Zbyněk Fiala: Lithium a dopis tetě

Ve věci lithia je nejzajímavější zhodnocení této suroviny. Je to jedna z mála oblasti, kde má podle mých informací ČR jistý znalostní náskok před světem. V Akademii věd ČR a ve spolupracujících laboratořích vznikly patenty na konstrukci lithiových baterií za použití nanotechnologií. Nejenže takové baterie už nemohou explodovat, ale dokonce se nezničí ani zkratováním nebo dokonce probodnutím hřebíkem. Další patenty prudce zkracují časy nabíjení a zvyšují možnosti intenzívního čerpání elektřiny z článku.
Autory patentů jsou vědec prof. RNDr. Ladislav Kavan, DSc., z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, a jeho bývalý kolega, nyní tvůrce nového průmyslového oboru ing. Jan Procházka, PhD. Když jsem s nimi před rokem pořizoval rozhovor pro Literární noviny, Procházka už zkoušel průmyslovou výrobu v malém provoze v Letňanech, kde měla česká firma HE3DA, do které své patenty vložil, doladit procesy pro velkovýrobu autobaterie s futuristickým napětím 48 voltů. Velkovýroba má začít nejprve na Ostravsku.
Jsou to patenty pro baterie malé i velké. Jak mi vysvětlili, na stejném principu lze postavit i článek pro energetiku, velký jako skříň nebo jako místnost, ve které jsme spolu hovořili.
Co jsem tenkrát pro Literárky zjistil:
„Procházkova baterie je velice bezpečná a stálá. Třeba během 15 hodinového nabíjecího cyklu, který by byl vhodný pro větrníky, ztratí pouhé jedno procento energie. Je kompaktní. Dlouhodobým cílem vývoje této baterie je, aby litrový objem spolkl kilowatthodinu elektřiny, a tato kapacita – díky velkovýrobě – cenou pronikla pod magickou hranici 100 dolarů. Pak už nadvládu baterií a obnovitelných zdrojů nad fosilními palivy nikdo nezastaví.
Patenty máme my, nikdo jiný je nemá, zdůrazňuje Procházka. My kontrolujeme tuto technologii, my kontrolujeme, kde se bude vyrábět. My kontrolujeme i to, kde se technologie bude smět použít a styl toho použití. Takže když nám někdo trochu pomůže, tak tady vytvoříme skutečnou bateriovou velmoc.“
Jenže s tou kontrolou opatrně. S těmi patenty můžeme pěkně vyměknout, pokud nebudeme mít také to lithium.
Nejde ani tak o cenu. Nejlehčí kov, který se staví v tabulce prvků hned za helium, by tu prošel opravdu velmi vysokým zhodnocením. Jde o dostupnost. To, že se bude těžit u nás, neznamená, že se bude těžit pro potřebu našich zpracovatelů.
Havlíčkovo memorandum po českém zpracování volá, ale jak zopakovali ministr Havlíček i premiér Sobotka, nemá lautr žádnou právní závaznost. Proto jej taky nikdo neprojednával, a zejména ne vláda, aby pak na ni nepadl stín podezření, že lze od ní něco vyžadovat.
Z opakované argumentace premiéra a ministrů průmyslu i zahraničí při projednávání v Senátu jsem získával dojem, že memorandum sice představuje nesmírně záslužný a závažný dokument, který vrací český průmysl do hry, ale protože to, co se v tom dokumentu píše, k nikoho ničemu nezavazuje, tak na něm současně houby záleží. Proč tedy vznikl, když je tak nezávazný, jako kdyby byl sepsán jen z dlouhé chvíle, aby řeč nestála? K čemu je dobrý, když v hierarchii dokumentů, kterými se tato společnost řídí a zavazuje, má postavení - jak se kdysi říkávalo - jako „dopis tetě“?
Dispozice s českými nerostnými surovinami závazně ovlivňují jiné jevy než literární činnost Sobotkovy vlády, která je tu od ledna 2014. Na začátku je firma Geomet. „Firma Geomet připravuje hlubinnou těžbu v ložisku, byla založena čtyřmi českými geology, kteří v souladu se zákonem získali právo na provádění geologického průzkumu v uvedené lokalitě. Záměr byl kapitálově náročný, firma hledala možnost financování, které získala v Austrálii,“ řekl premiér Sobotka v Senátu. Chybělo dodat: „A bylo vymalováno.“
Na povolení nebyla třeba vláda, stačil ředitel územního odboru Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem. V detailu to bylo podle Sobotky tak, že „čtyři čeští geologové“ podali žádost „na územní odbor Ministerstva životního prostředí Ústí nad Labem, který také všechny žádosti posuzoval a vydal v této věci příslušná rozhodnutí“.
