Zbyněk Fiala: Energetická kontrarevoluce

Nová tarifní struktura, připravená ve spolupráci Energetického regulačního úřadu (ERÚ), hlavních elektrárenských společností a největších odběratelů elektřiny, tedy velkých podniků, je hotova a je možné potvrdit obavy, které ji přecházely.

Na vašem účtu za elektřinu se změní poměr stálých plateb a plateb podle spotřeby takovým způsobem, že nákup úspornějšího spotřebiče už se nevyplatí. Je to zpráva z jiného světa - zatímco průměrná spotřeba vyjde finančně nastejno, nízká spotřeba se prodraží, a vysoká naopak zlevní. Nové solární panely na střeše se vrátí do časů před patnácti lety, kdy začínaly jako hobby podivínských zbohatlíků. Nemohou se dožít návratnosti.

ERÚ není vláda, byť je to složité. Podle vlády je ERÚ pod vládou, alespoň v oblasti služebního zákona, zatímco podle ERÚ jde o nezávislý regulační orgán, který vládě nepodléhá. Vládu by však mělo hníst, že ERÚ jde proti vládnímu prohlášení, ve kterém je slib podpory „využívání energeticky účinných technologií a spotřebičů“.

Pokud bude nová tarifní struktura platit v podobě, v jaké ji ERÚ představil, zvyšování energetické účinnosti elektrických spotřebičů v domácnostech bude ekonomicky znevýhodněno. To je opak podpory.

Nejde o okrajový problém. Už Pačesova komise, která vznikla pod vedením významného světového vědce, aby vnesla racionální metodu do přípravy státní energetické koncepce, měla v úvodním seznamu hlavních problémů na prvních dvou místech ochranu klimatu a energetickou náročnost české ekonomiky. Přesněji, je to „vyšší energetická náročnost našeho hospodářství zhoršující naši konkurenceschopnost“.

Vaší varné konvice nebo pračky se to možná týká méně, ale těžko chtít po občanech v roli výrobců, aby se chovali ekonomicky, když doma jsou naváděni k bohapustému plýtvání.

Jsou tu také mezinárodní závazky. Na loňské klimatické konferenci COP21 v Paříži český premiér Bohuslav Sobotka delegátům ze 196 zemí připomněl, že jde o víc, než zda bude o trochu tepleji:

„V dnešní době je už zřejmé, že změna klimatu není jen záležitostí životního prostředí, ale nežádoucím způsobem ovlivňuje i mnohé další aspekty našich životů. Ohrožuje naši národní bezpečnost i ekonomickou prosperitu, má negativní dopady na boj proti chudobě i na potravinové zabezpečení, je jednou z příčin migrace.“

Takže naše plýtvání uvádí do pohybu i ty migranty, kteří by mohli způsobit zřícení EU, když ne něco horšího. To nelze brát na lehkou váhu.

Premiér proto v Paříži vyslovil podporu navrhované metodě postupu, a tím také slíbil, že platí i pro nás. Tedy že „je nezbytné, abychom aktivity zaměřené na snižování emisí skleníkových plynů i adaptaci včlenili do národních rozvojových plánů.“

Kdyby pak někdo chtěl podrobnosti, mohl uvést třeba slib z vládního prohlášení, že „Vláda připraví návrh zákona o snižování závislosti České republiky na fosilních palivech za podmínky, že tím neutrpí konkurenceschopnost České republiky.“

Vzhledem ke zmíněné Pačesově zprávě, která visí na stránkách www.vlada.cz a poukazuje tam na ohrožování české konkurenceschopnosti vysokou měrnou spotřebou energie, očekávám vládní ofenzívu také ve prospěch úspornějších spotřebičů.

Fajn, plány budou.

Jenže ERÚ současně dělá podmínky pro to, aby byly nesplnitelné.

Nebo v tom není jen ERÚ?

Když podrobně čtete jak vládní prohlášení, tak Sobotkův projev v Paříži, není tam o obnovitelných zdrojích ani slovo. Mluví se o snižování emisí a nízkouhlíkovém udržitelném růstu. A tak se zdá, že ve hře je jiná část vládního prohlášení, a sice že „vláda podpoří výstavbu nových jaderných bloků v Temelíně a Dukovanech, pokud to bude hospodářsky výhodné“.

