Arogantní vláda se s občanem - voličem nebaví.

Kdybychom byli „v klidných vodách“ a ne v propadu ekonomiky v mnoha směrech, dalo by se chování vlády vysvětlit pochopitelnou neochotou bavit se s otravnými trolly, kteří vymýšlí problémy tam, kde nejsou. Ale zjevná a nezávislými odborníky pojmenovaná chybovost v rozhodování včetně konkrétních návrhů opozice, to vše je bohorovně přehlíženo, zvláště když na řadě ministerstvech nesedí ministři v daném oboru zdatní, což je vrchol arogance s nedozírnými následky.

Konkrétní příklad: když mám nahý zadek a snažím se ho zakrýt fíkovým listem ze snížené valorizace důchodů, daňovým šachováním atd., nemohu současně nakupovat vojenskou techniku za více jak 100 miliard Kč. Nic na pohledu na pětikolku nemění skutečnost, že někteří vládní poslanci nesouhlasí s tímto záměrem, protože při případném hlasování o nedůvěře vládě nevybočí ze stoosmičkové množiny, protože vědí, že řada z nich, zvláště z těch menších stran, jsou v PS na jedno volební období a plat cca přes 100.000 Kč měs. se hned tak jinde nenajde.

Tady se naplno projevuje abstrahování názorových rozdílů a to jen za účelem – porazit Babiše. Názorové rozdíly jsou ještě podtrženy absencí (především v malých stranách) osobností, vhodných do vyšších funkcí. Samozřejmě se hned vkrádá otázka, zda by si Babiš s obtížemi doléhající na stát neporadil lépe. Tím neomlouvám chyby, kterých se dopustil coby šéf; viz např. vykoupit minoritní akcionáře ČEZu apod.

„Čistou“ a jednoznačnou aroganci moci si lze „vychutnat“ na videu z předvolebního hlásání Fialy, kde sliby s kritikou Babiše stoupají nad oblaka a hned na to projev předsedy vlády ze současnosti o 180°jinde.

Samostatnou kauzou je Ukrajina, především angažovanost vlády. Pomáhat je jistě na místě, ale při státní pokladně v mínusu je za poklepání na rameno dost velký luxus být hodně vepředu v objemu pomoci při přepočtu na hlavu. Více desítek miliard přímo na Ukrajinu a další miliardy doma v rámci migrace. Tady jako maják reprezentující neschopnost ční nedostatečná evidence příchozích, kdy jako objev roku jsme byli svědky skutečnosti, kolik je na Ukrajině obyvatel tmavé pleti. A korunu tomu nasadili „šikovní“ cestovatelé mezi úřady, kde vyfasovali násobky dávek (x krát 5.000), což je ten konkrétní následek selhání MV v čele s p. Rakušanem.

A přímo naplnění výstižného hesla – Káže vodu, ale pije víno! – je personální politika, která je přímo úměrná slepení pěti stran a následně jejich požadavkům. To bylo útoků na Babiše, jak má snížit administrativu a dnes ejhle nově: desítky politických náměstků, poradců, i tři ministerstva, vícero různých poradců – cca 330 nových postů, samozřejmě s nataženou dlaní. A navýšení vlastních platů je jen morální kaňka na všechny řeči – hlavně Staňury – o nutnosti šetřit.

Takhle ovšem media psát nemohou (nesmí), ale nestačí jen Ukrajina na pokrytí mediálního prostoru; je potřeba dát ovečkám něco domácího, ale co půjde mimo nás – šup a už tu máme aféru Blažek! Ti dva, tedy Blažek a Nejedlý, už spolu dojednali leccos a světe div se, i tuto vládu! Ani se nedivím, že se Babiš na soc. sítích nad tím pokrytectvím tak rozohnil.

Nejsem sám, koho děsí představa, že tato grupa dovládne až do příštích voleb. Ovšem muselo by se stát něco mimořádného, neb nějaká 100.000 demonstrace na Václaváku, kterou tisk obvykle poníží tak pod osmdesát, moc nezmění. Jistě, demonstrace ano, ale něco na úrovni gen. stávky by mohlo zabrat. Avšak při pohledu na hrobaře ČR musím vzápětí o svých slovech z 50% pochybovat. Tak nevím. Asi musíme do té ekonomické žumpy spadnout, aby bylo jasné z čí viny a kdo nám pomůže ven.