Británie rozdupala fantazie konzervativců

Konzervativní strana ztratila rekordních 249 křesel v předčasných volbách, které sama vyvolala. Vládu přebírá Labour Party. Její předseda a budoucí premiér Keir Starmer může v Dolní sněmovně počítat s pohodlnou většinou 410 křesel ze 650. Opozici bude tvořit skromný hlouček 119 konzervativních poslanců a prudce sílící liberálové, kteří jim dýchají na záda po neuvěřitelném skoku z osmi na 71 křesel.

Odvrácenou tváří většinových voleb je Reform Party spojená se jménem Nigela Farage, které k více než čtyřem křeslům nepomohl ani třetí největší podíl voličských hlasů. To neznamená, že nemohou vytvářet v médiích ten největší rachot.

Komentáře tvrdí, že nevyhrály ani tak zářné zítřky jako skutečnost, že voliči už měli konzervativců za 14 let opravdu dost. „Odvalili jsme kámen,“ řekl po volbách úlevně Keir Starmer. Cameronův Brexit, nezvládnutí státních financí Lisou Trussovou a trapné aféry Bena Johnsona, které nasvítily smetánku bez morálky, nezachránily ani sliby Rishy Sunaka, že dovede zemi k „obratu“. Ano, ten přichází, ale poněkud jiný.

Konzervativní strana svojí nedůvěryhodností nakonec pomohla nejen vítězství labouristů, ale také výraznému nástupu nové vlivné síly, liberálních demokratů. Sunak se volebně zachránil, ale ani Cameron, ani Trussová už ve sněmovně nebudou. Do hry výrazně promluvil také britský většinový systém. Labouristé mají čtyřikrát víc poslanců (411) než konzervativci (119), přestože získali jen o polovinu více hlasů (9,7 milionu) ve srovnání 6,8 miliony hlasy pro konzervativce.

V Dolní sněmovně budou jen čtyři nejdůraznější zastánci Brexitu z Farageovy Reform Party, avšak jejich míra parlamentního zastoupení zakrývá skutečné postavení této strany ve společnosti. Se svými 4,1 miliony hlasy by v poměrném volebním systému hravě přeskočili liberály, kteří však na rozdíl od reformistů ze svých 3,5 milionu hlasů vyvařili 71 křesel.

Vysvětlení je jednoduché. Reformisté byli všude silní, ale málokde nejsilnější. Ve většinovém sytému však jde jen o to, kdo je první na pásce. I u nás se někdy prohra vyjadřuje slovy: „A byl druhý.“ 

Volební střídání vlád má v Británii jiný spád než u nás, kde se v tom dokážeme patlat, jako za Topolánka, i osm měsíců. Keir Starmer si jde pro jmenovací dekret ke králi Karlu III. hned druhý den a do neděle hodlá postavit užší kabinet. V dalším týdnu pak dojde na jmenování juniorních ministrů. Nový premiér chce taky okamžitě využít přízně voličstva a prohnat sněmovnou klíčové zákony. Proto možná o pár týdnů odsune parlamentní prázdniny.

V seznamu toho, co je třeba udělat hned, najdeme vedle zdravotnictví, školství a bytové výstavby také návrat k ekologické a nízkouhlíkové transformaci britské ekonomiky. To má být jednou z jejích hlavních konkurenčních výhod. Z českého pohledu je překvapivý zrovna tenhle zdroj volebního úspěchu labouristů. Ale je to také reakce na skutečnost, že konzervativci se po silném klimatickém rozjezdu nakonec od těchto politik odvrátili.

Británie je plná ekologických aktivistů po dlouhé tradici „přechodových měst“, která už před desetiletími začala s odklonem od fosilních zdrojů. Proto se stala jednou z prvních zemí, kde přijali klimatický zákon stanovující závazné každoroční cíle ve snižování uhlíkové stopy. Hlavním argumentem byla dlouhodobá předvídatelnost vládní politiky, která usnadňovala projektům přístup k bankovním úvěrům.

Labouristé to trochu překlopí ke státním podporám a investicím, které chtějí financovat z daně z mimořádných zisků energetických a těžebních společností. Voliče musel zaujmout slib vytvoření státní energetické společnosti, která zlevní energetické účty spotřebitelů.

Plán zelené prosperity, který najdeme na předním místě volebního programu Labour Party, počítá nejen s rozsáhlými investicemi do obnovitelných zdrojů, ale také do téměř pohádkových oborů jako je zelený vodík nebo zachycování uhlíku ze vzduchu. Lze to tlumočit tak, že odvážný výzkum dostane zelenou, protože ani v technologiích pro dekarbonizaci není příliš lákavou vyhlídka, že někdo je najednou až druhý a marně se rozhlíží po obsazeném trhu.

Vítězství britských labouristů vyznačuje v mozaice současné mezinárodní politiky hlavně další porážku vládní strany. V neděli se přidá ve Francii Macronova Obnova. O co jde, viděli jsme na Slovensku, kde snaha zastavit tento trend dostala podobu pokusu zabít premiéra Roberta Fica. Antiglobalisté se prosadili také v Itálii a Nizozemí, sílí v Německu. Evropského předsednictví se ujalo Maďarsko, které chce tohoto posunu využít.

V listopadu čeká globalisty nářez v USA. Paradoxní bude vztah republikánské administrativy Donalda Trumpa a britského přítele nejvěrnějšího se Starmerem v čele, který bude hledět opačným směrem.

Také britské volby tak přispěly k tomu, že nadcházející summit NATO lze hrdě označit jako "slet chromých kachen".

 Ilustrační foto SkyNews printscreen