Kdyby se prosadil přístup ERÚ, který brzdí pokles spotřeby elektřiny a ekonomicky znevýhodňuje konkurenční obnovitelné zdroje, byly by ty jaderné výhledy o poznání zářivější.

Jen jsem to napsal, už slyším, jak mi až k počítači doléhá nesouhlasný řev oponentů, že drahé jsou přece obnovitelné zdroje!! Drazí jsou solární baroni!! Zkasírují miliardy, za které by byl Temelín postaven s prstem v nose, a ještě by zbylo!!

Mají pravdu. Baroni se napakují. Vedle toho tu však jsou i zodpovědné domácnosti, které si koupily panely na střechu za svoje peníze, teď už bez státní podpory, jen pod dojmem zpráv mezivládního vědeckého panelu o zrychlujícím se tempu oteplování. Nebo vyhlídky větší energetické svobody.

Pokud jde o ty barony, je opravdu škoda, že nevíme, kdo to konkrétně je. Nedopátráte se. Když se o to pokoušela ČT, u poloviny společností, a zrovna u těch, co berou nejvíc, narazila na zeď. Zaseknete se u bílého koně. Nedozvíte se, kdo je konečným beneficientem, tedy tím, kde peníze končí.

Můžete se pouze dohadovat, proč vláda roku 2010 jen přihlížela, že vznikají závazky za stovky miliard korun v situaci, kdy podpora byla dvakrát nebo třikrát vyšší, než by odpovídalo tržní realitě.

Na tiskovce k novým tarifům na to upozornil předseda Komory OZE Štěpán Chalupa: „1600 MW se nainstalovalo roku 2010, kdy úřednická vláda úmyslně zdržela snížení plateb na solární zdroje.“

Rozumějte – mluvíme o prodeji elektřiny po dobu dvaceti let z 1600 MW špičkového výkonu při nejvyšší úrovni podpory ceny, která je každoročně zvyšovaná o umělou sazbu (neexistující) inflace.

Někdo si to tak zařídil pro sebe. Ale kdo?? Hledejme. Nejvíc asi budou vědět ti, kdo mají právo hlasovat o zákonech…

Nyní tedy byla podpora OZE pro nové instalace zrušena a navíc je postihne penále.

Mimochodem, elektřina přece zdražovala i před solárem, nejčastěji o pět procent za rok. Zastavil to až propad cen elektřiny na burze.

Ale ještě rychleji rostla cena distribuce. Samotná distribuce dnes stojí třikrát víc než podpora OZE.

http://kalkulator.tzb-info.cz/cz/vyvoj-cen-regulovanych-slozek-elektricke-energie

Podle nového tarifního systému bude distribuce, paušál za jističe, hlavní složkou elektrického účtu. Ceny za silovou elektřinu, za spotřebu, budou okrajovou složkou, jen asi třetinou.

Tomu, kdo má vlastní výrobu elektřiny třeba z panelů na střeše, nové tarify ještě přirazí další poplatek (či penále) rovněž z oblasti distribuce. Argumentuje se tím, že domácnosti s panely na střeše spotřebovávají elektřiny méně, část si jí vyrobí samy, ale dráty pro připojení mají pořád stejné. A na ty dráty že by jim měli připlácet spotřebitelé bez soláru? To je špatně, míní ERÚ, dejme prostor spravedlnosti.

Hnutí Duha se pokusilo o výpočet, jaké peníze jsou ve hře. ERÚ údajně vycházelo z cílového stavu, kdy je polovina domácností samozásobitelských. Pak by se zbylým domácnostem zvýšil poplatek za distribuci o 11 až 22 %, aby se výpadek příjmů vyrovnal. Dnes tento poplatek představuje asi 50–60 % účtu za elektřinu (každá elektrárenská společnost to má trochu jinak). Jde tedy o to, aby některé domácnosti neplatily zbytečně o 6 až 11 % víc.

Kdy to nastane?

„Namontovat na každou druhou střechu solární panely a pokrýt jimi polovinu spotřeby bude trvat zhruba 15 (odhadují ekologické organizace) až 25 let (odhaduje Ministerstvo průmyslu a obchodu). Pokud by tedy byl zachován současný způsob účtování elektřiny, zdraží elektřina o 6–11 % postupně během 15–25 let. Tedy tempem menším než 1 % ročně,“poukazuje Duha. Nový tarif je tedy vytvořen na principu strašení Mikulášem v létě.

