Srpen 1968 a normalizační fatalismus nečinnosti

(Invaze 1968 M. Boleslav, foto F. Staněk.)

~       ~       ~

Upevněný omyl

Opět přichází datum, vzdálené výročí roku 1968, přerušená příležitost českého a slovenského národa, jež mohla vést svět k vyššímu stupni lidského soužití. Které datum? Snad 21. srpen 1968?

Možné přístupy

Po čtvrté hodině ranní se nad Brnem, v srpnu 1968, otáčely desítky velkých vojenských transportních letadel směrem na Prahu. Co bude?

Později ráno se pražský rozhlas loučil s posluchači, protože sovětští vojáci už se blížili ke studiu; bylo slyšet střelbu. Ale vysílání přesto neskončilo; nebyl to vpád vražedného nepřítele. Činnost rozhlasu byla hrdinná, tehdy i později námi občany velmi oceňovaná. Pouze politik Čestmír Císař, po svém opuštění bezpečného úkrytu, se podivil, co má takovéto pobouřené vysílání znamenat? Nepřátelskou okupaci hned nepochopil? Dušan Havlíček v knize „Jaro na krku“ píše:

~ Čestmír Císař. Už v předvečer se podařilo navázat s ním kontakt a vědělo se, že se odhodlal opustit svůj úkryt. --- Dejte mi něco najíst, mám strašný hlad, byla jeho první slova. --- „Už před dvěma dny se mi vybily baterky v tranzistoráku, nevím, co se děje.“ --- udivený výraz: „Lidi, prosím vás, co to děláte s rozhlasem a novinami? Copak to nikdo neřídí?“

Polila mě studená sprcha.

„Čestmíre, máš vůbec představu, za jakých podmínek rozhlas a tisk pracují? Vždyť za to, co dělají, si zaslouží metál.“ --- Trochu ho to zviklalo, ale nepopustil docela. --- s. 165 ~

Lze se dočíst, že vlastenecké vysílání podnítil ředitel československého rozhlasu Zdeněk Hejzlar. Vždyť to byla velkolepá akce rozhlasu, státem brzo vyznamenaná, a pak normalizujícím režimem zase odznamenaná. Umožnila nám Čechům a Slovákům poslechnout si svůj odpor v přímém přenosu. Vypěstovat v mnoha lidech zásadní nenávist a pak ji dál udržovat.

Lze snad činit jinak? Leda podle ježíšovského Nového zákona, ať už vydání z roku 405, 1579 nebo 1985.

Nebo jiný asijský zdroj, Bhagavadgíta, zdůrazňuje klid:

 ~ Čtvrtý zpěv: 2. Takový člověk, ač rád pracuje, netouží po zisku. Je nedotčen protiklady dobra a zla, je nespoután závistí a je klidný ve zdaru i nezdaru. Takový člověk je opravdu svobodný! ~

Namísto klidu přišel vzrušený přístup našich probuzených národů.

~ „Proto, jak víš, zavedl Zdeněk Hejzlar tzv. štafetové celostátní vysílání. Hlasatelé z Brna, Plzně, Budějovic, Ostravy, Hradce a z dalších měst si předávali slovo..."  ~

[Jan Moravec: Sedmý den nebyla neděle. NV Praha 1990 (Fakta v románové formě) s. 240]

Vlastenecké vysílání nasměrovalo zemi, naplnilo ji mírumilovnou nenávistí. Oprávněně začalo a nemálo upevnilo náš pasivní odpor. Pak v roce 1969 se úctyhodná Palachova oběť už neuplatnila.

Důsledek

V dalším vývoji nám pasivní nenávist i znemožnila využít - zneužít - použít Socialistického svazu mládeže, založeného normalizačním režimem, k solidním či ušlechtilým cílům. Nýbrž nám stačilo přikrčené švejkování. Cožpak lze vážně brát quislingovský režim a jeho masové organizace? Nenásilně - asertivně - drze v něm něco prosadit? Když nás nechal žít, smát se, tak jsme hráli svůj vesnický fotbal, maminky rodily své dvě děti a mládenci chodili na vojnu, zdatní i reprezentovali, muži pili pivo, zvědavé sledovaly seriály, šikovní melouchařili, jiné studovaly, činorodí emigrovali a lítali jsme s brbláním; k moři - jen do Bulharska.

