Novodobý švejkismus

Počátkem tohoto vzrušujícího období docházelo k enormním snahám o odzbrojení, uřezávalo se tankům hlavně a ze špičkových bojových vozidel ruské výroby jsme udělali husitské vozy vyzbrojené tarasnicemi, pro pamětníky známé jako Havlovy tanky. Budovali se nákladné informační systémy, které, jako např. ten „logistický“ se bude za enormních nákladů budovat a udržovat snad do nekonečna, aniž by bylo jasné, je-li to vůbec efektivní. Obrněné vojenské jednotky se chaoticky stěhovaly za velkých nákladů z jedné posádky do druhé a často, po několika letech putování po vlastech českých, skončily opět ve své rodné. Vyřazovaný vojenský materiál se stal terčem různých překupníků. Někteří politici, kteří měli zásluhy na odsunu spojeneckých vojsk, dokonce uměli koupit vagóny nepoužitých vojenských „kanad“ za 1 korunu českou za pár a obratem je prodat za tržní cenu do neutrálního Rakouska. Nášlapové miny ruské výroby byly na objednávku ministerstva obrany za velkých nákladů „zlikvidovány“, aniž by kdo tušil, že za chvíli již budou v plné své síle použity v konfliktu v Bosně, jak tvrdily zlí jazykové. Naše jediné tanky, které byly za velkých nákladů modernizovány, jsou nyní uloženy v igelitových obalech, protože nejsou prostředky na jejich provozování. Nakoupí se ale nové plovoucí obrněné transportéry, které, když mají konečně vyrazit do boje, musí mít doplněno další drahé a těžké pancéřování, takže nakonec neplavou (zřejmě plavat nebudou nikdy - představme si ale, že jednou by takovýto těžký transportér s hrozivou drahou zbraňovou stanicí na korbě, plul zachraňovat při povodních topící se stařenku). Souběžně se nakupují další drahé transportéry, od jiných výrobců, protože ty současné zřejmě za chvíli budou již také zakonzervovány jako tanky. Zahraniční mise jsou perfektní záminkou pro stále nové a nové nákupy cizích zbraní, které jak všichni vidíme, slouží spíše k získání peněz do kapes mafiánů. Lze vzpomenout na padáky a dalších mnoho projektů, které skončily veřejnými skandály. Spousta našich zbrojních specialistů prošla nákladným školením v zahraničí, aby vstřebala nové postupy a technologie, které vedou k optimalizaci obranného potenciálu země za stále se snižujících výdajů na zbrojení. Nikdo z nich však nedokázal uvést něco takového do praxe, nakonec nikdo z nich neměl motivaci šetřit, spíše naopak, pokud by letos ušetřil, příští rok by dostal méně a měl by problémy. Pokud náhodou někdo takový byl a snažil se o zavedené nových postupů do praxe, byl rychle svými nadřízenými uklizen např. do Bruselu (tam nemohl uškodit), nebo vyhozen z práce, což se děje např. nyní při propouštění na ministerstvu obrany. Takže zůstávají dále staré praktiky, které umožňují to, co všichni vidíme ve sdělovacích prostředcích. Lidé, kteří byli loutkami korupčních akvizičních hrátek ministra a jeho náměstků, na ministerstvu obrany zůstávají nadále a těší se, až přejdou spontánně na nový Národní úřad pro vyzbrojování, kde budou ve svých praktikách pokračovat. Místo, aby se vytvořila perfektní a jasná obranná doktrína, tvoří ministerstvo obrany jakousi Bílou knihu, která bude zřejmě jen ozdobou knihovny ministra samotného. Nedivím se, že bývalý náčelník generálního štábu, snad jeden z mála skutečných odborníků v tomto artistickém ansámblu pro vytvoření Bílé knihy, z něho téměř bleskově po vyhodnocení situace, sám odešel.

Děsí mě tato bezvýchodná situace, která způsobuje stále větší a větší plýtvání státními penězi. Řešením by byl snad jen totální změna (reinženýring) všech procesů v resortu obrany do stavu, který je běžný v jiných zemí NATO. To by ale znamenalo všechno rozpustit a budovat znovu s novými lidmi. Jinak to asi v Česku nejde.