Legalizace marihuany pro léčebné účely, nebo byznys pro farmaceutické firmy

Minulý týden zdravotní výbor doporučil poslancům schválit předlohu zákona o legalizaci marihuany pro léčebné účely. Vypadá to, že nemocným trpícím roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí, Crohnovou nemocí, epilepsií, revmatoidní artritidou, zeleným zákalem a dalšími závažnými chorobami přestane být konečně odpírána účinná léčba, nebudou již nuceni pomáhat si vlastními silami a tím pádem riskovat persekuci.

Je totiž všeobecně známo, že konopí bylo využíváno pro své výrazné léčebné účinky již dávno v minulosti. Doktor Lester Grinspoon, průkopník léčby konopím a autor knihy „Marihuana – zakázaná medicína“ o něm prohlásil: "Konopí není neškodná droga, ale je daleko méně škodlivá než alkohol a tabák. Skutečná škodlivost marihuany spočívá v způsobu, jakým na ni reaguje společnost. Dříve se v USA za konopí zavíralo 300 tisíc lidí ročně, v současné době je to už přes 750 tisíc. Je z toho vidět, jak malého pokroku jsme dosáhli. Známe toho o toxických účincích konopí více než o všech ostatních drogách. Víme, že v podstatě není toxické. Výzkum určitě ukáže, že konopí se podílí na velmi důležitých mozkových funkcích."

Právě kvůli nízkému riziku negativních vedlejších účinků se konopí se osvědčilo při léčbě či tlumení chronických a dlouhotrvajících chorob, při nevolnosti a nechutenství, což jsou dva z nejobtížnějších projevů AIDS a vyskytují se i u pacientů s rakovinou jako nežádoucí účinek chemoterapie. Některé léky klasické medicíny naopak svými vedlejšími účinky silně poškozují organismus.

Konopí účinně léčí i řadu lehčích onemocnění, například různé ekzémy, lupénku, spáleniny, oděrky, kuří oka, akné, opruzeniny, růži, pomáhá při anorexii, zánětu žil, bronchitidy, bolestí zad a zubů, různých druhů bolestivých křečí, hemeroidů, oparů a migrén.

To vše zní sice moc hezky, ale realita je jiná. Je jasné, že následkem legalizace marihuany by podstatně klesly příjmy farmaceutickým koncernům za léky proti bolestem, depresím a úzkostem, nespavosti, atd. Léčebné účinky konopí totiž svým rozsahem představují přírodní a levnou alternativu k dnes vyráběným klasickým lékům a tím i nevítanou konkurenci farmaceutickému průmyslu, proto i u nás je tato problematika tolik diskutovaná. Je pochopitelné, že se vše musí dobře promyslet, aby nedocházelo ke zneužívání, protože stejně jako spousta jiných látek, má i marihuana svou stinnou stránku. Z navrhovaného zákona mám však pocit, že se zde nejedná v zájmu pacientů, nýbrž v zájmu farmaceutických firem či jiných zájmových skupin.

První věc, která mi na připravovaném zákoně zrovna nesedí je ta, že by se marihuana měla nejprve dovážet (tak rok, možná i dva) ze zemí, která již mají státní agenturu pro kontrolu kvality medicínského konopí (UK, Nizozemsko). Myslím si, že v naší zemi jsou ideální podmínky pro zahájení ekonomicky efektivní produkce kvalitního konopí určeného k léčbě. Argumentuje se tím, že bude prý nějakou dobu trvat, než čeští výrobci dodají první použitelné rostliny a Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL), který bude dohlížet na pěstování, kvalitu, dovoz i trh, potřebuje čas na přípravu. Naskýtá se okamžitě otázka, jaká tedy bude cena tohoto konopí? Reálný odhad je cca 100-200 Kč za gram i více, což je cena nehorázně přehnaná vzhledem k tomu, že konopí si lze vypěstovat za zcela minimální náklady. Je tedy zcela nepřípustné, aby pacienti byli nuceni v zájmu legalizace své léčby platit takové částky, které přesahují cenu konopí na černém trhu. Jelikož se většinou jedná o vážně nemocné pacienty, často v invalidním důchodu, nebudou schopni si léčbu hradit a nadále budou přestupovat zákon a konopí si obstarávat jinými cestami. Ocitnou-li se ale potom kvůli tomu před soudem, již nebudou mít šanci, protože nebude brána v potaz často používaná argumentace, že obviněný si konopí pěstuje k léčebným účelům. Nejde tedy spíše o krok zaměřený proti domácím samopěstitelům, trpícím některou ze zmíněných chorob?