Ředitel odboru v Ústí tedy sáhl do šuplíku, vlepil kulaté razítko, a české zásoby superstrategické suroviny byly v nenávratnu.
„Memorandum žádným způsobem nemůže zasahovat do práv, která již vznikla z minulosti na základě rozhodování orgánů ministerstva životního prostředí,“ ujistil senátory premiér Sobotka, a jemně tak naznačil, kdo za to může. „Ministerstvo průmyslu a obchodu v procesu stanovení průzkumného území nijak nefigurovalo,“ řekl.
O jaká práva jde? „Předchozí rozhodnutí vydaná Ministerstvem životního prostředí předurčují současnou pozici firmy Geomet,“ tvrdí premiér. Jakmile někdo získal první povolení ke geologickému průzkumu („stanovení průzkumného území“), získává výhradní práva na několik následujících let pro další postup směrem k těžbě. Dokud tento čas nevyprší, nikdo další do toho nesmí vstoupit.
A navazující kroky k těžbě už jsou tady. Na dvou ze čtyř vyhrazených míst už byl zmíněným geologům vydán „předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru“. A v Ústí nad Labem úspěšně proběhla EIA, další podmínka před zahájením těžby.
„Společnost Geomet má v současné době právo na ložisko do roku 2025, do kdy platí Ministerstvem životního prostředí vydaný předchozí souhlas se stanovením dobývacího prostoru Cínovec III. Do té doby zde nikdo jiný než společnost Geomet nemůže provádět geologické práce související s využitím ložiska Cínovec,“ prohlásil Sobotka v Senátu.
„Chtěl bych jenom informovat vážený Senát, že tady toto právo na přednost těžby, pokud na něco narazíte, existuje v této zemi od roku 1247 nebo 1249, abych byl přesný,“ vysvětlil senátorům ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. „Je to i dílem krále Václava I. a souvisí s jihlavským horním kodexem, tedy toho krále, který tady leží na Františku. A aby bylo zřejmé, že to v naší zemi má velkou tradici, tak je tady toto právo spojeno s Ius regale montanorum, které bylo přijato v roce 1300, a v tomto případě to byl král Václav II., který potvrdil tady toto právo, že pokud tady někdo začne kopat, přijde na něco, tak to má potom právo těžit.“ A odsud to může vozit rovnou do zahraničí.
Výraz, že nám to ukradnou nějací cizinci, je tedy nepřesný, stěžujte si králi Václavu I. Modernější novinkou jsou časové lhůty, které to omezují. Po vypršení lhůt, které zajistilo první razítko na regionálním úřadě někde v Ústí, můžeme Australany vyhnat. Ovšem cínovecké ložisko je nejcennější v horních vrstvách, koncentrace suroviny do hloubky klesá. Kdo začne kopat, kope nejlíp.
V pondělí bude o věci jednat Sněmovna, možná, pokud se podaří odhlasovat program mimořádného zasedání. Pokud ne, což není vyloučené, vyslechneme si jen řečnický souboj poslanců s přednostním právem. Jednání je svoláno z podnětu komunistů, a ti tedy nyní intenzivně argumentačně zbrojí.
Něco z toho jsme mohli vyslechnout na semináři SPAS. Za zkratkou se skrývá Spojenectví práce a solidarity, pokus o společné akce politické levice, odborů a občanských iniciativ. Moje Alternativa Zdola je zakládajícím členem. Podpisovala se tam petice proti Memorandu. Petiční stánky budou ještě v sobotu odpoledne na Klárově a v pondělí v poledne u Sněmovny, kde se budou snažit získávat podpisy od co největšího počtu lidí a některých poslanců.
Občané spatřují v Memorandu je jasný závazek, že případné spory se budou řešit někde v zahraničí mezinárodní arbitráží, kterou jsme připraveni – jak ukazuje dosavadní praxe - kdykoliv prohrát. Sliby protistrany jsou v tomto Memorandu opravdu nezávazné, jak ministr Havlíček a premiér Sobotka vytrvale zdůrazňují. Avšak odkaz na investiční dohodu s Austrálií předurčuje postup, který je pro nás nevýhodný.
