Kdyby se Hašek stal předsedou ČSSD... 1. část

Nepochybně by dosti záviselo na tom, jak silný mandát by Hašek ve volbě předsedy získal. Jak to tak podle aktuálních výsledků vnitrostranických primárek vypadá, ať už vyhraje Hašek nebo Sobotka (Drymla s Pecinou lze vzhledem k jejich minimálním šancím předem vyloučit), výsledek bude velmi těsný. Už proto lze očekávat, že v případě Haškova takovéhoto vítězství by jednal daleko smířlivěji a určitě by splnil slib, který před nedávnem prohlásil v médiích, tedy že by ze své vlastní iniciativy prosadil Sobotku do vedení. Ve jménu slušné politické kultury, kterou naoko pořád hlásá. Sobotka by sám měl při takto těsném resumé pohodovou šanci stát se prvním místopředsedou a bylo by jedno, zda by jej Hašek podpořil či ne. Kdyby se Sobotku pokoušel odmítnout za takovýchto podmínek, hodně by se tak po morální stránce zdiskreditoval již na samotném počátku svého předsednictví, což by Hašek rozhodně nechtěl. Ovšem pozor, pokud by byl Hašek nakonec zvolen drtivou většinou delegátů (tedy třeba více než 70 %), nelze vyloučit, že by jím deklarovaná politická kultura vzala za své. Hašek by mohl argumentovat stejně jako Kalousek. Vždyť podle Kalouska si voliči (ve skutečnosti výrazná menšina českých občanů, navíc z velké části zmanipulovaná a neinformovaná) zvolili škrty v sociálních transferech, tak ať se nikdo nediví. Stejně tak by se Hašek chvástal, jak si delegáti dokázali zvolit „změnu“ neboli jeho osobu, a přitom hlasitě odmítli Sobotku, pak tedy není důvod, proč by měl mít poražený (a vlastně i kdokoliv z jeho týmu) právo se ucházet ještě o post statutárního či řadového místopředsedy. Ti, co vítězí s převahou, většinou nejsou ochotní k velkorysým kompromisům. (Je ovšem třeba poznamenat, že sám Sobotka má v této záležitostí své máslo na hlavě, když na sjezdu 2005 společně s Grossem neumožnili zvolit jejich poraženého oponenta Zdeňka Škromacha na místopředsednický post. A to navíc Gross zvítězil jen s o něco více než 50 % hlasů!) Otázka je, jestli by po takto výrazné prohře chtěl Sobotka ještě vůbec do vedení kandidovat. Pokud by svůj boj zcela vzdal, pak by musel počítat s ním, že jeho vize standardně levostředové ČSSD by už definitivně rázem vzala za své. A jestli svá dosavadní prohlášení myslí vážně, pak se lze spíše klanět k eventualitě, že o post ve vedení bude zápasit do poslední chvíle. (Mimochodem, je až zábavným paradoxem, že autentické myšlenky levicové strany dnes hájí zrovna Sobotka, který přitom na zmíněném sjezdu před 5 lety figuroval jako představitel pravicového křídla, jehož z levicových pozic kritizovali, světe div se, dnešní stoupenci Haškova pravotočivého pragmatismu Škromach, Palas, dosud známí převážně jako aktivní strážci Zemanova rozporuplného dědictví). Nakolik sjezd bude ovlivněn tradičním kmotrovsko-klientelistickým folklorem (mrtvé duše, uplácení delegátů) lze těžko předpokládat. Při všech výhradách k oběma žhavým kandidátům si troufám tvrdit, že nechutných rybářských praktik a\'la Gandalovič by spíše schopní nebyli. Ale necháme se ještě (příjemně či nepříjemně) překvapit. Ať se nakonec Hašek k Sobotkovi zachová jakkoliv a zvítězí jak zvítězí, je nesporné, že se svými nejviditelnějšími kritiky rozhodně smířlivý nebude. V prvé řadě jeho oponentů stojí samozřejmě Jiří Paroubek. Že Hašek nebude takřka v ničem naslouchat Paroubkovým