Občané ČR jsou zralí pro obecné referendum!

Z Ústavy tedy plyne, že již v roce 1993 Parlament ČR ji schválil jako polotovar. Předpokládalo se tehdy, že bude vzápětí projednán a schválen ústavní zákon o referendu. Nikdo nezpochybňoval při přijímání Ústavy, že občané mají právo rozhodovat o důležitých otázkách v referendu. Roky plynuly a zástupci občanů v Parlamentu stále nedokázali definovat takovou podobu zákona o obecném referendu, kterou by byli schopni přijmout.

Přičemž je jasné, že takový zákon musí vycházet z parametrů volebního zákona do Parlamentu č. 247/1995 Sb.

Nelze přeci upřímně říkat, že občané jsou zralí, aby si zvolili poslance a senátory podle tohoto zákona a ti pak rozhodují závazně o všech záležitostech vnitřní i zahraniční politiky, ale v případě parametrů zákona pro obecné referendum  ti stejní voliči jsou zpochybňováni a je jim podsouvána nezralost.

Z volebního zákona do parlamentu plyne, že do Poslanecké sněmovny Parlamentu  ČR se kvalifikují politické strany a hnutí, která získají nejméně 5% odevzdaných hlasů z celkového počtu voličů, kteří se zúčastnili voleb.

Volby dle tohoto zákona jsou platné i v případě, že se jich zúčastní méně než 5% voličů zapsaných do seznamu.

Volební zákon do Parlamentu tedy o volbách říká, že je naprosto v pořádku a demokratické, zda voliči využijí svého práva volit anebo zůstanou doma. Účast voličů ve volbách dle současného volebního zákona, který nikdo nezpochybňuje, není současným přístupem občanů k informacím nijak ovlivněna. Opatření a vyhodnocení údajů o politicích je věcí každého voliče. Jde přece o jeho zájmy. Pokud v jedněch volbách sáhne špatně, tak má možnost to příště napravit.

V případě zákona o obecném referendu by se v zásadě parametry o způsobu vyhlášení referenda a jeho platnosti neměly výrazně odlišovat od parametrů nastavených ve volebním zákoně do Parlamentu.

Pro sestavení paragrafového znění návrhu zákona o obecném referendu by bylo vhodné se rozhlédnout i v zemích, kde již s aplikací obecného referenda mají zkušenosti. Určitě by se mělo používat právě pro nejdůležitější otázky vnitřní i zahraniční politiky. Neobstojí tvrzení, že zvolení poslanci jsou výrazně vzdělanější a informovanější než občané, kteří je zvolili.

Spíše se dá usoudit, že poslanci, kteří pracovali v Parlamentu ČR od roku 1993 dosud, nijak svou prací neoslnili, když nebyli schopni přijmout  ani tento základní zákon o obecném referendu.