Měli bychom ocenit pochodeň č. 2 Jana Zajíce

Jan Palach, živá pochodeň č.1, se proti tomu vzepřel. Protože se Češi a Slováci tehdy ocitli ve svízelné situaci a na pokraji pasivní odevzdanosti s okupací , rozhodl se vyjádřit svůj protest a probudit svědomí národa předem promyšlenou obětí vlastního života. Což také uskutečnil, když se 16. ledna 1969 na rampě Národního muzea polil benzínem a zapálil, načež později těžkým popáleninám podlehl. Jeho čin poté následovali další. Od ledna do konce dubna 1969 se pokusilo o sebevraždu z politických důvodů 29 lidí, z nichž sedm zemřelo. Byl mezi nimi i Jan Zajíc z Vítkova, student průmyslovky v Šumperku, který je označován za hořící pochodeň č.2. Naprosto souhlasím s Jiřím Paroubkem (předseda, NS-LEV21), který dnes v Poslanecké sněmovně požadoval, abychom při zařazení nového významného dne v souvislosti s obětí Jana Palacha nezapomněli na památku studenta Jana Zajíce. Oba činy sebeupálení mají stejnou váhu. Ostatně, i před budovou Národního muzea v Praze byl v roce 2000 odhalen společný pomník obou studentů.

Stejně jako Jan Palach i Jan Zajíc byl obětí, která měla vyburcovat národ z letargie, do které po zmařených nadějích jara 1968 Československo upadlo, Tím byl oběma studenty vyjádřen nesmiřitelný postoj k sovětské okupaci. Co to bylo jiného, než boj proti totalitní komunistické moci, nastolené v Československu Sovětským svazem a armádami tehdejší Varšavské smlouvy, pane Grebeníčku? Co je na tomto argumentu zavádějící, jak jste v PS prohlásil? Okupace mnohé z nás poznamenala, dobře se měli jen komunisté. Ostatní museli držet hubu a krok. Když jsme byl na pohřbu Jana Zajíce ve Vítkově, hřbitov byl obstoupený příslušníky tajné policie StB. Jeden z nich mi vytrhl z ruky kytičku, kterou jsem chtěl dát ke hrobu Jana Zajíce (položil jsem ji tam jindy)... Taková to byla „svobodná“ doba za komunistů po roce 1968! Pravda, většina z nás rezignovala a sloužila komunistům, aby se vůbec uživila. Proto z mého pohledu jsou Jan Palach a Jan Zajíc, hrdinové tehdejší doby, že dokázali protestovat tak hrůzným způsobem.

Vlna protestních sebevražd, jež nemá v celosvětové historii obdoby tehdy pokračovala. Od ledna do konce dubna 1969 se pokusilo o sebevraždu z politických důvodů celkem 29 lidí. Z toho jich podle dostupných informací šest  zemřelo. Kromě Jana Palacha a Jan Zajíce se upálil pivovarský dělník Josef Hlavatý v Plzni, stavební dělník Miroslav Malinka se upálil 22. ledna v Brně, Blanka Nacházelová se otrávila svítiplynem a v Jihlavě se 4. dubna 1959 se upálil vysoce postavený člen KSČ, dělník Evžen Plocek. Myslím, že to patřičně vypovídá o tehdejší době. Jakákoli argumentace, že to nesouviselo z bojem proti komunistům, neobstojí.