Stále přetrvávající diskriminace romských dětí

       V rozhovoru padne mnoho slov m.j. na téma, že si na  pomyslný štrasburský kobereček zvou zástupce České republiky víceméně pravidelně, protože Evropský soud pro lidská práva rozhodl už v roce 2007, že Česko diskriminuje romské děti ve vzdělávání. Od té doby Rada Evropy monitoruje, jak se Česko posouvá. V současnosti je rozsudek v nejpřísnějším stupni dohledu.

    Bylo by jistě přínosné vyhodnotit (a věřím, že bylo učiněno), jak se s romskou menšinou vyrovnávají v okolních státech; tedy mám na mysli, že nejsou stále na „tapetě“ orgánů EU. Ale to nám pravděpodobně problém nevyřeší. Jsem jen trochu poučený laik, ale základní vstupní data jsou již od první třídy víceméně jasná: vědomostí se hrubě nedostává a i kázeňsky selhává především - kdo? RODINA! Samozřejmě jsou i výjimky, ale výjimečné případy, kdy je romský kojenec umístěn do neromské rodiny dokazují, že výchova z větší části „přebije“ genetickou příslušnost. Na druhou stranu, když se v pubertě dostane do romské party, je problém.

   Zde bych si dovolil malé odbočení; je to samozřejmě? citlivá informace, ale dost by mě zajímalo jaké KONKRÉTNÍ detailní výsledky vykazuje více jak 140 neziskovek, které se věnují výhradně romské problematice. V souvislosti s tématem článku, jak ovlivňují lepší sociální asimilaci speciálně u dětí ve sledovaných rodinách. A samozřejmě – jsou značné státní dotace alespoň uspokojivě zhodnoceny?

    To, co je dnes naprosto jasné – žádné výmluvy na minulý režim neobstojí, protože dnešní rodiče jsou již více jak 15 let narozeni do dnešního sociálního společenství po r. 1989. A nutno hned dodat, že tolik vychvalovaná inkluze byla v tomto případě jasným mínusem. Je nepopiratelné, že ztížila práci učitelům a v některých případech (v kolika?) snížila úroveň výuky.

   Pro přiblížení těm, kteří se s tématem moc nepotkali; jak se má zachovat učitel, který má ve třídě dva Romy a nebo mnohdy stačí i jeden a ten nevhodně hlasitě (a hlavně podle nálady soustavně i po celou hodinu) zasahuje do výuky, občas chodí po třídě a sem tam obtěžuje spolužáky…. No, je to jasně na zvláštní školu, ale to se nenosí. Když jsem se bavil s býv. učiteli 10 – 15 let v důchodu, byla shoda – je to na pohlavek a na hanbu za dveře a při nejbližší příležitosti do jiného zařízení.

   Co dodat? Nevhodné chování a téměř naprostý nezájem o výuku není 100% doménou romského etnika, najdou se „výlupci“ i z majoritní populace, ale u té romské je to častější a navíc je mnohdy velmi těžká spolupráce s rodiči (ne vždy). Vzdáleně je možno dát do souvislosti podpultovou informaci o vysokém procentu Rómů (v porovnání s celkovým počtem populace) v nápravných zařízeních. Ale to je již na jiné téma.

    Vzhledem k nadprůměrné natalitě u romské populace bude v budoucnu zcela jasná potřeba nastolit jiný, možná tvrdší režim. Dobrým počinem bylo zřízení ryze romských malých firem. Neznám důvody, proč jich řada zanikla – ne vždy malou podporou, ale někdy i vlivem rozmachu mechanizace. Nicméně příklad řešení to byl dobrý, ale to jde o dospělou populaci; u dětí v ZŠ problém zůstává.  

     Měl bych drzý návrh: za ty nemalé státní dotace bych dal všem romským a přidruženým organizacím úkol, jak komplexně vyřešit nekázeň romských dětí; možná se s tím „svezou“ i ti starší.