Čeho se vláda bojí?

Deníky, které o těchto událostech píši, hrají na krátkou paměť lidí, kteří se tenkrát na revoluci podíleli. Dnes tento tisk a média, vlastněna zbohatlíky a oligarchy, informují s určitou obavou a nejistotou. Dnešní média svým obsahem který prezentuji a o kterém píši, zapomněla, kdo v republice ještě mimo zpěváky, herce, režiséry a moderátory, ještě žije.  Tak nějak se úplně vytratila střední třída, dělníci, horníci, hutníci, slévači, prodavači, skladníci apod. O těchto lidech se vůbec nepíše, jako by neexistovali. Právě tito lidé, mohou být onou sílou, která by se mohla ohradit a říct své ne této vládní politice

Nikdo neví co se dnes bude dít, co se chystá. Na sociálních sítích se zvedla vlna odporu k chystaným krokům vlády a počty nespokojenců rostou. Pravicová média se snaží mylně informovat, že se bude demonstrovat proti včerejší uzavřené velké koalici mezi ODS a ČSSD. Tohle ale není ten pravý důvod. Lidí vyhání do ulic nezodpovědné vládnutí trojkoalice, odírání sociálně slabých a nemocných a nespravedlivé reformy. Nelze donekonečna přehlížet jak se lidem ubližuje, jak se rozkrádá ještě to málo co stát vlastní. Nelze nečinně přihlížet jak se ze zdravotnictví stává byznys a zdravotní péče začíná být nedostupná.

Ty obavy, že lid se zvedne a vysloví své NE, tady prostě je a oni si to uvědomují. Jinak by nesledovali a nepočítali denně kolik lidí se přihlásilo k té či oné skupině.

PS: Když v televizi sleduji Potměšilovo provládní vystoupení, kladu si otázku, co je víc? Jestli je cennější být zdravý nebo tvrdit, že by onu „svobodu“ nevyměnil za život bez handicapu. Také mi to připomíná komunistickou dobu kdy se tehdejší propaganda neštítila propagovat komunistický režim podobnými „příklady“ ideologického boje. Toto mají oba režimy společné. Použití stejných zbraní.

Pozn. Jan Potměšil, skončil na vozíčku po projíždění polistopadových mítingu.

Jaroslav Klajs