Rozhodnutí o dostavbě jádra je na spadnutí

Zpravodajství o zářných jaderných zítřcích Česka je dávkované. Ani vláda totiž neví, co opravdu chce. Tendr byl vypsán na čtyři jaderné bloky, ale stavět se má jeden. Do finále jdou francouzská EdF a korejská KHNP. Projekt je zatím v rukou polostátní společnosti ČEZ, ale ta možná bude buď zestátněna, vykoupením minoritních akcionářů, nebo rozdělena na jadernou a nejadernou, případně s vyčleněním jen nové stavby. Někdo tedy bude stavět zatím jen onen jeden blok, pokud vůbec něco takového potřebujeme.

Rozhodne ten, kdo má peníze, nebo přesněji, kdo je dokáže sehnat. Vláda v úterý oznámila, že dostala dva roky očekávaný souhlas Evropské komise, který umožní financování stavby.

Ne že by česká vláda nějaké volné peníze měla, má nejrychleji rostoucí státní dluh v historii, který by měl letos dosáhnout 3,4 bilionu korun. Bude to skoro 44 procent HDP. Uvedené číslo vyjadřuje, jaký podíl celoroční produkce zboží a služeb máme na dluh.

Kdybychom to chtěli splatit, museli bychom všichni od 1. ledna nadále pilně pracovat, ale současně pronajmout své byty cizincům, přejít do lesních brlohů a vydržet tam bez jídla a jakýchkoliv služeb 44 procent roku, to je do 9. června. To už se nám možná nebude chtít zpátky, protože jsme si zvykli a bude docela teplo. Nakonec bychom zjistili, že ani to nám nepomohlo, protože velká část HDP je tvořena spotřebou domácností.

Ale proč bychom nehodovali, když nám cizí lidé půjčujou? Vláda si může na jádro vypůjčit. Může díky souhlasu Evropské komise výstavbu financovat (řekněme garantovat), a pak podpořit i splácení dohodou o výkupu elektřiny v garantovaném cenovém pásmu, které bude stanoveno ve smlouvě o úhradě cenového rozdílu (contract of difference). Podle nových podmínek, vláda může subvencovat cenu jádra v případě, že tržní cena je níže, ale platí to i opačně. Znamená to, že kdyby jádro mělo produkci levnější než trh, ČEZ nebo kdo to bude provozovat rozdíl vládě doplatí.

Je to samozřejmě iluze. Ceny instalace obnovitelných zdrojů trvale klesají a ceny nové výstavby jádra trvale rostou. S obnovitelnými zdroji teprve začínáme, ale už teď se trh chová zběsile, protože každý víkend, kdy slunce svítí, jsou spotové tržní ceny elektřiny záporné. Teď, když to píši, to bylo jen mezi jednou a dvěma hodinami odpoledne víceméně za drobné, protože pod oblačným nebem nebylo tolik slunce. Ale třeba na Prvního máje to byla skoro tisícovka za megawatthodinu. Tisícovku jste museli zaplatit, když jste nevěděli, co s MWh elektřiny a poslali jste jí do sítě. V kilowatthodinách je to mínus deset korun. Z toho se tedy nezbohatne.

https://spotmarketindex.cz/

Vláda si pro uvedený kontrakt nepochybně vybere nějaký cenový průměr, ale bude to bez spolehlivé předpovědi. Jak už jsme uvedli, nevíme, co bude.

ČEZ má závazné nabídky francouzské EdF a korejské KHNP prostudovat a seřadit podle výhodnosti do půli června. Jejich zasazení do české energetické budoucnosti však vůbec nebude snadné. S obnovitelnými zdroji jsme teprve začali, zásadní uvolnění podmínek začne platit až od července, a další rozvoj obnovitelných zdrojů s agregačními a flexibilizačními službami a s plnou účastí energetických komunit a sdružení spustí až za dva roky.

Přitom ještě do července má vláda poslat do Bruselu aktualizovanou energetickou koncepci, ve které se musí s tímto zběsilým vývojem nějak vypořádat.

Nejprve k budoucnosti cen elektřiny. Svoji věštbu omezím na tvrzení, že to, co jsme teď zažili, ty strašidelné růsty elektrických účtů, to už se nebude nikdy opakovat. Podíl obnovitelné energie prudce poroste, a poroste na úkor centrálních dodavatelů i lipské burzy.

Jsou tu však další náklady na stabilizaci sítě, protože když do ní valí produkce bez poptávky, nastupuje skupina smluvních elektráren a ta začne na pokyn operátora energetického trhu svoji výrobu omezovat. Za to se jim zaplatí z veřejných zdrojů. Kolik to stojí ročně?

