Nevolená moc ovládá liberální demokracii
Politologická dogmata všech moderních státoprávních teorií vydávají média za jakési kontrolory moci. V zastupitelských demokraciích se dokonce samotní novináři pasovali na údajné hlídací psy demokracie. Což je od samého počátku nesmysl, protože nemohou být hlídači toho co neexistuje, jak jsem naznačil v předešlém odstavci. Ale především prakticky všichni jsou v zaměstnaneckém poměru, z čehož plyne, že obhajují zájmy bohatých, čili vlivných a vesměs skutečně mocných. V samých počátcích liberálního politického systému bylo celkem snadné přesvědčit veřejnost, že novináři mohou kontrolovat moc. Jediným médiem totiž byl tisk, jehož vydávání si mohl dovolit dokonce každý, jen trochu solventní jedinec, nadtož třeba politická strana, či nějaké občanský spolek. Dnes je ovšem situace diametrálně jiná. Především vznikla celoplošně působící média, která tím mají obrovský vliv na veřejnost. Ale hlavně byla vyvinuta média, jejichž provoz si mohou dovolit jen nejbohatší z bohatých. A ti si proto také poměrně snadno koupí služby jakkoliv schopného novináře. Není proto divu, že si veřejnost obrovskou většinu příslušníků této branže už dávno oprávněně pojmenovává presstituti. Kdepak hlídací psi demokracie, spíše dnes dokonce fízlové a udavači odpůrců politické třídy.
Nejenom v demokracii, ale v každé společnosti vydávající se za svobodnou je tradicí, že média přináší informace. Přesněji každou informaci. Teprve konfrontace názorů a eventuální hledání dalších informací až důkazů, může veřejnosti pomoci, aby ona s konečnou platností posuzovala, co je a co není realitou. Při čemž o nějaké pravdě nemůže být vůbec řeč. Takto chápaná práce médií se ale za poslední roky nejen v USA, ale i ve zbytku Západu podstatně mění. Až v současnosti dospěla do úděsného stavu, který pitvorně demaskuje skrytou podstatu celé liberální zastupitelské demokracie.
Z mediálních magnátů se totiž stala abnormálně vlivná složka moci. Její služebná vrstva veřejností vnímaných publicistů všeho druhu se už necítí být pouze zmíněnými presstituty, ale vlivnými, až nejdůležitějšími aktéry politiky. Novináři vždycky ovlivňovali veřejné mínění, třeba subjektivním popisem událostí. V současnosti ale dokáží události vytvářet. Takovými pseudoudálostmi pak umí zmanipulovat mínění veřejnosti tak dokonale, že ta v nejhorším případě jedná i proti svým vlastním zájmům. Mediální moc dneska se záměrně může stát nátlakovou silou vůči kterémukoliv příslušníku moci zákonodárné, výkonné, či soudní. Dokáže vytvářet tak silný, zdánlivý tlak veřejného mínění, na jednotlivé vlivné příslušníky moci zákonodárné, výkonné, ba i soudní, že ti se mu neodváží protivit, i když třeba velice dobře vědí, že média nešíří reálný obraz skutečnosti. O nějakou pravdu, či lež už nemůže jít v žádném případě. V politickém střetu stejně platí, že vydávání nějakého stanoviska za pravdu či lež je bohapustým kýčem. Média těmito metodami realizují nadvládu nad volenými složkami moci. Nevolení vládnou zástupcům lidu. To už ani zdaleka není politický systém zastupitelské demokracie, ale něco naprosto jiného, co je třeba teprve zřetelně pojmenovat.
