Kouzlo neviditelnosti

Jejich identitu známe a vydáváme se je najít, aby nám prozradili, jak to s tou neviditelností vlastně je. Jde přece o novinářského sólokapra. Nové protesty lékařů, hádky kolem hnědého personalisty z ministerstva školství, boj o stravenky, tupé účetní škrty dopadající na hlavy rodin s dětmi, ba dokonce demonstrace hendikepovaných – to vše plní stránky novin a televizní reportáže, leč „zázrak“ lidské neviditelnosti zůstává poněkud stranou. Posviťme si tedy na ty dva.

Jenže ono to není jen tak. Naši čeští Copperfieldové, ovládající taje dokonalého skrývání, zjevně kouzlo použili k tomu, aby sami nebyli vidět. Jak se k nim tedy dostat? Člověk se dívá všude, kde se něco děje, ale marně: mezi stávkujícími dopraváky nebyli, v čele odborových pochodů nepochodují, mobilizace protestů také nevedou, jejich plamenné projevy rovněž nezní éterem, kde tedy jen mohou být?

Ale štěstí a především trocha důvtipu nám pomohli. Našli jsme je! V šeptacím podvýboru výboru pro plkání Parlamentu ČR seděli oba dva, s rukama složenýma v klín, v družném rozhovoru o zálibě ve svém mimikry.

Je tedy na čase si oba pány představit a položit jim otázku, která zajímá velmi mnoho lidí v této zemi. Nuže, pane magistře Bohuslave Sobotko a pane doktore Vojtěchu Filipe, jménem zaměstnanců, kterými se zaštitujete, jménem voličů, kteří vám dali hlas, se vás ptám – Jak dlouho ještě hodláte v dnešní situaci rostoucích protivládních bojů zůstat neviditelní?!