Tady je dobrá zkušenost Německa, které má pár let předstih. Německo v loňském roce vyrobilo 55 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, o 6,5 procentního bodu víc než o rok dříve, jak oznámila Spolková agentura pro sítě. Náklady Německa na opatření na stabilizaci přenosové soustavy přesto v loňském roce klesly o více než čtvrtinu na 3,1 mld. eur. A to i přesto, že objem omezené výroby elektřiny z OZE vzrostl o dalších 5 TWh. Výsledný objem omezené výroby elektřiny z OZE v loňském roce ve výši 19 TWh odpovídá přibližně 4 % celkové roční výroby elektřiny v Německu.

https://oenergetice.cz/nemecko/naklady-na-redispecink-v-nemecku-loni-i-pres-vyssi-omezovani-oze-klesly

To poslední číslo je nejsrozumitelnější, nevýhody nadvýroby z OZE mají hodnotu 4 procent roční výroby. Kdyby se nadvýrobu dařilo pochytat do baterek a použít pro pokrytí špičky, byli bychom jinde. Malou baterku o výkonu 10 kWh si pořizují majitelé solárů stále častěji. Ale co když si koupí i elektrické auto? Špičkové vozy, jako Tesla S, mají kapacitu 90 kWh, řádově vyšší. Ceny baterek prudce klesají, v roce 2010 stála jedna kilowatthodiny baterky 1100 dolarů, letos by měla být za stovku.

https://www.evexpert.cz/eshop/znalostni-centrum/elektromobily-a-jejich-baterie

Podle Lukáše Hataše, prezidenta Asociace pro elektromobilitu ČR, se kterým jsem to konzultoval, na trh už přichází více značek elektrických aut, které mohou poskytovat služby oběma směry, nabíjet se, když to síť potřebuje, a jindy zas z těch baterek napájet síť, když je to výhodné. Říká, že kdyby aspoň část majitelů elektrických aut nabíjela v oněch přebytkových hodinách, přebytek zmizí a cena bude vždycky nad nulou.

Na českých elektrických účtech však začíná dominovat cena za distribuci a systémové služby, protože republika je na nástup OZE nepřipravená, sítě jsou z tohoto pohledu zastaralé a zachraňuje je jen to, že se stavěly značně předimenzované. Tlustější dráty ty výkyvy ještě chvíli unesou. Vedle toho však potřebují taky trochu inteligence, která bude jak na straně domácností (chytrá měřidla, schopná měřit průběžně, zatím po čtvrthodinách, proud domů i ven), tak v centru. Nově budované Energetické datové centrum nabídne první částečné služby v červenci. 

Současné problémy české energetiky jsou dokladem toho, že se rozhodujeme se zpožděním. Prostě nám to déle trvá, než nám nová situace v technologiích plně dojde. A s jádrem to bude taky tak. V těchto dnech byly ve světě spuštěny poslední bloky dvou dostavěných jaderných elektráren. První je americká elektrárna Vogtle ve státě Georgia, která prošla ekonomickou klinickou smrtí a má nové vlastnické konsorcium, protože s tou elektřinou se v regionu na fest počítalo. Jak se to zaplatí, ví Bůh.

Stavba měla stát 14 miliard dolarů, stála nějakých 30 miliard. Měla trvat sedm let a trvala čtrnáct let. Westinghouse, který ji stavěl, roku 2017 zkrachoval a byl převzat Japonci. Ne že by to neuměl, ale je to prostě těžké. U nás byl ze soutěže vyřazen. V Americe se teď žádná další jaderná elektrárna nestaví.

Druhou dokončenou jadernou elektrárnou je Baraka ve Spojených arabských emirátech, kterou stavěli Korejci, konkrétně KEPCO. Také tady proběhlo zdržení a zdražení. Místo pěti let se stavělo devět let. Byla tam spousta dodělávek, protože po Fukušimě požadavky na bezpečnost značně přitvrdily. Zdražení nebylo tak velké, pokud vás rozdíl pěti miliard dolarů nerozpláče. Člověk se nesmí nechat pětníkem rozhodit. Jenže to je údaj z roku 2018, čerstvější číslo nemáme.

https://ekonomickydenik.cz/americky-vogtle-4-arabska-baraka-4-dalsi-jaderne-bloky-zahajuji-provoz/

Horší je zpráva z roku 2017, podle které se Hútiové pokusili zasáhnout stavbu raketou. To se jim údajně nepodařilo, oficiální zpráva prostřednictvím agentury Reuters sděluje, že žádná raketa nepronikla nad území SAE. Nicméně vidíme nové riziko, a neplatí to jen pro Blízký východ.

https://www.reuters.com/article/yemen-security-emirates/update-1-yemens-houthi-group-says-fires-missile-toward-abu-dhabi-nuclear-reactor-idUSL8N1O3065/

Když to shrneme, nevíme, co bude, ale jsme ve vleku minulých rozhodnutí, a ty se hájí lépe než nové nápady. Teď říkáme, že jádro chceme a jsme ochotni se domluvit kdy a za kolik. Výše zmíněné příklady z jaderné výstavby v zahraničí naznačují, že je to jedno. Stavby se prodlužují, zastavují, mění, ruší. Pak se sejdou právníci a buší do sebe paragrafy, ale to je taky jedno. Když to nejde, tak to nejde.

Nejhorší by bylo, kdyby to šlo, ale současně se ukázalo, že to nepotřebujeme. Případ záporných cen elektřiny by se zopakoval ve velkém. Ale záporná cena neznamená, že jsme na tom o to líp. Znamená, že si musíme připlatit za nic.