Proč ale s Austrálií? Povolení dostal Geomet s.r.o. Ten na svém webu píše, že se prodal Australanům:
„Firma European Metals (EMH), vlastník Geometu, je malá firma specializovaná na geologický průzkum. Jejím jediným aktivem je projekt Cínovec. Vlastníkem EMH jsou akcionáři a firma je řízena čtyřčlenným představenstvem, z nich jeden je zástupcem Geometu. Akcie firmy se pod symbolem EMH obchodují na burze v Londýně (AIM) či v Sydney (ASX). Firma je naprosto transparentní a pravidelně seznamuje veřejnost se svou činností, většími změnami ve vlastnické struktuře, účetnictvím, atp., v souladu s přísnými zákony o veřejně obchodovatelných společnostech.“
EMH je European Metal Holdings. Existují však ještě dva další vývojové fáze – European Metal UK plc., která se později přeměnila na European Metal UK Ltd., čili nejprve s.r.o., a z té potom akciovka. Tuto společnost vytvořili sami společníci Geometu, informoval na semináři SPAS fyzik a podnikatel v důlní technice Milan Neubert. Kdo z těchto tří nebo čtyř subjektů má licenci? To se těžko zjišťuje. Geomet s.r.o. neplní své zákonné povinnosti v oblasti veřejného výkaznictví. Proč bylo memorandum směřováno právě k australské firmě, je záhada.
Je tu však jiná věc, nad kterou bychom měli zpozornět. Geomet píše, že EMH je malá firma. Pokusy představovat jej jako zachránce, který jediný dokáže dostat české lithium ze země, jsou tedy z cesty.
Peníze nemá, musí je získat na burze. Ale jak, když EMH je malá společnost, kterou nikdo ji nezná? Nic jiného nedělá, než že zaplatila pár geologů pro práci na Cínovci. Možná by jí mohlo pomoci to Memorandum, bude to vypadat, jako že to dělá ve spolupráci s českou vládou.
Což vyvolává otázku, zda by nebyla v takovém úsilí úspěšnější přímo česká vláda nebo český státní podnik s vládou za zády. Argumentace, že ve státním rozpočtu na to nemáme peníze, je směšná. Kdokoliv do toho půjde, bude financován z trhu.
Ale uměli bychom to? Stranou ponechme jistotu, že malé s.r.o., které se prodalo Australanům v naději, že obstarají vývar z trhu, má větší šance. Všichni budou kupovat know-how. Nicméně žijeme v zemi s hornickou tradicí. Proto vzniklo právě u nás ono mezinárodní horní právo, o kterém mluvil ministr Zaorálek. Karel IV. by nikdy nebyl císařem v Praze, kdyby neměl nablízku stříbrné doly v Kutné Hoře a Příbrami.
Samotný Cínovec je stará těžební oblast, sám jsem tam kdysi sfáral jako reportér týdeníku geologického průzkumu uranových dolů a třepal se, jak mi na přilbu padaly drobné kamínky z otevřené průzkumné šachty. Všechna ložiska jsou tam propojena s Německem. Není to další vývojová fáze projektu?
Milan Neubert tvrdí, že bychom si to mohli těžit sami. „Těžbu bychom zvládli s dnešními znalostmi a prostředky.“ Potřebná důlní technika tedy v ČR víceméně existuje, technikami koncentrace získané suroviny se zabývá řada vysokoškolských a akademických pracovišť. Ostatně, je tu tradice uranu, který je v podobné hornině. Kdyby DIAMO chtělo těžit, zvládne to. Ale proč těžit nechtělo?
Můj názor: Možná se příliš upínalo na udržení těžby uranové rudy, kde se nabízelo ložisko v Brzkově na Jihlavsku (točil jsem tam o občanských protestech v regionu pro Nedej se, dokázaly to zastavit). DIAMO možná nechtělo rozptylovat pozornost vzdáleným projektem, který je však řádově větší.
Ale tady se dostáváme k podstatě věci. Výmluvy Sobotky, že jednou v rozhodl nižší úředník v Ústí nad Labem, a teď si hoňte Babiše, který za to může, připomíná známý vtip nad rozbitým džbánem: V životě jsem ten džbán neviděl, nikdy si ho nepůjčil, a když jsem ho vracel, byl celý.
O české surovinové politice pochopitelně nerozhoduje ministerstvo životního prostředí. To se stará o to, aby zájemci o těžbu nepředstavovali hrozbu pro ovzduší, které se těžbou zapráší, nebo pro spodní vody, které nasáknou kyselinou a kyanidem, či pro krásu krajiny, která bude naložená a odvezená na skládku. Avšak zájmy českého průmyslu a další národní ekonomické zájmy hlídá někdo jiný.
