Facka ministra Kalouska

Co se semlelo? Ministr Kalousek ve služebním voze mířil po zasedání z Poslanecké sněmovny. Když míjel podloubí na Malostanském náměstí, uslyšel mladíka, který na něj ne zrovna spisovnými slovy volal a spílal mu do zlodějů. Ministr nelenil, nechal řidiče zastavit a vrátil se k nadávajícímu mládenci. Napomenul ho i za cenu „výchovného lepance“. Mladíček však měl v invektivách pokračovat, dokonce prý ministrovi spílat do zlodějů, co budou jednou viset. Následně si tedy vysloužil pár pořádných facek!

Miroslav Kalousek sv§j čin neskrýval. Na tiskovce se k němu přiznal slovy uvedenými v perexu mého blogu, a když vedle stojící premiér, ve snaze celou věc odlehčit, děl, že jako vychovatel se ministr financí zrovna moc dobře nezachoval, nevyužil Kalousek nabídnutého záchranného kruhu a do kamer pověděl, že on facku za výchovný prostředek považuje.

Nebudu se tady přít, zda je facka, či není správným výchovným prostředkem. Z čeho však nemíním ani o píď ustoupit je přesvědčení, že žádný ministr si nesmí dovolit na veřejnosti - ale ani v soukromí - oponenta, včetně toho nejsprostšího, fackovat, jako nějakého panáka a titulovat ho spratkem!

Facka ministra Kalouska jen všem jasně napověděla, co si on i jeho vládní soupoutníci myslí o sobě a o těch „pod hradem“. Jsou nedotknutelní a lůzu patří zpohlavkovat. Zatím jen zfackovat, příště to může být i něco víc!

Pane ministře, požaduji váš odchod a doufám, že to za mne ve sněmovně po vás bude žádat i někdo z opozičních lavic!