Jak jsem stal poplašnou zprávou

Ano, i když je to neuvěřitelné, je to tak. Jakmile ho totiž zapnu a chviličku u něj stojím a čekám na ohřátí pokrmu či svařáku, okamžitě spustí v mé hlavě jakýsi vnitřní poznámkový blok, který mně připomene, co nutného jsem ještě neudělal a na co jsem úplně zapomněl. V tu chvíli jsem okolnostmi donucen odskočit si od vaření například k počítači v sousední místnosti, do nedaleké dílny nebo skladu. Vždy si říkám - bacha - vaříš, musíš se za chvilku vrátit !!!

Říkám, ale často nedbám a zaujat poznatky zjištěnými v počítači ,dílně nebo skladu, zapomínám.Důsledky jsou tristní. Znehodnocené jídlo,, pití, smrad a kouř v celém bytě. Jedým historicky pozitivním výsledkem těchto opakujících se situací byl můj "objev" jedinečně chutnajícího vinného koncentrátu, to když se mi podařilo vyvařit tři litry svařeného vína tak, že na dně zbylo jen necelé deci. Tento superkoncentrát je silně léčivý - obsahuje totiž neuvěřitelné množství "protirakovinného" barviva.

     Podobné štěstí jsem však neměl minulý pátek, kdy jsem doslova zpopelnil několik kuřecích skeletů, které jsem s láskou vařil jako pochoutku pro svého středoasijského pasteveckého psa Baka. Když jsem otevřel dveře do kuchyně, vyvalila se na mne oblaka strašlivého, jedovatého hus­tého dýmu. Okamžitě jsem smetl téměř roztavený hrnec plný "živočišného uhlí" do dřezu a začal větrat.

     Za necelou půlhodinu jsem však musel odjet na poštu do Poděbrad. Nad ničím jsem nepřemýšlel, vzal si bundu z věšáku v kuchyni a vyrazil. Poslal jsem balík a vešel do nedaleké samoobsluhy. Po chvíli pojíždění s nákupním košíkem jsem zaslechl od po­kladny ženský křik.

     "Hóólky, jéžíšmarjá, cítím kouř - někde tady hoří !!! Všechny sem, koukejte, ču­chejte !!!"

     Na ta slova se do prodejní místnosti vřítil veškerý personál a já se zprvu pobaveně díval na čuchající ženský tým. Jen chvilku, protože jsem si uvědomil, že být svědkem dvou "požárů" v tak krátkém čase je značně nepravděpodobné. Tím zdrojem kouře byla totiž moje bunda nasáklá zplodinami z kuřecí kremace, které jsem já už necítil.

     "Paní pokladní", naklonil jsem se přes pojízdný pultík pokladny, "to budu asi já - ten požár," a nastrčil jsem k ní rukáv své bundy.

     "Holky, už to mám !" zvolala radostně pokladní, "to smrdí kouřem tenhle chlap !"

     "Pane, vy jste nositelem poplašné zprávy" dodala již pobaveně, "vy jste mne ohrozil - vždyť já jsem tady požární referent!" 

     "Ale že mám dobrej čuch, holky?" radovala se nad rychlou likvidací požáru své pro­dejny.

     A tak jsem díky svému nepříteli - sporáku - stal poprvé v životě nositelem poplašné zprávy a chudák Bak se ten večer musel spokojit jen s granulemi.

Václav Husák