A nyní pár výpočtů, které dokládají, jak ERÚ s touto záminkou naložil už teď.

Štěpán Chalupa uvedl příklad domácnosti s průměrnou spotřebou, která si dala na střechu 8 panelů za nějakých 98 tisíc korun, a vlastní výrobou pokrývá asi 30 procent toho, co by jinak musela nakoupit od elektrárenské společnosti. Ušetří 2100 korun. Kdyby však začaly platit nové tarify a roku 2017 do toho vleze i poplatek za panely, který začíná u 53 korun za jedno připojení k síti měsíčně, úspora se smrskne na 600 korun. Motivace k výrobě čisté elektřiny s nejnižšími ztrátami, v místě spotřeby, tak jde rovnou cestou do kopru.

Podobně to vypadá, když to doma s ženou není k vydržení a musíte jí koupit myčku. Ale jakou? Ta dražší se štítkem A+++ spotřebuje ročně 190 kWh, zatímco ta levnější jen s holým A zhltne ještě o 74 kWh ročně víc. Uvedený rozdíl ve spotřebě lze vyjádřit částkou 307 korun ročně. Když má tedy myčka vydržet deset let, máme tu tři tisíce korun, které si můžeme dovolit vrazit do lepší kvality a šetrnějšího vztahu ke klimatu. Letos.

Roku 2017 s novými tarify, kdy dvě třetiny účtu za elektřinu tvoří paušál a jen třetinu platba za spotřebu, se úspora úměrně smrskne. Takže se investice do nižší spotřeby nevyplatí.

Co však nové tarify naopak zvýhodňují, je vysoká spotřeba. Ignorují, že je to v křiklavém rozporu s vládním prohlášením i mezinárodními závazky ČR. Zatímco průměrná domácnost se spotřebou 2 MWh ročně zaplatí za elektřinu i podle nových tarifů prakticky stejně (a dokud nechce ušetřit, nemá důvod křičet), domácnosti s vysokou spotřebou, řekněme 3,5 MWh, které spolyká klimatizace, sušička nebo vyhřívání bazénu, ušetří skoro 3,5 tisíce korun. To je jasná motivace právě tímto směrem. Vyhulte to naplno, účet si toho téměř nevšimne.

Křičet mohou podprůměrné domácnosti, které vystačí s poloviční spotřebou oproti průměru. Až budou platit hlavně za jističe, tedy velký paušál, a účet jen málo přihlédne ke skutečné spotřebě, bude je to stát o tisícovku víc.

Jističe si prý můžeme vyměnit. Jak kdo, varuje Duha. Máte instalaci podle projektu, změna bude drahá, nebo třeba nemožná. Kdo má elektrický sporák, nemůže s jističem dolů. Bude platit hodně, i když je sporák na chalupě a jezdí tam jen občas.

Do čeho se to tedy hrneme? Musí být Česko prakticky ve všem na opačné straně než zbytek civilizovaného světa?

Nejspíš musí. Je to dáno tím, že se tady prosazuje daleko větší vliv zájmových skupin. Tak vypadá země, ve které je „vláda v zajetí“, jak se píše v učebnicích. Vláda to ví, mluví o tom, ale svým chováním zatím dává protisměrné signály. Někdy se tváří, že se vyprošťuje ze zajetí, které zdědila. Avšak občas jde o stínový boj, kdy skutečné příšery zůstávají mimo dosah.

A tak jsme v situaci, kdy se obrací trend, který vedl k decentralizaci energetiky a větší svobodě občanů při zajišťování základních potřeb, a vnucuje se centralizace a chování, které má ospravedlnit dostavbu jaderných elektráren.

Připomeňme si fakta. Ve chvíli, kdy se prováděly poslední revize zprávy Pačesovy komise, která sbírala podklady pro státní energetickou koncepci, tedy v polovině roku 2008 stála elektřina na energetické burze 90 euro za megawatthodinu. To bylo. Letos v lednu už jednou klesla pod 23 euro. Má podobné osudy jako ropa, která je tak nízko, že se šmahem ruší plánované investice.