názorům je snad jasné všem. Hašek ale navíc, jak už sám několikrát nepřímo naznačoval, založí na distanci od „paroubkismu“ nové směřování sociální demokracie. A vzhledem k tomu, že Jiří Paroubek na své ostré kritice Haškova počínání bezesporu nic nezmění ani po stranickém sjezdu, můžeme se připravit na permanentní Haškovo deklarování, jak je pod jeho vedením sociální demokracie jiná, lepší, modernější a konstruktivnější než sociální demokracie Paroubkova (ve které sám kdysi hrál nikoliv bezvýznamnou úlohu). Paroubkovy nesporné zásluhy bude Hašek zmiňovat buď velmi okrajově nebo je zcela zamlčovat. Zkrátka se bude opakovat situace, když Špidla s Grossem podobně nevděčně zatočili s Milošem Zemanem a jeho zásluhami. S tím rozdílem, že Jiří Paroubek nebude tolik zatrpklý, na prezidenta spíše kandidovat nebude a nezaloží novou pidistranu. Zůstane jen výrazným vnitrostranickým kritikem, před kterým Hašek nebude skrývat své pohrdání. Druhý pán na pomyslnou popravu bude Paroubkův nejvěrnější stoupenec David Rath. Tomu Hašek dosavadní (jak Haškem, tak Rathem možná zbytečně vyhrocené) mediální přestřelky už nikdy nezapomene. Představa, že by Hašek z dobroty svého ostrého kritika nějak podpořil na místopředsednický post, se pohybuje v oblasti sci-fi. Je však také skoro jisté, že Rath v případě Haškova vítězství může zapomenout na místo ve stínové vládě, která bude nepochybně po sjezdu kompletně zkrekonstruována. Navíc je i těžko představitelné, že by Rath byl schopen nechat se řídit Haškem ve vládě, byť jen té stínové. Oběma rivalům bohatě postačí haškovcema ovládaná Asociace krajů, ve které Rath už dnes hraje roli osamoceného rebela. Když půjde o tzv. rathovský styl, Hašek nikdy nevynechá příležitost, aby – stejně jako u Paroubka – se od něj nedistancoval. Bez ohledu na to, že on (ostatně jako takřka všichni sociální demokraté) si Ratha hýčkali jako prvotřídního rétora, který to za ně umí topolánkovsko-kalouskovským škůdcům pěkně nandat. A nehledě také na fakt, že sám dokáže čas od času, jako například v nedávné nedělní debatě s ministrem Bártou (jinak velkým to obdivovatelem Haškova Desatera), rathovsky ostrou rétoriku dovedně používat, byť v poněkud uhlazenější, zkrátka haškovské formě. I když bude Hašek dokolečka tvrdit, že jeho cílem je držet ČSSD jednotnou, opak bude pravdou. Všichni signatáři jeho Desatera budou mít logicky zelenou. Navzdory patetickému hlásání frází o čistotě politiky si za Haškova přispění udrží svá teplá stranická místečka i natolik zprofanované osobnosti jako jsou Urban, Palas či Vaňhová. Pražští šíbři Hulínský s Březinou se ještě přímo nevyjádřili, koho by podpořili na předsedu ČSSD. Když si ale přebereme, jak se na adresu modrooranžové koalice vyjádřil Sobotka (spíše negativně) a jak Hašek (veskrze s pochopením), není už složité se dovtípit, komu dají pražští šíbři přednost. (Mimochodem, v této otázce si výjimečně notují Hašek s Paroubkem). Aby Haškův tým nebyl složený jen ze starých známých tváří, dostanou své místo i nesporně kvalitní osobnosti jako je profesor Žaloudík, žhavý kandidát na post stínového ministra zdravotnictví ČSSD, který by vystřídal „samozvaného krakena“. No a s těmito lidmi zahájí Hašek svou „opoziční práci“. Uvozovky jsou zde skutečně na místě. Bude to opoziční činnost navrch leckdy i radikální, ale pod povrchem velmi vstřícná. Pokračování příště