
Muži i ženy našeho (tj. i Klausova věku) si jistě pamatují něco o parazitování - neboli vykořisťování. A (alespoň doufám), že se i něco naučili o těch statcích, na nichž je založena ekonomie. A to je především třeba to, že nikdy neexistují tzv. čisté statky, ale vždy je každy statek jistou směsicí privátního a veřejného.
Pragmatický ekonomizující profesor to jistě ví.
Ale přesto 2 malé příklady:
Vystudovaný lékař vždy vytváří veřejný prospěch, třeba jenom tím, že automaticky
vytváří pracovní místo sestry, v malém procentu případů dokonce bratra.
Má sice nějak nadrůměrný plat ale (bohudík a zatím) nemůže pojišťovně účtovat cokoliv.
Vystudovaný učitel hudby (s podprůměrným platem) spoluvytváří kulturní povědomí národa a do takového prostředí se i zahraničním investorům lépe investuje.
Ono školné jen zvyšuje i současnou nemalou drahotu vš-studia (odborný ekonomický termín, nikoliv pouze lidové rčení), čili jeden ze znaků tzv. tržních selhání, tj. cena nevyjadřuje hodnotu, prostě ta cena ustřelila od (školních)
průsečíků křivek nabídky a poptávky.
Viz např. výši školného ve Velké Britanii, kde se se dá téměř dovodit, že ji se prakticky nikomu nevyplatí investovat, tomu se v ekonomii říká prohibitivní cena,
což asi prof. Klaus ví. Účelem takové ceny je - někoho násilně vyloučit  z tržního prostředí, čili diskriminace neboli parazitování na tzv. slabších hráčích.

Zapomínání, či deformování výroků se po sedmdesátce stává, bude se bohužel stávat častěji.
Jednou prostě člověk si vezme pero, domnívajíc se, že si ho přinesl, po druhé třeba pronese něco, co by mělo být řečeno opačně.
V produktivním věku se to nazývá hokynařením, tím byla proslulá V. Klausovi blízká dáma, která z tohoto prostředí
vyšla a nikdy tento limit nedokázala překročit.