Zbyněk Fiala: Mlhomet

Jsou průzkumy veřejného mínění, které lidem usnadní představu, jaké názory ve společnosti převažují a kde se hromadí odpor. A jsou průzkumy, které se to naopak snaží zastřít a vnucují lidem pocit, že jsme všichni zajedno, i když není příliš jasné, za co. „Konkrétně poklesl o 11 procentních bodů podíl těch, kteří nesouhlasí se všemi představenými vládními škrty a návrhy na další příjmy státu. To může být dáno detailnějším seznámením se s podobou balíčku či uvědoměním si, že se státními penězi je nutné více šetřit,“ hlásí radostně zpráva, jak se po dvou měsících situace zlepšila.

https://stemmark.cz/cesi-si-vice-uvedomuji-potrebu-setrit-statni-penize-nejvice-vadi-investice-do-dalsi-armadni-techniky/

Vtip je v obratu, že někdo nesouhlasí „se všemi“ škrty a návrhy, jak jsem si dovolil zdůraznit. A se kterými vlastně? V době průzkumu ani vláda nevěděla, co přesně nám chce předložit.

„Ozdravný balíček, který má příští rok přinést státní kase úspory kolem sta miliard korun, prošel Poslaneckou sněmovnou v prvním čtení podezřele snadno. Proč? Někdo to může svést na české parné léto, nebo dopředu nakoupené zájezdy některých poslanců do míst, kde je ještě větší parné léto. Blíž k pravdě bude mít názor, že ministr financí Stanjura a jeho ministerští kolegové zatím nerozkryli, čeho se budou týkat škrty v národních dotacích, které mají být kolem 55 miliard korun,“ konstatují věcně Bohumil Pečinka a Petros Michopulos na stránkách Seznam Médium.

https://medium.seznam.cz/clanek/kecy-a-politika-proc-prosel-vladni-balicek-tak-snadno-13580

Do kategorie kanadských žertíků je proto třeba zařadit také žonglování otázkou, zda lidé dokážou přesně spočítat, o kolik s těmi balíčky přijdou. Oni to nedokážou? Takže o nic nepřijdou? Aspoň tak je snaha prezentovat zjištění, že klesl počet lidí, kteří jsou schopni odhadnout konkrétní částku, kterou jim balíček sebere z domácího rozpočtu.

Nechci autorům průzkumu křivdit, jsou to přece vzdělaní lidé. Vědí, že něco můžou, a něco prostě ne. Vědí, kdo to platí. Tyhle ptákoviny byly možná oním „bílým psíkem“, který má odvést pozornost kritika, aby si nepovšiml podstatnějšího záměru. Ten přímo křičí z odpovědí na dotaz, kam by se měly veřejné peníze přednostně vložit. Shrnuje to graf Důležitost oblastí pro investice, ze kterého je zřejmé, že zdravotnictví a vzdělávání má čtyřikrát větší podporu než zbraně. Vidíme to i na opačném konci odpovědí na tuto otázku, kde podstatně narostl červený proužek, že to nechceme.

Důležitost oblastí pro investice

Je to vlastně poprvé, kdy se dozvídáme trochu konkrétněji, jak jsou občané docela jednotni nad zběsilými zbrojními plány Valkýry Černochové, která se ve válčení nevyzná o nic víc než ministr Stanjura ve svých balíčcích. Srší z ní představa, že národní bezpečnost lze koupit. Vyvalíme prachy, vylepíme všude, jak jsme se krásně zadlužili, a máme splníno.

Ve Švejkovi prosazuje podobný přístup „latrinen generál“, byť jeho klíč k bezpečnému průchodu válečnými jatkami je jiný: „Cesta k válečné slávě šla dle receptu: v šest hodin večer dostanou vojáci guláš s brambory, o půl deváté se vojsko v latríně vykadí a v devět jde spat. Před takovým vojskem nepřítel prchá v děsu.“

Na konec jsem si nechal poznámku, která si všímá mlhy nad budoucností české energetiky. Lidem je jasno, že klíčové jsou investice do této oblasti, abychom stále neprožívali krize s otevřeným koncem. Každou zimu nemusí být stejně teplo jako loni. Podpora investic do energetiky se proto neliší od podpory vědy nebo bydlení. Lidé to mají seřazeno různě, ale shodují se v tom, že tohle patří ke skutečným prioritám.

Jenže, co přesně? Otázka je naznačena tím, že se jedná „například“ o investice do jaderných elektráren nebo do komunitní energetiky. Takto formulovaný dotaz působí dojmem, že jde o mix, ve kterém se můžeme dohadovat o poměrech jednotlivých složek, ale základní směr je jasný. Jenže není. Centralizovaná jaderná energetika nejde dohromady s obnovitelnými zdroji a decentralizovaným komunitním řešením.

Zásadní je už ten rozdíl, že jaderná energetiky zvyšuje riziko klimatických změn, protože potřebuje chladicí vodu, a ta v rekordním suchu buď není, řeky a nádrže jsou prázdné, nebo je ta voda v rekordním vedru teplá a nechladí. Na to už přišli ve Francii, kde jaderky na Loiře stály, nebo i v Německu, kde museli v Porýní omezovat činnost tepelných elektráren.

Dokonce se tyto zásadně odlišné zdroje ani nedoplňují. Výkon obnovitelných zdrojů kolísá, ale jsou to relativně malé zdroje a rozeseté na velké ploše, takže ke stabilizaci pomáhá už samotná statistika. Předpokládá to chytrou síť, která počítá jak s propojováním toho, co běží, tak s akumulací energie a řízením spotřeby, aby ubírala špičkám a oživovala mrtvé časy. Jaderky jsou obrovité, jejich zálohování musí být stejně velké. Přece musíme být připraveni na situace, kdy některá náhle přestane být jistotou stálého výkonu. K tomu potřebují síť s pořádně tlustými dráty, zcela nekompatibilní s chytrým komunitním pletivem.

Nestačí si tedy ujasnit jen to, zda budoucnost vidíme - tak jako ve Švejkovi - v zářivých válečných vítězstvích. Neměli bychom ignorovat měnící se svět ani v jiných životně důležitých oblastech. Díky zmíněnému průzkumu agentury STEM/MARK se můžeme dozvědět o tomto společenském napětí trochu víc - pokud si to dokážeme přebrat.