Vzpomínka na českého Elvise

Hudba provázela Karla Zicha již od mládí, stejně jako vášeň pro sport. Během svých středoškolských studií stál u zrodu známé skupiny Framus. Po maturitě na gymnáziu v roce 1967 se další tři roky na pražské Státní konzervatoři vzdělával v oblasti skladby, kontrapunktu a harmonie. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval sociologii, estetiku a hudební estetiku. Na této škole také posléze získal titul doktora filozofie. Jeho hudební talent nešlo přehlédnout, také proto se brzy stává platným členem legendární skupiny Spirituál kvintet. Prakticky ihned se v jeho sestavě stal velmi podstatným článkem. Jeho nezaměnitelný hlasový projev dobře ladil s celkovým zaměřením této kapely. 

Karel Zich však měl i vlastní skladatelské ambice, které v této formaci nemohl plnohodnotně právě kvůli jejímu typickému repertoáru uplatnit. Dalo se očekávat, že se vydá na vlastní sólovou dráhu. V roce 1973 přišel první velký hit, Alenka v říši divů. Na jejím mimořádném úspěchu měl značný podíl skvělý textař s talentem od Pána Boha, Zdeněk Rytíř. Tehdy v jeho kariéře přichází i další významný mezník - poprvé stojí na pódiu Bratislavské lyry, kde společně s Vlaďkou Prachařovou zpívá píseň První smích – první pláč. Na Bratislavské lyře výrazně uspěl ještě dvakrát. V roce 1977 získal stříbrnou příčku za píseň Máš chuť majoránky a o šest let později stejné umístění za skladbu Jeden tón.

Rostoucí řady fanoušků se těšily na první dlouhohrající album. To vyšlo v roce 1976 pod názvem Dům č. 5.  Kromě stejnojmenného hitu obsahovalo i skladby jako Cesta za štěstím, Penzion blues či Sám se svou kytarou. Karel Zich složil většinu z dvanácti skladeb, dokázal zde uplatnit zajímavé melodické nápady a potvrdil, že je nejen výborný zpěvák a kytarista, ale též skladatel. Texty pak obstarali odborníci na slovo vzatí - Zdeněk Rytíř, Zdeněk Borovec či Ivo Fischer. Další album Mosty dostalo název právě podle tohoto obrovského hitu z repertoáru skupiny Bee Gees, a přineslo nejen další sadu hezkých melodických písní, ale i spolupráci s Lenkou Filipovou a textařem Michalem Bukovičem, který se pak na řadu let stal jeho dvorním autorem.

Na vrchol popularity jej nepochybně přímo katapultoval singl Paráda. Zřejmě Zichův nejúspěšnější hit. Přirozeně stejný název dostalo i album z roku 1983. Prodalo se jej na čtvrt milionu. Nebylo svého času dne, aby i opakovaně tato skladba nezněla z rozhlasových vln a její text znal snad úplně každý. Osvědčená autorská dvojice Zich – Bukovič chytře využila této popularity, a tak záhy vznikla podobná a též velmi populární skladba Není všechno paráda. Brzy následovalo stejnojmenné album. Karel Zich často nahrával úspěšné duety. Jeho partnery zde byli například Lenka Filipová, Pavel Bobek, Jitka Zelenková, Petra Janů, Jiří Vondráček a někteří další.

Jeho velkou láskou byly písně nesmrtelného Elvise. Některé nazpíval se skvělými českými texty Michala Bukoviče a dodnes se dobře poslouchají, což je nesporná známka vysoké kvality. Označení ze českého Elvise se však většinou bránil, ačkoliv takové srovnání se přímo nabízelo. Ostatně někteří spolupracovníci jej hecovali, aby se nebránil tomu zpívat právě jako Elvis. Dispozice k tomu měl mimořádné. Jeden známý hudební kritik před lety řekl, že slyšet snad někdy zpívat Karla Zicha falešně nebyla nejmenší šance. Byl obrovským profesionálem a podle mnoha kolegů i výborným parťákem a nesmírně poctivým a spolehlivým kolegou i spolupracovníkem. Řadu let vystupoval se skupinou Flop, kterou založil na konci 70. let a jejíž sestava se pravidelně obměňovala.

Mezi, na svou dobu, unikátní počin patřilo album natočené v 80. letech s americkou legendou rock´n´ rollu Wandou Jacksonovou, která během své bohaté kariéry vystupovala i s legendárním Elvisem.

I po změně společenských poměrů dál pokračoval v koncertech se skupinou Flop, s vlastními sólovými vystoupeními a v roce 1993 se vrátil jako stálý člen i do sestavy Spirituál kvintetu, kde pak působil až do konce života. Celkem prodal za svou kariéru přes milion desek. Na nedostatek práce si nikdy nemohl stěžovat. I v 90. letech vydal alba, která se setkala s vlídným přijetím ze strany fanoušků i kritiků a nehodlal se spokojit s již dosaženým. Měl v muzice ještě mnoho dalších plánů.

Žel přes množství akcí všeho druhu, byl velmi pilný a mnohdy si nabíral enormní množství práce,  zanedbával vlastní zdraví, a to se mu také pravděpodobně stalo osudným právě v onom horkém červenci před dvaceti lety při zahraniční dovolené, kdy jej během potápění postihl srdeční infarkt. Vše se událo poblíže korsického města Porto-Vecchio. Karel Zich nás opustil v pouhých pětapadesáti letech, zůstalo ale po něm i přes předčasný odchod mnoho skutečně parádní muziky. A to se vždycky počítá.