Dnes známe pojem ovčané namísto občané; i když zodpovědná redakce nedůvěřivě sledovává užitý výraz: ovčanstvo - namísto občanstvo. Děláme si legraci z pasivních občanů dnešní doby, ale obyčejným ani neobyčejným lidem ani socialistický režim 1969 - 1989 hlavy netrhal. I někdejší korespondent v Moskvě, rusista Luboš Dobrovský, později známý disident, nakonec i ministr a velvyslanec, konstatuje v době normalizace:

„Po soukromém disidentském promítání Joffého filmu 'Vražedná pole', kde jsou kambodžští demokraté házeni jako potrava krokodýlům, prohlásil myč oken, pozdější ministr obrany Luboš Dobrovský: 'To tě přejde chuť stěžovat si na nedostatek lidských práv.'“

[Lidové noviny 10. 5. 2004/s. 9, Jiří Černý]

Starší generace, znalá normalizačního socialismu, může přemýšlet, zda občasný švejkovací přístup v Revolučním odborovém hnutí či v Socialistickém svazu mládeže byl či nebyl přístupem pasoucích se ovcí. Ať už nás do masových organizací dotlačila vize povinně volitelných výhod či nátlak v obligatorní vojenské službě. Doba přece jen umožňovala o něco víc prosazovat své názory, bez zvláštního rizika. Zvlášť mladé generaci, v jí předepsané organizaci, by se tolerovalo víc.

I když naopak se najdou obětaví lidé, kteří můžou doložit opak. Duchovní přístupy popisují mnoho podmínek, jež ovlivní výsledné úspěchy - jak podle užitých přístupů a cílů, tak i přicházejících z minulosti.

Inspirovaní

O jedné z písní anglických Beatles, „Back in the USSR (142)“ se uvádí: „nahráno 22./23. srpna 1968!“  [Ian MacDonald: Revoluce v hlavě, Beatles. Česky Volvox Globator, Praha 1997].

„Tento McCartneyův vypalovák byl inspirován probritskou průmyslovou kampaní ("I´m Backing Britain" - Podporuji Británii) a byl původně nazýván "I´m Backing the UK" (Podporuji Spojené království), aby se pak název surrealisticky proměnil v "I´m Backing the USSR" (Podporuji SSSR) a dále - v asociaci s americkým hitem Chucka Berryho z r1959 "Back in the USA" (Zpět v USA) - získal svou konečnou podobu. Vzhledem k tomu, že byla nahrána ve dnech, v nichž sovětské tanky vjely do Československa, jde o netaktní šprým, který v Americe přiměl Spolek Johna Birche obvinit Beatles z podpory komunismu.“

Laškovná píseň byla jen náhodnou hříčkou evoluce? Náhody nejsou.

„A děvočky z Moskvy mi zazpívaly a volaly,

abych nezapomněl na Gruzii.

Ukaž mi svoje hory se zasněženými vršky, jižní návrší,

vezmi mě na statek tvého táty.

Dovol mi uslyšet tóny tvé balalajky,

pojď a přijmi srdečně svého soudruha.

Jsem zpátky v Sovětském svazu.

Ty nevíš, jak šťastní jste chlapci,

Zpátky v Sovětském svazu.“

Prozřetelnost

Jsou lidé, kteří osudové vlivy neuvažují, nýbrž se zaměřují na mimořádné schopnosti výzvědných služeb. Přehnaným konspiracím se však pánové z Laterny Magiky v sametové revoluci roku 1989 usmívají. Těžko bych fakt společného načasování sovětské intervence a související britské nahrávky úspěšného hitu sváděl na souběh nachystaný lidmi.

Zajímavost uvedla, v časopise Mladý svět č. 7/2001, Jitka Lenková:

„Zvláště pikantní potom bylo stellium (zákryt planet) 21. 8. 1968 doprovázející invazi sovětské armády do ČSSR.“

A co k různým vlivům praví T. G. Masaryk?

„Proto však, že se Prozřetelnost o nás a o svět stará, nevyplývá z toho fatalismus nečinnosti, nýbrž optimismus synergismu, přísné přikázání co nejúsilnější  práce, práce pro myšlenku. Jen tak smíme očekávat ty tak zvané šťastné náhody, tu vnitřní logiku života a dějin, a spoléhat na pomoc boží.“

[T. G. Masaryk: Světová revoluce za války a ve válce 1914 - 1918. Praha 1930]

~ psáno pro gnosis.cz, 2012 ~

— blog —