Mašínové opět na scéně, tedy jen slovně, beze zbraní

Přes deklarovanou zásadu, že občanská povinnost – odboj, se nemá oceňovat, což uplatnila nepřevzetím metálu od Havla pro matku a odmítnutí téhož od Zemana pro otce, tak pravděpodobně šarm prezidenta Pavla, se kterým se setkala, ji přesvědčil. K tomu patří její vyjádření, že ocenění nevztahuje jen na svoji rodinu, ale na celý odboj.

K tématu už bylo napsáno a řečeno dosti a tak se nechci sáhodlouze rozepisovat, ale to hlavní je slyšet málo: proč nelze odbojem, tak jak to obhajovala paní Mašínová (v tomto bodě slabému moderátorovi), zdůvodnit loupežnou vraždu pokladníka a podřezání svázaného muže? Člověk s průměrným IQ (a to bratři Mašínové měli na víc) uměl vyhodnotit, že takovýto krvavý odboj nemá vůbec naději na úspěch, neb jakákoli i byť jen verbální podpora byla ve společnosti téměř nulová, ba naopak, hrdelní zločin dával komunistické silně pokřivené zvůli pádný argument do ruky, do té ruky, která vedla politické procesy a náramně se jí to hodilo.

Pokud někdo přirovnává tento odboj s akcemi proti fašistickému Německu, nemá pravdu a míchá hrušky s jabkama. Esesák naši zem přepadl, násilně zabral a každé oslabení (sabotáže a i fyzická likvidace) napomáhalo porážce hitlerovské třetí říše jak na Východě, tak i na Západní frontě. Komunisté nikoho nepřepadli, vyhráli řádné volby v 46., m.j. i z důvodů zrady Anglie a Francie v Mnichově. A že to nekomunistické strany i s prezidentem Benešem v 48. prokaučovaly, je věc jiná. Bylo více příčin, proč se dostali k veslu stalinisté (m.j. i špatnou politikou Západu), ale popsat tu dobu je na knihu.

Závěr: ač úmysly bratrů Mašínů směřovaly k instalaci spravedlivé společnosti, kriminálním hrdelním zločinem toto směřování nejen poškodili, ale i oddálili. Jakékoli ocenění by bylo výsměchem pozůstalým jejich obětí a zcela jistě trestnímu právu jako takovému. 

Foto: Jaroslav Honzátko zavražděný v Čelákovicích