V současných prezidentských volbách v USA se nadvláda mediálních magnátů ukázala v úplné nahotě. Projevilo se to konkrétně třemi jmenovitými způsoby jejich konání. Za prvé na sociálních sítích blokují všechny názory, které zpochybňují výsledky voleb. S cynickou pýchou je prohlašují za lživé, jako by oni byli nositeli jediné pravdy. Doslova tragickým je tvrzení, že tím se nedopouští žádné cenzury, neboť cenzuru může vykonávat jen a jenom státní moc. Soukromá média si přece mohou zveřejnovat co chtějí. Ptám se tedy, zda taková média mohou být provozována ve státě, kde platí Ústavou zaručená svoboda slova a občanského projevu. Tento problém by měla liberální zastupitelská demokracie velice jasně vyřešit. Jinak se bude zvyšovat moc mediálních gigantů nad všechny meze a politický systém už nebude liberální.
Za druhé. Několik televizních společností přerušilo projev současného prezidenta, což odůvodnily tvrzením, že lže. To je i v autoritativních režimech už silně přes červenou čáru zaručované svobody slova a veřejného projevování. V liberálních demokraciích by to mělo být dávno již trestným činem. Už jenom proto, že v tomto konkrétním případě si dokonce nějaká temná a především nevolená moc, přivlastňuje hned několik oprávnění. Především se samozvaně povyšuje nad voleného zástupce veřejnosti. Za druhé bez důkazů ho prohlašuje za lháře, čili z pozice kontrolora moci sama sebe povyšuje do stavu soudce nad výkonnou mocí. A konečně vytváří tím neadekvátní tlak na ty, kteří jediní mají právo soudit příslušníky výkonné moci. Za vrchol zpupnosti médií považuji snahu některých jejich činovníků prosadit média za jediné rozhodčí toho, co je a co není lží. Už jenom proto, že v mezilidských vztazích prakticky nikdy nelze jednoznačně prohlásit, co je pravda a co lež, takže hovořit v politice o pravdě není pouze kýčem, jak někteří myslitelé tvrdí, leč fakticky politickým podvodem.
Za třetí. Největší zlotřilosti se ale mediální magnáti dopustili, když Bidena vyhlásili prezidentem, přestože Trump neuznal výsledek voleb. Což je na tradici USA neodpustitelné. Dopustili se tak nehorázného tlaku na soudy, který je mnohem horší, než jsou metody mafií při zastrašování soudců.
Nevím, zda si mediální magnáti uvědomují, že těmito triky prokázali liberální demokracii medvědí a já si troufám říct, že dokonce možná likvidační službu. Ovšem tvrdím bez začervenání, že zavinili obrovský propad důvěry v demokracii v USA, ba dokonce v celém Západním regionu. A to je z hlediska současné politické moci celého Západu naprosto neodpustitelné.
Stanislav A. Hošek
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3199x přečteno
Komentáře
K textu autora je možné len dopísať potvrdenie, že médiá sú 4. moc v štáte. Tejto nezákonnej moci sa boja politici, umelci, biznismeni, .....
To, že moc médií presahuje hranice normálnosti a serióznosti, to má na svedomí celá spoločnosť, najmä konzumenti. Táto abnormalita prispieva k nezdravej atmosfére a rozkladu vzťahov.
Dôkazom je rast digitálnej demencie ( Manfred Spitzer, 2012 )
Čo môžu urobiť konzumenti k sebazáchove a k ozdraveniu aj samotných médií ?
1/ nekupovať noviny a časopisy. Následok nekupovania ? Zánik 2/3 tlače
2/ nesurfovať bezcielne po internete, nečítať on-line noviny. Mnohé noviny a časopisy sú nepredajné, prípadne majú slabý odbyt, preto si zriadili webovú stránku.
3/ odhlásiť sa z facebooku, instagramu, twittru..... a podobných sociálnych sietí. Nepísať komentáre do TV, rádia....Nezverejňovať hlúposti na youtube, príp. zásadne obmedziť návštevnosť na youtube.
4/ Obmedziť na minimum nákupy cez internet. Nakupovať len v nevyhnutnom prípade.
Účinok by bol okamžitý.
P.S. Týmito radami sa osobne riadim už x- rokov.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Tady si dovolím připodotknout,
že to vyhlášení by mělo svou relevanci, pokud by šlo o náskok
po nějakém odpočtu těch států, které Trump rozporoval
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.