V návrhu se pravděpodobně počítá s tím, že konopí pro léčbu bude hrazeno zdravotními pojišťovnami, respektive poctivými občany této země, kteří pracují a řádně platí daně a veškerá zákonná pojištění. I kdyby byla za léčbu konopím zavedena mírná spoluúčast, při takto vysokých, až nereálných výkupních cenách se nemohu ubránit dojmu, že každý obyvatel této země bude de facto dotovat pár vyvolených, kterým byla udělena pěstební licence – jde zde o byznys v řádech stamilionů, ne-li miliard ročně, a to otevírá obrovský prostor pro korupci. Jedno zda mezi velkými finančními skupinami, vlivnými podnikateli se správnými kontakty, politiky či farmaceutickými molochy.

Dále vidím velký problém v tom, co se stane, až na trh vstoupí domácí pěstitelé. Nemohu se ubránit pocitu, že z celé problematiky se stane nelítostný byznys. Již zmíněný Státní úřad pro kontrolu léčiv, konkrétně Státní agentura pro léčebné konopí, která ve SÚKL vznikne, bude udělovat licence pěstitelům a organizovat výběrová řízení na nákup marihuany. Počítá se se třemi až deseti subjekty, kterým bude licence udělena, aby došlo k vytvoření jakéhosi konkurenčního prostředí a aby se usnadnila kontrola a maximálně omezila možnost úniku konopí na nelegální trh. Veškeré vypěstované konopí bude povinně vykupovat SÚKL, který bude také zodpovědný za kontrolu a distribuci konopí do lékáren. A já se opět ptám: Kdo bude ten vyvolený? Nebudou se zde licence udělovat netransparentně, „za odměnu“? Nebudou licence, jak bývá dobrým zvykem, udělovány firmám s nejasným původem a s neznámými vlastníky? Nevznikne zde úzká skupina lidí, napojená na politiky, kteří budou tyto velice výhodné a již legální obchody řídit?

Optimálním řešením by mohlo být registrované pěstování konopí samotnými pěstiteli. Řada západních zemí v posledních letech přistoupila k legalizaci léčebného konopí a v praxi k němu zaujala různá stanoviska.

Například v Izraeli to funguje tak, že léčebné konopí jako lék dostává nemocný s povolením Ministerstva zdravotnictví na doporučení odborným lékařem. Pacienti za léčebné konopí platí pevný měsíční poplatek nezávislý na použitém množství, měsíční dávka vyjde maximálně na pět procent nejnižšího příjmu. Některým pacientům bylo dovoleno i domácí pěstování, dnes už si ale většina pacientů rostliny sama nepěstuje, v Izraeli je totiž asi šest licencovaných, přísně střežených pěstíren, které dodávají kvalitní a pravidelně kontrolované konopí. Neexistuje zde žádný konkrétní zákon o léčebném konopí, přesto systém jeho pěstování a prodej v zemi funguje bez problémů již mnoho let. Zneužívání je v tomto systému téměř nemožné.

Jiné stanovisko zaujali v liberálnější Americe, konkrétně například v Kalifornii, která byla před skoro 16 lety prvním státem USA legalizující marihuanu pro lékařské účely – pro lidi trpící nevolností a bolestmi souvisejícími s rakovinou a AIDS. Nyní ji povoluje 16 států a hlavní město Washignton. Pacientům zde stačí pouze doporučení lékaře, ani nemusí mít předpis, registrovaní pacienti mají právo vysadit rostliny na vlastní zahradě. Tento přístup skýtá už ovšem řadu problémů, černý trh se přesune pod státní dozor, pěstování roste nekontrolovaně ohromným tempem. Vede to k tomu, že se marihuana dodává ve velkém množství po celých Spojených státech.

Z evropských států je použití konopí pro lékařské a výzkumné účely legální například v Rakousku, Švýcarsku, Itálii

Využití konopí pro léčbu je více než nasnadě, léčebné účinky této rostliny byly již nevyvratitelně prokázány – nejvíce samotnými nemocnými, kteří tuto rostlinu pěstují, doposud nelegálně, a pomáhá jim od bolesti a tlumí příznaky nemocí. Dekriminalizace pěstování konopí pro léčbu by měla proběhnout rychle, ovšem za pevně daných pravidel, transparentně, hlavně bez napojení na politickou scénu, a v neposlední řadě také tak, aby přijetí tohoto zákona nesloužilo jen hrstce bohatstvíchtivých lidí. Je proto třeba vytvořit funkční model, kdy bude jednoznačně kontrolována a dodržována kvalita, stanovit jasné podmínky pěstování a výkupu, které nebudou zvýhodňovat jen určité skupiny a dávat prostor korupci a všemožnému bratříčkování.