V době, kdy byla elektřina drahá, spotřebitelé možná tiše trpěli, ale v elektrárenských společnostech vládlo nadšení. Začali si malovat vzdušné zámky, ve kterých i z těchto výšin cena jenom stále rostla a otevřená ruka Páně nabízela velké rány v podobě nových jaderných bloků, kdy se dá vydělat na výrobě, výstavbě, zprostředkování, zkrátka na spoustě malých odštěpků ze stovek miliard. Proto lobbisté tlačili na to, aby státní energetická koncepce stála na růstu spotřeby a exportu elektřiny. Dál už to byly jednoduché počty – bez dalšího Temelína to nepůjde.

Pád ceny elektřiny však nastal krátce poté, co byla tato zpráva předložena, v září a říjnu stejného roku. Nebylo divu, konjunktura skončila, když se finanční spekulace největších světových hráčů začaly hroutit jako domeček z karet.

To však nebyl jediný důvod. Objevila se konkurence. Začala fungovat logika jiného procesu, který začal nepovšimnut pár let dříve. Řada zemí, i Česko po vzoru Německa, zaručila zákonem, že investice do obnovitelných zdrojů se musí vyplatit. A že dodávky z obnovitelných zdrojů mají v síti přednost.

To stačilo k tomu, aby pokusy technických nadšenců se solárními panely a dalšími technologiemi dostaly perspektivu nových průmyslových oborů. Začalo se mluvit o průmyslové revoluci. Vlítla na to Čína a brzy nabízela solární technologie za zlomek ceny.

Energetické burzy, které měly být nástrojem elektrárenských společností pro důraznější obírání spotřebitelů pod záminkou „trhu“, najednou připomínaly špatně položené vidle, na které si naběhl sám majitel. Při růstu nabídky a poklesu poptávky se na burze závodí směrem dolů. A v takové situaci to dopadne vždy stejně, protože jedny elektrárny musí kupovat uhlí, ropu a plyn a potřebují spoustu lidí, zatímco jiné jedou samy a mají slunce a vítr zadarmo. Nastávaly chvíle, kdy vyrobenou elektřinu z fosilních zdrojů nebylo kde udat a nabízela se za zápornou cenu, tedy s příspěvkem tomu, kdo se jí ujme.

Energetická revoluce přitom udeřila hned ze dvou směrů. Ten první byl odezvou na zrychlující klimatické změny. To krutě zkrátilo morální životnost uhelných elektráren. Avšak je tu ještě druhý směr, který je živen technologickými úspěchy v jiných než energetických oborech. Představy o buducnosti byly ovlivněny také internetem, který stále většímu počtu lidí umožňuje pracovat na dálku a mizet z přelidněných měst. A pak také stále dostupnější robotizace, se kterou se dá uvažovat i o decentralizaci materiální výroby.

Slovo decentralizace je klíčové. V energetice má podobu solárních panelů na střeše. Nebo obecní jednotky kombinované výroby elektřiny a tepla ze spalované štěpky a slámy a bioplynky z odpadů. Pokud se nejedná o kapitálový přepad nějakých pražských advokátů, kteří uplatili starostu a smrdí jen pro vlastní kapsu, svítá za tím záře skutečné svobody.

A proti tomu ERÚ jde. V ČR nastupuje energetická kontrarevoluce. Projekt vznikl ve spolupráci s trojkou největších elektrárenských společností. Cílem je zabránit poklesu spotřeby elektřiny tím, že se vytvoří podmínky, aby se nevyplatila modernizace spotřebičů, ani konkurence nových decentralizovaných zdrojů.

Do hry vstupuje jiný bod vládního prohlášení, než je ten o podpoře efektivnosti. Je to bod, podle kterého vláda podpoří výstavbu nových jaderných bloků v Temelíně a Dukovanech, pokud to bude hospodářsky výhodné. Když se potlačí tendence ke snižování spotřeby a zablokuje se další rozvoj obnovitelných zdrojů, bude to s tou výhodností hned jinak.

Není jasné, jestli to tak vláda chtěla, nebo to přišlo zvenčí zadarmo. To bude možné posoudit až podle reakce.

Ilustrace: Záběr z filmu Sergeje Ejzenštejna Křižník Potěmkin.