Trump stále může vyhrát
K věcné argumentaci mého novinářsky brilantního Zbyňka Fialy k výběru Kamily Harris na funkci viceprezidenta přidávám pro porovnání úvahy z opačného tábora amerického aktuálního politického myšlení, z prostředí portálu The American Conservative, který podává naopak pohled republikánsko konzervativní alternativy
Zkusme ovšem brát i americké prezidentské volby jen jako dílčí moment v životě světa, protože ten rozhodující nebude v tom, kdo v listopadu zvítězí, ale jak dopadnou obě opět začínající nekonečné války : válka proti Rusku a válka na blízkém výhodě, které Jo Biden započal a podporoval od počátku coby válku proti Putinovi a Hamásu a na těchto válkách sjednocoval a zatím úspěšně celý západní svět. Ta první určuje poměr Západu k rozhodujícímu vyzyvateli USA a Západu, včetně převodových pák EU či NATO prezidentu Ruska Vladimíru Putinovi, ale i jeho spojencům Číně a dalším, ta druhá doplňuje tuto kresbu o celé prostředí Blízkého východu a potažmo Globálního jihu.
Autor W. James Antle III dnes uveřejnil na zmíněném portálu článek Trump má ještě šanci. Už v názvu je cítit silnou rezignaci, zjevně vyvěrající z faktu, že oproti Bidenovi byl Trump ideálním protikandidátem, ale proti Harrisové bude muset silně zabojovat, chce-li splnit svou životní misi. Obsahuje i z hlediska konzervativního uvažování optimistické tóny. Článek obsahuje i některá fakta a rétoriku, která nám – středoevropským obyvatelům – mohou vyznívat jako z jiného světa- ale ony také jsou. A upřímně, troufám si říci, že po přečtení tohoto článku si je klidně každý může zapomenout.
„Demokratická kandidátka je nyní kompletní. Je to vylepšení oproti snaze přesvědčit voliče, aby ignorovali jejich rostoucí pochybnosti o věku a schopnosti prezidenta Joea Bidena sloužit právě teď, natož do jeho 86. narozenin. Je to však lepší než to, v co mohli republikáni doufat v pravděpodobných scénářích Bidenovy náhrady.
Čas ukáže, zda mají republikáni pravdu, když se jim ulevilo, že viceprezidentka Kamala Harrisová dala přednost guvernérovi Minnesoty Timu Walzovi před guvernérem Pensylvánie Joshem Shapirem. Ale nebýt nevysvětlitelných detailů federálního zákona o financování kampaní a politiky demokratické rasové koalice, Bidena i Harrisovou by mohli nahradit dva guvernéři z Rezavého pásu nebo alespoň jeden relativně umírněný.
Místo toho se demokraté chystají nominovat v podstatě kandidátku modrého státu, i když republikáni si dělali určité naděje, že se jim podaří vytrhnout Minnesotu z modrého sloupce poprvé od drtivého vítězství Richarda Nixona ve 49 státech v roce 1972.
Harrisová a Walz jsou pravděpodobně nejlevicovější kandidátkou, kterou demokraté nominovali od doby, kdy Nixon ovládl Minnesotu. To neznamená, že bývalý prezident Donald Trump má zaručeno stejné vítězství. Voliči jsou dnes mnohem polarizovanější a Barack Obama dokázal, že nějaká verze koalice George McGoverna může zvítězit se správným kandidátem. Přidejte k tomu fakt, že miliony lidí budou hlasovat pro kohokoli jiného než pro Trumpa, a úkol se stává náročnějším.
Ale mělo by to být proveditelné. Harrisová je svázána s nepopulární administrativou, kterou většina voličů považuje za neúspěšnou. Existuje důvod, proč většina jejích předvolebních sdělení zní, jako by kandidovala na prezidentku jako úřadující kalifornská generální prokurátorka. Mnoho pozic Harrisové je nalevo od Bidena. Přihlásila se k nim na veřejnosti a před kamerou, zatímco anonymní zaměstnanci je většinou stáhli.
Snaha Harrisové očistit svůj záznam o nepohodlném progresivismu je sama o sobě úrodnou půdou pro útočné reklamy. Její základní falešnost by mohla odradit přesvědčitelné voliče.
Walz předsedal, pokud je to vůbec správné slovo, jedněmi z nejhorších nepokojů George Floyda v zemi. Pod svým lidovým vystupováním se skrývá produkt snu o progresivní horečce z roku 2020, který chce Harrisová nyní přehodnotit během své první prezidentské kampaně.
Ale Harris a Walz jsou reprezentativní. Jedná se o výrazné zlepšení oproti 81letému Bidenovi, pokud jde o sdělování základního poselství Demokratické strany. Jsou novější než Trump, stejně jako mladší, i když sám Walz na to tak nevypadá. A jsou mnohem disciplinovanější než Trump, i když poddajná média to od nich ve skutečnosti nevyžadují. J.D. Vance se rychle učí, jaký je rozdíl mezi tím, být efektivním polemikem a atraktivním politickým kandidátem, ale toto je drasticky zkrácená kampaň.
I když se fantazie o drtivém vítězství rozplynuly, závod je stále v podstatě takový, jak ho popsali manažeři Trumpovy kampaně pro The Atlantic: jako by se v USA odehrávalo šest nebo sedm senátních klání najednou v bojových státech proti mimořádně porazitelným kandidátům.
To, že Harrisová a Walz jsou porazitelní, neznamená, že budou poraženi Republikáni si nemohou být jisti, jak by se tak těsný souboj s novou demokratickou kandidátkou zlomil.
Je tu také strategická otázka, zda by Trump a Vance měli vést konvenčně konzervativní kampaň proti levicové kandidátce, nebo proti populističtější kandidátce, i když to druhé znamená, že nebudou mít v podstatě žádné mediální obhájce kromě důležitých individuálních hlasů, jako je Tucker Carlson. Zejména Walz bude mít nakročeno k tomu, aby se pokusil převálcovat populistickou kandidátku Republikánů, nebo alespoň tvrdit, že rozředěná ekonomika Bernieho bratrů nabízí pracující třídě hmatatelnější výhody než kulturní válčení.
Ale základní argument, který Trump používá už téměř rok, stále platí a existují náznaky, že stav země a světa by se mohl zhoršit, než začne hlasování. Trumpovi se podařilo být dostatečně disciplinovaný, aby mohl soupeřit s hroutícím se kandidátem. Dokáže se udržet u zprávy dost dlouho na to, aby porazil jen podprůměrného?
James Antle III je výkonným redaktorem časopisu Washington Examiner a přispívajícím redaktorem časopisu The American Conservative.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 1334x přečteno
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.