Před 118 lety zemřel Josef Boleslav Pecka - Strahovský

Jako průkopník dělnického hnutí a posléze socialistického učení, vynikal Strahovský jako samouk značným rozhledem a vědomostmi. Mimo jiné překládal do češtiny díla K. Marxe a B. Engelse, neboť v té době nebyla k dispozici prakticky žádná literatura o socialismu, a dělnictvo, které se teprve začalo organizovat, mělo velmi omezené teoretické poznatky o novém učení.

Strahovský se stal mezitím velmi zdatným organizátorem a publicistou. Stál spolu s F. Chleborádem při založení prvního dělnického spolku Oul (1868), jehož byl také členem. V té době totiž doba ještě nenazrála k tomu, aby vznikaly politické strany reprezentující dělnické zájmy, proto spolky kromě svépomocné družstevní činnosti suplovaly činnost, kterou zanedlouho právě převzaly politické strany.

V případě Oulu se počáteční apolitická aktivita proměnila v sedmdesátých letech 19. století v politicky zaměřené veřejné debaty a besedy. Sám Strahovský byl přívržencem radikálního křídla v rakouské sociální demokracii, poté se přiklonil k anarchismu, který také vyznával v americké emigraci.

Strahovský se kromě zmíněné organizátorské činnosti profiloval jako novinář a publicista. V roce 1872 se stal hlavou redakce Dělnických listů a poté, v roce 1874, spoluzakládal významný časopis Budoucnost. Jeho veřejná a politická činnost však byla soustavně narušována perzekucemi ze strany rakouských úřadů, které považovaly dělnické a socialistické hnutí za nezákonné, a jejich představitele pravidelně zatýkaly.

V osmdesátých a devadesátých letech 19. století dosáhly perzekuce svého vrcholu a Strahovský byl nejprve odsouzen pro tajné spolčování na čtyři měsíce žaláře a posléze vypovězen z Prahy. V roce 1885 se uchýlil do USA, kde v Chicagu pokračoval zejména v publicistické a novinářské činnosti.

Strahovský patřil k předním osobnostem dělnického a socialistického hnutí v Rakousku a českých zemích, které vedly k následnému založení sociální demokracie. Zemřel 25. 7. 1897 v Chicagu. Kromě jiného je autorem Dějin Pařížské komuny, Sebraných básní či Zpěvníku českých dělnických písní.