Jak na islám

Problém Islámského státu  a tzv. islámismu se nedá vyřešit sebelepšími aktivitami tajných služeb a sebekvalitnějším bombardováním. Musí se začít již u nás doma. Žádné ustupování ve školách, že islamistům vadí např. vánoční stromky. Žádné povolování čádorů dívkám. Občanky a pasy s odhalenými vlasy. Domácí násilí na ženě -> vyhoštění. Zavést kursy ateismu a sekularity pro islámské občany, řadě osob islámského vyznání je např. nepochopitelné, že Alláhův zástupce neřídí továrnu, že imán neverifikuje zákony či nepotvrzuje soudní rorsudky.

Vyvinout mezinárodní iniciativy za práva žen v islámských zemích, zákazy trestů typu ukamenování či usekávání rukou nebo hrdelních trestů za odstoupení od víry. Podpořit to uvalováním sankcí na toto praktikující státy a trestáním nositelů těchto praktik doživotními tresty před mezinárodním soudem.

Nelze spokojit s tím, že islámci ve většině tvrdí, že terorismus odsuzují, když ho doma pěstují, žijí v něm odmalička a berou ho jako normální "jejich" demokracii. Sami islamisté islám nezreformují,  tak jako se prokázalo u nacistického režimu,  že sami Němci se od něj neosvobodí. Islám není v současné podobě otázkou jakési soukromé víry, tak jako nebylo křesťanství v křižáckých dobách, kdy  své pojetí demokracie vyváželo a to nejen po Evropě a bylo vládní ideologií. Kdy po Evropě hořely hranice s heretiky a čarodějnicemi. Křesťanství sice prošlo reformou, ale trvala příliš, příliš dlouho a ani dnes ji nelze považovat za zdaleka ukončenou.

Jeden malý stát se "pohltivosti" islámu neubrání, ani kdyby uzavřel hranice. Musí však vyhlásit svou vůli a pevně ji uplatňovat, to bude působit  iniciačně i na jiné státy. 

Tím se nepopírá svoboda vyznání, naopak, tím se chrání svoboda být i jiného vyznání, či být bez vyznání, včetně svobody šířit kritické názory a to i na islám, avšak promyšleněji (zvláště v současné době) než Charlie Hebdo. Budovat jasný signál islámskému náboženství: Tolerujte nás a nebojte se inspirovat námi,  chcete být sami tolerováni, ba i přijímáni.