Antonín Rašek: Horké personální léto

A teď, bab, raď!

Po druhé světové válce se v časopise Dikobraz objevil dobově příznačný vtip. Na jednom obrázku je zobrazena skupina lidí jdoucí po ulici. Na druhém tatáž s lidmi obojího pohlaví zčásti polosvlečenými nebo dokonce nahými s podtitulkem: Jak by vypadali lidé, kdyby z jejich oblečení zmizelo, co si koupili na černém trhu, ne na šatenky.

Tahle dávná vzpomínka se mi vybavila, když jsem sledoval vášnivé diskuse o výběru kandidátů do Ústavního soudu, zejména Roberta Fremra. Jak by to bylo jednoduché, kdybychom takhle plasticky a mohli vidět nejen soudce, ale všechny angažující se osobnosti, jak je poznamenala nejen minulost, ale i polistopadový vývoj. Abychom se tím vyhnuli i dvojímu metru, politicky podmíněnému nejrůznějšími zájmy.

A tak je před námi za dobu žijících generací již posedmé dilema, zda tolerantněji respektovat dobový kontext, nebo být neúprosní, jako někteří diskutující na sociálních sítích, kteří kladou nepříjemnou otázku, proč se vůbec zabývat soudci ve hře, kteří studovali za normalizace práva, když to byl studijná obor vyhrazený pro privilegované, a jejich talentované děti se pro jejich politickou angažovanost nedostali ani na střední školu, nebo se nejdříve museli vyučit a nějakou dobu pracovat fyzicky? A teď, babo, raď, jaká část požadovaného oblečení by kandidátu na ústavní či jinou funkci neměla chybět!

O tempora, mores!

V obraně ministra Pavla Blažka v diskusi na Prima News padla zmínka, že se zajímal i o kariéru Vasila Bilaka. Podobné výroky vyvolávají u pamětníků řadu asociací. Když jsem v druhé polovině padesátých let minulého století studoval dálkově na Filosofické fakultě UK filosofii, v ročníku byl i jeden dálkař z Prešova, který se, myslím, jmenoval Štefaňák. Každý student si musel zvolit i vedlejší obor. Většina chtěla psychologii, ale tam byl počet studujících omezený, a tak jsem si vybral Dějiny starověkého východu, Řecka s Říma. Štefaňák pravděpodobně jako jediný zvolil Dějiny mezinárodního komunistického a dělnického hnutí.

Když jsem poté několik měsíců sloužil u Školního leteckého pluku v Popradu-Šebastové, občas jsem Štefaňáka náhodně potkal. Pracoval na Krajském výboru KSČ, kde byl krajským tajemníkem Vasil Bilak,

Léta šla a spolužáka jsem potkal v Praze. "Co tu děláš?" zeptal jsem se. "Robím tuná!" Stal se vedoucím mezinárodního oddělení u tajemníka ÚV KSČ Vasila Bilaka. Přátelé na sebe nezapomínají. "To ti přišlo studium vhod," vzpomněl jsem si. Jen se usmál, co bylo důležitější: "Šéf mi řekl: Můžeš pít, můžeš mít ženský, jenom se vyhni nevhodným kontaktům!" přešel do češtiny.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek se údajně kvůli dešti náhodně sešel několik hodin s Martinem Nejedlým, poradcem bývalého prezidenta Miloše Zemana. Toho si nemohli nevšimnout Piráti. A hned poté média a většin politiků. Neomluvitelné kontakty se nedají přehlédnout.

Poslanec Marek Benda řekl, že Pavel Blažek někdy vedl zákulisní jednání. Většina politiků a komentátorů se ke schůzce postavila kriticky. A bude důvod o čem nějakou dobu mluvit, než to přeruší jiná kauza, třeba Dozimetr.

Přátelé ale na sebe nezapomínají, ministr dostal od premiéra jen žlutou kartu; tu hráči respektují nanejvýš do konce utkání. Ale Piráti zmlkli. Ve veršovaném románu Evžen Oněgin od Alexandra Sergejeviče Puškina je motto O tempora, o mores! Kdo není latiník tak Jaká doba, takový mrav!