V preambuli Ústavy České republiky se píše o tom, že jsme „odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství“. Kdo? „My, občané České republiky“. Tedy i orgány, které vznikly z moci lidu. Nechránit národní přírodní bohatství je protiústavní. Největší odpovědnost má Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR z hlediska tvorby předpisů a Český báňský úřad z hlediska jejich naplňování.
Dílčí odpovědnosti mají i další ministerstva. Tyto orgány se musí mezi sebou dohodnout o spolupráci při plnění tohoto cíle. Proto taky není možné, aby nějaký subalterní úředník v regionu vydal strategické rozhodnutí bez závazné konzultace s ministerstvem průmyslu. Bez jeho souhlasu po razítku nesáhne. Nespolupracovat v oblastech mezirezortních kompetencí je protizákonné.
Máme také surovinové politiky, které předurčují, jak bude ministerstvo průmyslu postupovat. Horní zákon může být vyzdoben odvolávkami na české krále, ale schvalují jej poslanci a senátoři, obyčejně na návrh vlády. Stav horního zákona je politickou odpovědností vlády.
To neuniklo ani premiéru Sobotkovi, který je tu od ledna 2014:
„Platné horní právo ČR vychází ze základní premisy, že vytěžená surovina už nenáleží státu, náleží těžaři. Český stát nemá žádnou možnost ovlivnit užití vytěžené suroviny, což je situace, kterou pokládám jako předseda vlády za situaci, se kterou se nelze smířit a na kterou musíme reagovat a naše vláda na ni reagovala,“ řekl v Senátu. Jeho prohlášení by snad mohlo upřesnit jen slůvko „dnes“. Ale nakonec Sobotka toto slůvko dodal: „Vláda proto dnes schválila zprávu o nutnosti zajištění ekonomických zájmů státu v oblasti využití kritických superstrategických surovin Evropské unie a některých dalších surovin.“
Lithium tedy už nemáme, ale máme „zprávu o nutnosti“, čili další „dopis tetě“.
Proč nebyla česká surovinová politika změněna dříve? „Protože tady bylo jedno velké politické téma, které se týkalo územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách,“ řekl v Senátu ministr Havlíček.
Českou energetickou politiku nadlouho zalehla uhelná a jaderná lobby, která nechtěla dovolit, aby se někde pootevřely dvířka k jejich nahraditelnosti. Politicky průchozí bylo jen to, že to bez nich nejde. Lithium – baterky – akumulace elektřiny pro potřeby zapojení kolísavých obnovitelných zdrojů, takhle podle nich vypadá cesta do pekel.
K oblíbeným nesmyslům, kterými nás uhelná a jadrná lobby krmila, patřila naděje, že německá Energiewende selže, Němci zhasnou a začnou mrznout a ještě rádi si od nás koupí naši jadernou a uhelnou elektřinu, pochopitelně s horskou přirážkou. Při stejné příležitosti bude zároveň zrušeno globální oteplování.
Jenže jaderný kšeft podle všeho umřel, uhlí hrozí náklady, které jej položí také, pokud bude chtít být požadovaným „čistým uhlím“ a ukládat oxid uhlíku někam do podzemí. Souběžně hrozí i likvidace českého automobilového průmyslu, chce-li se držet spalovacích motorů. Nebude to „dnes“, jak vytrvale zdůrazňuje premiér Sobotka, ale jsou i zítřky, a ty nemáme takříkajíc v paži. Nicméně k procitnutí došlo, potřebujeme jiné suroviny a možná i jiné zacházení s národním bohatstvím.
S těžbou se počítá zhruba od roku 2022, informoval v Senátu premiér Sobotka. To je za pět let.
Je ještě pět let času.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 4756x přečteno
Komentáře
Konec zlodějin a tunelů v nedohlednu. Člověk si po každém průšvihu, které od r. 89 už nelze ani spočítat (jak počtem kauz, tak vyčíslením hmotné škody) říká, "tenhle tunel byl poslední, to už se nebude opakovat". Bohužel, toho se zjevně nedočkáme, sami si přijatelným způsobem vládnout nedokážeme. Volby v současném pojetí by bylo třeba neprodleně zrušit ( nikam to nevede) a nahradit referendem, kam přesunout veškré pravomoci vlády. Možností moc není, vlastně jen dvě. Buď zpátky do Moskvy nebo do Bruselu (ve Vídni by o nás zřejmě nestáli). Pak to opět bude v naší zemi fungovat. Do té doby ani náhodou i kdybychom si u volebních uren prst v pr.... zalomili.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.